Nový Spark
venku od 31. října
Deník Liv Kristine - LEAVE'S EYES a ATROCITY napříč Latinskou Amerikou

Deník Liv Kristine - LEAVE'S EYES a ATROCITY napříč Latinskou Amerikou

Ve čtvrtek 29. října rozezní pražskou Novou Chmelnici Liv Kristine a její metalová symfonie LEAVE'S EYES. Kapela má za sebou intenzivní koncertování po Jižní Americe. Příběhy a zážitky si Liv pečlivě zapisovala do svého deníku. To nejdůležitější vám teď exkluzivně nabízíme na stránkách Sparku.

Žádný spánek pro hříšníky

LEAVE'S EYES & ATROCITY napříč Jižní Amerikou 2015

Liv Kristine, překlad Petra “Lúmenn” Vavrouchová

12. a 13.května Let LH 520 vzlétnul z německého Mnichova na čas. Přistáli jsme podle plánu v Ciudad de Mexico ve 4:00 ráno. Po několika hodinách spánku se crew i kapela vydali na místo konání. La Sala je velmi dobré místo pro koncerty, mimoto tým z „Dilemmy“ je špička. Bylo moc krásné vidět zase staré přátele. Pro mě to bylo již podruhé během několika měsíců, co jsem byla v La Sale, což je čest. Potěšila jsem „THE SIRENS“ doma v Evropě spoustou fotek. Jak milého uvítání se LEAVES‘ EYES a ATROCITY dostalo po mnoha letech čekání na návrat – jak úžasné publikum! Po kratičkém spánku, okolo hodiny a tři čtvrtě, jsme se vydali na letiště chytit let do El Salvadoru.

14. května San Salvador, El Salvador, nás uvítal teplým počasím a slunečním svitem – skvělým ke zdřímnutí si u hotelového bazénu. Přátelská obsluha nás non-stop zásobovala kokosovo-ananasovo-mangovým džusem. Po třech espressech navrch nás vyzvedl náš promotérský tým a vzal nás na místo konání. Věděli jsme, že tam bude horko, ale tenhle koncert byla jedna velká sauna! Poctili nás návštěvou dva velmi přátelští policisté, ale nepřišli nám říct nic o nějakých restrikcích, mnohem více je zajímalo Joriho blast beatové bubnování a život na šňůře, ještě více život v Evropě. Měli jsme velkou radost z toho, že se můžeme poprvé přivítat s naším metalovým publikem v El Salvadoru. Vzadu za místem konání koncertu padaly ze stromů manga snad každé dvě minuty, zatímco my jsme dávali podpisy a fotili se s fanoušky. Přála bych si, aby tohle sladké úžasné ovoce rostlo v mé vlastní zahradě!

15. a 16.května Vzbudil mě zpěv ptáků plný energie – úplný orchestr pro moje uši! Dnešek byl cestovním dnem nabitým skvělými zážitky. Překročili jsme autobusem hranice z El Salvadoru do Guatemaly a po cestě jsme viděli nespočetné množství nádherných míst této krásné krajiny. Odpoledne začal v Guatemala City neuvěřitelný liják, naštěstí pořadatelé se pokoušeli udržet vodu mimo pódium. Vážně šílící publikum přivítalo naše kapely s neutuchajícím nadšením – LEAVES‘ EYES a ATROCITY poprvé v Guatemale! Díky Ricardovi, našemu promotérovi a skutečnému death metalovému fanouškovi, a taky jeho týmu, jsme zažili dva naprosto úžasné dny v úžasných zemích, o nichž bych si nikdy nemyslela, že je budu někdy v životě moci navštívit. Udělali jsme zastávku cestou na letiště, abychom udělali nějaké rozlučkové fotky na Central Plaza, kde se zrovna konal víkendový trh. Naše příští zastávka? Kolumbie!

17.květen 17. Květen je v Norsku státní svátek a pro naše kapely to bylo poprvé, kdy jsme hráli v Kolumbii. Publikum v „Ozzy Baru“ v Bogotě nás přivítalo vřele, srdečně a extrémně nahlas! Díky nebesům, že jsme měli pozdní let do Peru až den po koncertě, protože jsme se mohli konečně trochu vyspat. Bylo taky příjemné mít následující odpoledne nějaký čas na procházku po historických památkách Bogoty. Hrozně se mi líbilo Plaza del Chorro. Díky našemu řidiči Camilovi a přátelům jsme si užili skvělý den plný zážitků. Musím také zmínit, že jsem byla ohromená krásou kolumbijských žen a myslím, že moji kolegové z kapely také. Zůstali jsme zírat, když jsme viděli, že hlavní ulice, vedoucí skrze celé město, je plné lidí, kteří běhali, jezdili na skateboardu nebo na kole, ale ne v autech. Neděle se zdála být rodinným dnem – krásné počasí, skromní lidé a příjemná atmosféra hlavního města Kolumbie, to byl dojem, s nímž jsme odjížděli.

19.května Hráli jsme v Limě, hlavním městě Peru, na Gotica Festu před velmi nadšeným publikem. Diego a jeho tým odvědli výtečnou práci, abychom se cítili pohodlně. Milá, nádherná Maribé (z kapely CROWNLESS), která byla ten večer mým speciálním hostem na pódiu při španělské verzi písně „Symphony of the Night“, nás vzala na senzační incký trh ve městě a ukázala nám Limu. Doufáme, že příště budeme moci pro naše peruánské fanoušky odehrát více koncertů a taky že budeme mít příležitost navštívit starobylá místa v té krásné zemi. Maribé nás vzala do restaurace u moře na skvělé jídlo a dech beroucí vyhlídku.

20. a 21.května Přistáli jsme v Santiago de Chile jen po pár hodinách spánku. Nikdo, vážně nikdo si nestěžoval ani na vteřinu a všichni jsme se těšili na náš příští koncert. Naposledy jsme navštívili Chile v roce 2006. Náš dlouholetý přítel Toño a jeho tým se o nás velmi dobře postarali a my byli schopni odehrát jeden z našich nejvášnivějších a nejhlasitějších koncertů všech dob! Milá Francesca, zodpovědná za catering a obecně za péči o nás, nám přinesla litry ananasovo-zázvorového džusu a výborného jídla. Také jsem znovu potkala mého jediného a prvního „osobního bodyguarda“ a jeho sladkou ženu, již podruhé tento rok. Vyčerpaní, ale šťastní, jsme padli do postelí v mém oblíbeném hotelu, kde jsem také spala s „THE SIRENS“, asi ve dvě ráno. Mnoho z nás prospalo snídani a spali jsme až do dvou do odpoledne. Jakmile jsem vstala, musela jsem jít vyzkoušet bazén na sedmém podlaží hotelu – přesněji na hotelové střeše, kde jsme s TTHE SIRENS trávili nějaký čas, když jsme tu byli letos v únoru. Bohužel moje červené bikini zůstaly nedotčeny v mém kufru. Žádné plavání, dokud v Chile zase nezačne zimní sezóna. S pozdravy mým Sirénám do Norska a Holandska, s pusami a fotkami, jsme holkama souhlasili, že se musíme zase brzy vypravit do Jižní Ameriky a vzpomínali jsme na naše krásné společné chvíle zde strávené. Moje dobrá přítelkyně a podporovatelka Nicole, z našeho fanklubu a naši přátelé nás s dárky a fotkami objali v hale. Toño, můj „osobní řidič“, přijel se svým Harleyem, aby nás vzal ven na pravou chilskou večeři na skutečně tradiční místo. Pak jsme zamávali na rozloučenou našim úžasným přátelům a fanouškům Toñovi a Francesce a vydali jsme se na letiště, aniž bychom věděli, jaký šílený výlet nás brzy čeká. Poslední fotky a objetí před nastoupením na palubu našeho letu do Cochabamby, přes Limu a La Paz. Dva přestupy uprostřed noci znamenali, že hříšníci se dnes opět nevyspí. Ach jo, jak bychom si všichni přáli pohodlnou postel!

22.května Fanoušci a Gustavův tým nás vyzvedli na letišti o půl šesté ráno, aby nás vřele přivítali jídlem a pitím, což jsme všichni vážně potřebovali. Říct, že jsme se cítili vážně strašně, je slabé slovo – byli jsme úplně vyřízení! Třetí let v řadě pod příkrovem noci s žádnou reálnou šancí se na sedadlech vyspat, se na nás podepsal. Když jsme přijeli do Cochabamby velmi brzy ráno, byli jsme vážně překvapení, jak neuvěřitelně v pohybu jsou ulice. V průběhu naší cesty jsme měli skutečně zajímavý náhled do běžného života v Bolívii, což na mě působilo jako zajímavý střet starobylé bolivijské kultury a hektickým městským životem, který jako by z oka vypadl jakémukoli městu v jižní Evropě. Po dvaceti hodinách cestování jsme byli vděční za tři čtvrtě hodiny odpočinku, ale to bylo všechno. Přesto nás vřelost a nadšení publika v Cochabambě postavilo na nohy a nakonec jsme ten večer vyloženě nadzvedávali střechu! Náš promotér udělal všechno proto, abychom se cítili co nejlépe.

23.května Náš brzký let do La Paz trval jen půl hodiny. Dost na to si zdřímnout a tak akorát na šálek místního čaje, který člověka nakopne energií. Z výšky jsme viděli pěšiny, maličké vesnice a opuštěné domy uprostřed And. La Paz je slavné svojí nadmořskou výškou 4000 metrů. Víc místního čaje a kyslíkové masky nám pomohly přežít zvukovou zkoušku i show. Něco mé fyzické kondici taky přidala moje vášeň pro běhání po lesích v Německém Švábsku a lyžování v norských horách. Pro našeho dlouholetého kamaráda a pódiového technika Zwiniho to byla druhá návštěva La Paz – cesta, o které snil celé roky. Sofia a Christian nás vzali na procházku po zajímavých místech, jako Calle Sagarnaga nebo kostel svatého Františka. Měli jsme pozdní, ale hlasitý a energizující koncert. Po sbalení věcí a spěchu zpět na hotel nám zbyla jedna jediná hodina spánku. Bůh chraň před dalšími nocemi beze spánku!

24. a 25.května Budík zazvonil ve 3:45 ráno a já si vážně chtěla představovat, že je to jen špatný vtip. Dva lety do Buenos Aires byly vyloženě mučení a to, že jsme konečně dorazily do hotelu Scala, jsme brali jako vysvobození. Christian, Gabi, Marina a místní promotéři udělali všechno pro to, abychom se cítili co nejlépe. Koncert byl absolutní zabiják – myšleno v dobrém. Publikum nás nadšeně přivítalo a setkání s fanoušky bylo jedno z těch velmi dobře zapamatovatelných. Sedmiletá Tatiana a její rodina nám další den odpoledne mávali na rozloučenou s polibky a objetími. V průměru každý člen kapely spal tu noc jedenáct hodin, pro některé z nás to znamenalo konečně se dostat z příšerné chřipky. Kapela i celý náš tým se cítili jako znovuzrození, díky Christianově námaze a dobrému plánování. Ve 14:00 jsme vyrazili do přístavu. Bylo to tak příjemné, nemuset zase nastupovat do letadla, ale do lodě! Vážně jsme si užili plavbu po moři do Montevidea. A na co spotřebuje metalová kapela poslední zbývající místní peníze v tax-free obchodě? Samozřejmě na arganový olej na vlasy, přece!

26.května Když jsme zjistili, že moře je jen čtyři bloky od hotelu, někteří z nás se rozhodli jít na procházku. Náhodou jsme potkali moc příjemné lidi – Paulinu a Rodriga, kteří nás provedli po městě. Skončili jsme v německé kavárně, která se jmenovala „Oro del Rhin“ blízko Plaza de Indepencia, kde jsme si dali zákusek a kávu. Naši noví uruguayští přátelé byli samozřejmě zvaní na večerní koncert. Publikum bylo excelentní – všechno milí a skromní lidé, jimž se splnil sen. Doufáme, že se brzy vrátíme!

27. a 28.května Náš let do Curitiby trval jen několik hodin. Naložení zavazadel, check-in a pasová kontrola v průběhu přestupu byla plynulá a vážně rychlá, ale stejně jsme se nevyhnuli běhu k uzavírající se letištní bráně. Po příletu jsme měli nějaký čas na procházku po městské pěší zóně. Ulice bez dopravního ruchu vypadaly, že jsou v Jižní Americe vzácnou atrakcí. Káva byla skvělá a vegetariánská restaurace hned vedle hotelu přímo jedinečná. Byli jsme v nejlepších rukou Gustava a jeho týmu, kteří se starali o všechno. Publikum v Curitibě nebylo početné tak, jako všude jinde, ale rozhodně bylo jedno z nejhlučnějších a nejživějších. Naši milí přátelé z brazilského fanklubu tam byli do jednoho a po koncertě samozřejmě zbyl nějaký čas na focení a podpisy pro každého. Bylo moc fajn potkat se s Vinciem a jeho přáteli. A následující ráno jsme vyrazili letadlem do São Paula.

29. a 30.května São Paulo a promotér Lucas nás přivítali se sluncem. Gustavo (!!!) vzal vegetariány přímo do veganské restaurace, která byla parádní! Naši přátelé Alessanda a Regiane, které se k nám přidali také v průběhu turné s THE SIRENS, mě vzali na holčičí nákupy do asijské čtvrti. Když jsem se o mnoho hodin později vrátila do hotelu, byla jsem překvapená, že nikdo z kluků se ještě nevrátil. Kluci si totiž zaplatili vstupné do legendární „Galerie Rocku“. A já strávila asi měsíc hledáním sauny a posilovny v hotelu. Následující den jsme si po snídaní vychutnali espresso na „zimním“ sluníčku. Bylo vážně srandovní skypovat s našimi rodinami, které nám vyprávěly o horkém počasí v Evropě. Na místě konání koncertu už hodně fanoušků stálo ve frontě – čas na podpisy a fotky. Vážně jsme si show s naprosto zabijáckým publikem užili a slíbili jsme, že se brzy vrátíme. Už jen jedna zbývající štace. Už jen jediný brzký let.

31.května Do Belo Horizonte jsme letěli hodně brzy ráno a let trval jen 53 minut. Dokonce příliš krátce na šálek čaje. Po cestě do hotelu jsme udělali zastávku u fotbalového stadionu – překvapivě velmi vítanou mým vlastním metalovým týmem. Naštěstí jsme měli čas se trochu vyspat před zvukovou zkouškou. Před místem konání na nás čekala spousta fanoušků, dokonce i pár kamarádů, které jsme potkali na koncertech v severní Evropě. Poslední koncert byl výbuch – díky vám všem za úžasné grand finále!

2.června let LH 505 bezpečně a načas přistál v Mnichově Nakonec bych ráda poděkovala mé kapele, Alexovi, Tossoci, Jorisovi a Petemu a našemu týmu, Zwinimu a Luisovi (legendární "Zowe & Lowe" – ano, jsou na facebooku) za to, že tu vždy byli a tvrdě pracovali a že byli stále nadšení i přes naprosto šílený rozvrh této tour. Jsem upřímně a hluboce pyšná, že jsme navštívili 10 zemí na jihoamerickém kontinentu a navštívili jsme všechny naše destinace (13 měst) a to všechno během 21 dní. Navíc bychom rádi poděkovali našim fanouškům, kteří nadzvedávali střechu na našich koncertech, našemu příteli Marcovi za všechnu koordinaci a podporu, našim jedinečným místním promotérům a jejich týmům, bodyguardům a řidičům, kteří všichni cestovali a připravovali turné s námi, Oliverovi a Steph za všechen zájem, plánování a směrování. Ze srdce děkuji vám všem za to, že jste pro nás pomohli zrealizovat tuto neuvěřitelnou a šílenou metalovou cestu.

Nový Spark
venku od 31. října
Kalendář akcí
15.11. Pro-Pain, Ten Sticks, Stay Down
15.11. Grand Slam 2018
15.11. Coreleoni
15.11. Katapult
16.11. Sting
16.11. Škwor
17.11. Zeal & Ardor
17.11. Aborted, Cryptopsy, Benighted, Cytotoxin
18.11. Axxis, Dornenkönig
18.11. Bonfire and Friends
A co FAKKER!?