Dlouho vyprodaná O2 aréna a vynikající čerstvě vydané album dávali tušit, že dýňový večer 24. října bude v Praze velkolepý. A taky že jo! Čtěte exkluzivní report a připomeňte si euforické momenty skrz fotky Jirky Platzera. OBJEDNEJ SI HELLOWEEN MERCH, NOSIČE A MEGAPOSTERY NA SPARKSHOPU Jakkoli je potřebnost předskokana před HELLOWEEN diskutabilní, finsko-řecko-maďarská sestava BEAST IN BLACK se zhostila role se ctí. Velkou ranou byl odchod či vyhazov kytaristy Kasperiho Heikkinena, který se udál doslova několik desítek hodin před pražskou štací. Ať už byl důvod jakýkoli, na kapele ležela trochu deka a výkon byl prostě o jednoho sekerníka chudší a o další vrstvu samplů bohatší. Agilní frontman Yannis Papadopoulos však odvedl svůj klasický vysoký standard a skutečnost, že hala byla na značkách již na jejich set, značí jejich popularitu u nás. „One Night in Tokyo“ má naživo ambice dobývat hitparády taneční muziky! Hodinový set velmi příjemně připravil půdu pro headlinera a jak přiznal řecký sympaťák, za vyprodanou O2 arénu vděčí jedině HELLOWEEN. Přes jistou zataženost tak BEAST IN BLACK podali kvalitní výkon a jejich chytlavé melodie příjemně naladili. Spolu se šestnácti tisíci lidmi jsem se ve 20:30 nadechnul, abych dvě a čtvrt hodiny prožíval dýňovou emoční nirvánu. HELLOWEEN vždy drželi prst na tepu doby a nebáli se nových technologiích a přístupů. Však taky žijeme ve „Future World“… Jako intro vyřezal laserový paprsek přes celou halu na obrazovku dýni a sedmero zahájilo svůj dvaadvaceti položkový set peckou z „Keepera II“ „March of Time“. Nechci mluvit za pocity ostatních, ale minimálně já a můj táta, který si pamatuje 80. léta v přímém metalovém přenosu, jsme propukli v euforickou radost. Poprvé z dlouhé řady propuků a soudě podle blažených obličejů okolo, sami jsme rozhodně nebyli. Je to klišé, ale prostě slyšet Michaela Kiskeho po všem, co se v kapele stalo, opět na stagi, je vždy nádherný pocit. Co je mě do politické situace, zadrhávající ekonomiky, kulturních válek a každodenního negativistického balastu, Kiske zpívá keeperovské pecky a já ho vidím a slyším!!! A když stojí v objetí s Andi Derisem a vzadu riffuje vysmátý Kai Hansen vedle Michaela Weikatha, je to až duchovní poselství metalové pozivity. To vše s vynikajícím zvukem. Čas nezastavíš, pochoduje bez nás, ale lze ho na chvíli otočit a vrátit se zpět. Tak mocná je hudba HELLOWEEN. Jaká kapela si dovolí zahrát jeden z největších hitů hned jako třetí píseň? Přece HELLOWEEN! Ve spojení s dechberoucí projekcí jsme se společně odebrali do světa budoucnosti a hala sršela energií síly malého nukleárního reaktoru. Musím vyzdvihnout geniální práci s projekcemi na velkoplošné obrazovky. Každá píseň měla vlastní vizuální příběh, který zajistil, že jsem se po celý koncert nudil nula vteřin. Rovněž postava Keepera – mluvícího průvodce show, který personalizovaně pozdravil všechny české pumpkinheads, je nezvratným důkazem o chytrosti a šikovnosti kapely a jejího managementu. Pecky z nového alba, odstartované hitovkou „This is Tokyo“, do setu zapadaly jak dvacka do kasičky a u balady „Into the Sun“ jsem měl pocit, že ji duo Kiske – Deris zpívají už dvacet let. V dramaturgii večera měli zpěváci i roli komického dua a jejich akustická vložka, zatímco si šli heavy smokers Hansen + Weikath vypalovat zobák, posunula „In the Middle of a Heartbeat“ na vyšší úroveň. Sólo bubenického tryskového motoru kapely, Daniho Löbla, bylo jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl. Daniho zápal pro mlácení do blan a činelů přeletěl přes celou halu až na mé místo v sektoru 119. Čistá bubenická vášeň! Tichý, leč nepřehlédnutelný kytarový dříč Sascha Gerstner významně dokresluje svým stylem i vizáží sedm rozdílných charakterů v HELLOWEEN. Ať už futuristickými brýlemi, kytarou či neotřelými pózami, jeho píseň „Universe (Gravity for Hearts)“ z novinky měla suverénně nejlepší videoprojekci a mistr složil vlastně tři písně do jedné. Černý kůň alba se definitivně vybarvil a osmiminutová jízda vesmírem pod Michiho vedením doplnila obří kousek do žánrové a pocitové mozaiky hudby HELLOWEEN. Obsáhnout 40 let kariéry do dvou a čtvrt hodiny je titánským úkolem, a proto potěšil i výběr méně hraných pecek a volná skladba setlistu. Nicméně některé konstanty zaznít musí a každý fanoušek si asi tipne, jaké písničky na konci borci zahráli a proč zrovna „Eagly Fly Free“ a „Dr. Stein“. Co si netipne byl pád basáka Markuse Grosskopfa, kdy zakopl o bednu, ale s jeho typickým úsměvem se sebral a dál házel svou kudrnatou kšticí. Klíčový byl výtah ke zdem Jericha, abychom si s Kaiem všichni připomněli, jakýže zákon platí nade vše. Není to ústavní, ani přirozené právo, ale HEAVY METAL IS THE LAW!!! Postihnout všechny detaily, jemné nuance a aspekty helloweenského večera vydá na dlouhou esej, ale jednu věc musím zmínit. Při děkovačce a odchodu do chladného večera se mě, tátovi i dalším fans rozléval po tváři široký blažený úsměv. HELLOWEEN svou misi splnili a na 100 procent potvrdili status metalových stars. Tak zas příště! Zcela jiný a podrobný report najdete v jednom z následujících čísel. HELLOWEEN FOREVER!!!
Autor textu: Tomáš Vítek Autor fotek: Jirka Platzer
