Nový Spark
venku od 31. srpna
Exředitel rádia Beat a jeho příběh s vůní kávy

Exředitel rádia Beat a jeho příběh s vůní kávy

Libor Ploček působil v největší tuzemské rozhlasové stanici dlouhá léta. Pomáhal dnešní stálici éteru vydupat ze země, ale neustrnul na místě. Před několika lety se pustil do dobrodružství, které by už teď mohlo vydat na filmový scénář. Lemuje ho káva, láska k Africe, její fauně a lidské poctivosti.

Jak jste se k podnikání s kvalitní africkou kávou pod hlavičkou MOUNTAIN GORILLA COFFEE dostal?

Musím začít úplně od začátku. Našim aktivitám s kávou předcházelo moje patnáctileté působení v Radiu Beat, které jsme kdysi zakládali z ničeho a dnes je z něj půlmilionový gigant. Práce v rádiu byla krásná, kreativní, ale velice vyčerpávající. Časem jsem si našel únik v podobě cest do Afriky. Odjakživa mě baví fotit zvířata, takže se mým cílem staly safari v Keni, Tanzanii nebo Ugandě. V místním úžasném prostředí jsem si náramně odpočinul a stejně jako mnoho mých předchůdců poznal, že africká příroda je jako droga. Když jsem se vrátil domů, pořád mě něco hnalo zpět. Souběžně s tím jsem se před dvěma lety rozhodl, že Beat opustím, protože jsem se cítil poněkud vyhořelý a nechtěl jsem setrvat na jednom místě do konce svých dnů, jak se říká. Potkal jsem svého kamaráda a dnes společníka Michala, který pořádá festival České hrady a zlákal ho na cestu do Afriky. Měl jsem už v tu chvíli jistý obchodní plán, protože jsem se prostřednictvím dokumentů na kanálu Discovery náhodou dozvěděl, že v Ugandě na jedné vyhaslé sopce roste káva, kterou nikdo do Evropy nedováží, prakticky nikdo ji nezná a má svůj odbyt pouze na americkém kontinentu. Naštěstí on je takový blázen, že se mnou skutečně k sopce jménem Mount Elgon vyrazil bez jakéhokoliv zajištění a společně jsme nakoupili první zelenou kávu. Měli jsme štěstí, že na rozdíl od filmařů nás nepřepadli žádní banditi a nemuseli jsme ani uzavírat žádná krevní spojenectví. Všechno zní jako pohádka, ale pak nastal problém. Kávu si člověk může zakoupit téměř v libovolném množství, ale potíž v Africe nastává v okamžiku, kdy ji chce člověk dostat ze země ven. Kolotoč různých úředních povolení jede hodně pomalu. Všichni čekají na nějaké drobné, no zkrátka, než jsme získali poslední potřebný papír s razítkem, čekali jsme měsíc.

Co následovalo dále, měli jste připravený plán, jak s kávou prorazit?

Nejprve jsme kávu začali nabízet známým a kamarádům, kteří si moc pochutnávali a dali nám tak signál, že zájem by byl. Brzy jsme s kávou z Afriky začali vozit i kakaové boby, které jsou mimochodem nejen zajímavou komoditou, ale také superpotravinou, protože obsahují velké množství antioxidantů. Děláme si věci hodně po svém. Ve východní Africe ovládají byznys s kávou Indové, kteří v zemích zůstali jako potomci služebných někdejších britské smetánky. Dnes jsou z nich velkoobchodníci, kteří přijedou do určité oblasti, hodí prachy na stůl a řeknou kupujeme dvě stě tun arabiky. Farmáři jim napytlují všechny druhy dohromady a kávová zrna pak míří na světový trh. Přitom dobře vědí, že když smícháte dobrou kávu se špatnou kávou, nevznikne průměrná, ale vždycky zůstane špatná. Navíc má taková káva tzv. bramborovou příchuť, je jinými slovy cítit zeminou, protože byla nedostatečně ošetřena při sušení. Taková káva běžně putuje v kontejnerech do Evropy do rukou překupníků, od kterých je distribuována jako běžné obchodní střelivo.

Jakým způsobem se proti takovému kávovému šmelinářství MOUNTAIN GORILLA COFFEE vymezuje?

Naše cesta je striktně osobní a zároveň nákladná. Do Afriky jezdíme osobně, vyhledáváme slušné farmáře, u kterých neotročí dětští námezdníci, testujeme u nich kávu a když vyhovuje, tak ji pak po pytlech dopravujeme do Evropy. Vysoká režie je vykoupena maximálně čistou kávou, která není stříkána nějakým chemickým svinstvem a dokonalou konzistencí chuti, které káva expedovaná po stovkách tun nikdy nedosáhne. Jak jste sám mohl ochutnat, při konzumaci naší kávy zůstává v ústech nepatrný stupeň jisté kyselosti, což je jen jedna složka široké škály chutí, které má dobrá káva nabídnout a na jazyku rozvinout. Běžná káva na trhu skýtá pouze hořkost, což je škoda.


Je pro proces vzniku kvalitní kávy důležitější fáze pěstování, nebo následná etapa zpracování?

Obě jsou úplně stejně důležité. Káva se dá lidově řečeno oddělat už během sklizně. Ugandské plody, které rostou na sopečných skalách, se často ocitnou poházené na zemi, kde je nechají nezodpovědní farmáři vyhnít a vyberou jen použitelná zrnka, což vede k bramborovému šmaku, o kterém jsme již mluvili. Poctivý pěstitel má k dispozici rošty, na kterých kávu suší, nepřijde tak do kontaktu se zemí. Ještě před samotným sušením zrnka propláchne a zbaví slupek, jednoduše už na začátku se o plody postará tak, aby později posloužily k největšímu užitku.

Káva, kterou do Evropy dovážíte, pochází především z vyhaslé sopky Mount Elgon, přitom ale nabízíte mnoho různých druhů. Všechny tedy rostou na jedné hoře?

Přesně tak. Samotný Mount Elgon totiž svou rozlohou zabere plochu velkou zhruba jako Liberecko. K různorodosti navíc přispívá fakt, že když sopka chrlila lávu, přehnala se přes kopec spousta různých kovů a látek, které půdu zušlechtili a může tak produkovat různé kávové odstíny. Člověk získá z jedné hory klidně deset různých druhů, tím pádem místo toho, abychom jezdili do Hamburku a chtěli tam po trhovcích tu kávu z Etiopie, tu z Keňi, abychom měli na výběr, bereme zrnka jen z jednoho regionu, přitom můžeme nabídnout různé druhy kávy. Může mít aroma různého ovoce, protože roste pod banánovníky nebo mangovníky. Funguje to podobně jako u vína a jeho různých přívlastků.

Současným trendem mnoha rockových a metalových muzikantů je byznys s vlastní kávou nesoucí jejich jméno. Čím je pro hudebníky takový krok atraktivní podle vás?

Vlastně to souvisí s předešlou odpovědí. S kávou si lze sofistikovaně hrát a namíchat ji do různě chuťově a aromaticky odlišných odstínů. Přirovnal bych to k parfémům, které se dají různě tónovat tak, aby vyjadřovaly vůní jejich lidskou předlohu. Stejně tak mohou muzikanti spolupracovat na ladění kávy, která jim nejlépe voní a chutná. Motiv je tedy podle mého názoru čistě osobní a pochopitelně také marketingový a finanční. Ale v první řadě musí mít dotyční kávu rádi jako produkt a pochutinu.

Konec první části rozhovoru.

V pokračování přijde řeč na ohrožené horské gorily, které MOUNTAIN GORILLA COFFEE pomáhá zachraňovat, hudební apetit jejího šéfa nebo velké plány s příchutí filmové kamery.

Nový Spark
venku od 31. srpna
Kalendář akcí
08.11. Buddy Guy
09.12. Kreator, Dimmu Borgir, Hatebreed, Bloodbath
12.01. Behemoth, At The Gates, Wolves In The Throne Room
A co FAKKER!?