BLIND GUARDIAN už dávno vyměnili kvantitu za kvalitu a to se týká nejen jejich albových počinů, ale i koncertních zastávek. Připočteme-li k tomu kvalitní support v podání brněnských EAGLEHEART, je zaděláno na koncert roku, tedy u melodysiláků určitě. Mít klobouk, tak se usmekám. První poklona by směřovala ke zpěvákovi EAGLEHEART, Romanovi Sáčkovi, za neustálé zlepšování od jeho nástupu ke kapele. Měl jsem příležitost vidět jeho první koncert s EAGLEHEART, což byl skutečný křest ohněm na domácí brněnské půdě. Od té doby z něj vyrostl skvělý vokalista a frontman. Druhá poklona patří celým EAGLEHEART za to, že se nevzdali power a speed metalu, i když by klidně mohli jít pohodlnější cestou. Novinky znějí výborně, snad bude nová deska brzo k mání. Třetí poklona, a to se posunujeme už k BLIND GUARDIAN, je za rozsah jejich koncertu. Z původně avizovaných dvou hodin bylo téměř o dvacet minut navíc. Strážci nějak nekoukali po ručičkách na ciferníku, základní set třeba uzavírala čtvrt hodinová „And then There Was Silence“. Něco v duchu akerfeldovského – zahrajeme vám poslední skladbu, ale pšššt, neříkejte nikomu, že trvá dvacet minut. A to poté přišly ještě dva vydatné přídavky. Počtvrté smekám za formu Hansiho Kürsche. Je v nejlepší hlasové kondici za poslední léta, možná vůbec nejlepší v celé historii BLIND GUARDIAN. Navíc jeho komunikace s fanoušky je přirozená, prosta jakékoliv křeče a účinná. Popáté se klaním BLIND GUARDIAN za lehkost a uvolněnost při hraní. Počáteční soustředěné obličeje vystřídaly úsměvy a věřte nevěřte, i to se projeví na tónech, které muzikanti do publika vysílají. Šesté smeknutí klobouku míří za Frederikem Ehmkem. Ve speedovkách tlačil kapelu stále dopředu, i po dvou hodinách jeho úder připomínal kladivo, přitom jeho hra neztrácela preciznost. V akustickém setu skvěle uplatnil své zkušenosti z folk metalu při pohrávání si s perkusemi. A sedmá hluboká úklona patří vám, fanouškům. Dokázali jste skvěle odzpívat všechny sbory, ale i další pasáže či rovnou celé skladby (při „The Bard´s Song – In the Forest“ šel mráz po zádech, netušil jsem, že něco takového ještě zažiju). Další slova jsou zbytečná. Snad jen ono nesmrtelné klišé – kdo nebyl, neuvěří.
*fotogalerii z koncertu od Radka Šicha naleznete zde *
