HARLEJ oslavili koncertem 8. listopadu v pražském O2 universu 30 let na scéně! Přečtěte si report od Marka Dobeše a mrkněte na fotky, které pro Spark pořídil Jirka Platzer.
Asi jsem ještě koncertní zelenáč, na české kapele jsem v O2 universu nebyl. Dokonce jsem ani nikdy neviděl koncert se středovým pódiem, okolo kterého se v 360° rozmístí diváci. S tím se tedy toho sobotního večera nejen pojí má zvýšená očekávání, ale i zmatenost. „Jdi vchodem 36, dostaneš pásku a sestup dolů, tam si tě vyzvedneme.“ Takže teď se motám zákulisím a zvědavě mapuji útroby toho multifunkčního Moby Dicka, kterého budou dnes Tonda Rauer a spol. krotit.
Zatím zkouší KOBLÍŽCI. Šumperští pop punkeři, kteří se po pauze vrátili a teď jedou s HARLEJ jako předskokané celé turné, aby se na konci roku představili v pražské Roxy s programem Zpátky na vrchol. Usedám v jejich šatně a do ruky mi putuje lahev vody. Tady se jede přísná disciplína. Není dokonce ani perlivá. Zbystřím, když se z toalety vratkým krokem vypotácí jeden z techniků a zazní slova „Zase si blil?“ Načež se ukáže, že jde o srdcaře, který ač čerstvě po operaci a bojuje s následky léčby, přesto nesmí v tento pro kapelu důležitý večer chybět. „Dáme jednu inspirovanou HARLEJEM ´Včera jsem se sfetoval´. Jo a ta chyba je tam schválně.“ Dalších chyb se ale nedočkáme. Tahle parta to s návratem bere vážně. Na pódiu nastoupí suverénně za zvuků předehry z „Hvězdných válek“ s titulní věcí ze zatím poslední desky „Červená je punk“ a od začátku do konce frontman Josef Vařeka sprintuje po pódiu, aby obsloužil publikum rozsazené prakticky kam se podíváš. Sál se už hezky zaplnil, pro kapelu ideální představovačka, i když světla logicky nejedou na plný výkon, aby tajemství zůstalo zachováno.
V zákulisí kytarista HARLEJE, Milan „Hofík“ Hoffman vítá zpěváka s potutelým úsměvem „Byl sem u vás v šatně a trochu sem to tam vyčóroval.“ „Vyčaroval?“ Tenhle frontman je pohotový. „Za chvíli začínáte, tak se zas pak my podíváme do šatny k vám.“ Okolo prochází Tonda Rauer s vážnou tváří, jeho krabička vysílače poblikává, předstartovní horečka se projevuje. „Nevim, jestli to někdo kontroloval, že mi to hraje.“ Ale „Hofík“ se nenechá vyvést z klidu, hrábne do strun a v sále se ozve jeho kytara. „Mě to hraje.“ O kus dál ve stínu rozsáhlého zázemí haly, plně soustředěn sám na sebe, přískoky vpřed protahuje svaly zpěvák Tomáš Hrbáček. Je mu jasné, že plně opanovat tenhle typ pódia bude chtít silného sportovního ducha.
A to už hlas v sále vítá na oslavě třiceti let „mladého symfonického progresivního sdružení HARLEJ“. Fanfáry z Libuše, světla rozjedou show naplno a muzikanti zdraví publikum. Výstřel pyrotechniky od stropu a výroční koncert začíná. Povinný hej, hej otvírák „Zfetovanej“, pyrotechnika pro změnu od podlahy a už to sypou, hit za hitem, jak pravil Tonda v šatně. „Odehrajeme v podstatě naše best of.“ Jednatřicet pecek ve finále rozezní halu a provětrá hrdla publika. V První půli koncertu nesmí chybět „Možná“, „Smutku dávám sbohem“, „Volání krve“, „Můžeš mít“, ale v podstatě si vezměte libovolný výběr toho nej od kapely a víte, že jste to v O2 universum s perfektní světelnou dramaturgií a zpěvákem hlasově na vrcholu dostali. Včetně dvou novinek „Jsou chvíle“ a „Kdo neskáče není Harlej“, které vznikly s výhledem na letošní oslavy. „Harlej zdraví Prahu, ahój. Sme tady, abysme vám poděkovali.“ A bude to vzájemné, včetně technického zázemí ZL Production, jejíž technici se vždy zahemží na pódiu, aby dodali nový vizuální prvek. Počínaje bicími, které uprostřed pódia pravidelně od „Já nejsem zklamanej“ otáčejí k různým částem sálu jak chaloupku na kuří nožce, aby je ve finále na hydraulické plošině nechali zvednout ke stropu. Načež totéž provedou v rámci akustického setu se dvěma kytaristy a zpěvákem. Zhruba v polovině prvního bloku postaví zpěvák i sedící publikum „Tahleta písnička se menuje ´Vstávej´, co kdybychom si stoupli, ste na rockovym koncertě.“ Lidé stojí a muzikanti do nich sypou jednu pecku za druhou, jak křupavé preclíky ke všemu tomu pivu, co se mezi lidmi konzumuje. Skupinka návštěvníků si rozloží kelímky před sebou na zem a já tak zažiji krásný bonus, když rozběhnutá divačka uklouzne a pak po břiše jede vším tím pivem napříč sálem.
A to už Tonda sundal černou košili a je jen v tričku. Dojetí se ale tak snadno odložit nedá. „Nazdar Pražáci, dlouho sme se neviděli. Je to složitý, teď se přiznám, že nevim, na kterou stranu mám mluvit. Hele, třicet let HARLEJE.“ A pak už si jen běhá pro potlesk. Což se zopakuje ještě několikrát a lidé ochotně manu muzikantovu dodávají. Nemůže chybět vzpomínka na Vláďu Šafránka „Von tam leží, má vokolo sebe krásný holky a kouká se, jestli se tu bavíte dobře.“ Což mohu potvrdit, na tento koncert by byl i bývalý frontman jistě pyšný. 22:22 je definitivně konec, hází se doslova hrsti trsátek i trička. Když pak Tonda ve finále již v rozsvícením sále zahlásí „Voni se fakt bojej, že eště začnem hrát.“ někteří návštěvníci zaváhají, zda by se neměli vrátit, co kdyby…
Autor: Marek Dobeš
Fotky: Jiří Platzer
