Pokračujeme v naší nakladatelské činnosti a připravujeme pro vás české vydání životopisu kytaristy Martyho Friedmana. Kniha vyjde 20. listopadu! Hvězdná kariéra v MEGADETH, události, o kterých jste nikdy neslyšeli, vášeň pro Japonsko a mnohem více! Kniha vychází v limitovaném nákladu 777 kusů!
Autobiografii Martyho Friedmana poprvé v češtině seženeš ZDE
Martyho kariéra v MEGADETH jej zavedla na místa dosud neviděná. V rámci příprav alba „Youthanasia“ se kapela dostala do New Yorku do ateliéru slavného fotografa Richarda Avedona a zažila, co znamená skutečně profesionální focení. Vydavatelství na „Youthanasia“ rozhodně nešetřilo. Grafický design vytvořil slavný umělec Hugh Syme a možná i proto jde o jediný obal od MEGADETH, který se mi skutečně líbí. Pro portréty kapely jsme najali legendárního Richarda Avedona, díky čemuž jsme si zaletěli na východní pobřeží. Byli jsme zvyklí pracovat s místními hudebními fotografy a teď jsme cestovali do New Yorku, abychom pózovali pro muže, který fotil ikonické snímky rodiny Martina Luthera Kinga, Marilyn Monroe, BEATLES, Richarda Nixona a spoustu dalších významných osobností. Pro mě to byla obrovská čest. Jakmile jsme dorazili, s Mustainem jsme se vytratili na pravou newyorskou pizzu. V NY člověk prakticky nenarazí na špatnou pizzerii, navíc to byl náš rituál, na který jsme se těšili, kdykoli jsme se dostali do New Yorku. Upřímně, být s Davem o samotě je velká zábava – a hlavně neprobíhá žádný cvrkot kolem kapely, neřeší se žádná závažná témata. Dave v takových momentech umí být okouzlující. Když jsem s ním zůstal jen ve dvou, oba jsme byli v pohodě a mluvili jsme o všem možném, jen ne o MEGADETH. Dorazili jsme na focení, kde to vypadalo, že se budou fotit spíš modelky. Trochu divné místo pro thrashovou kapelu. Všude byla spousta ultratalentovaných fotografických asistentů, kteří vypadali jako rockové hvězdy pomalu víc než my. Plnili každý Avedonův pokyn, a jeden z nich dokonce stiskl spoušť fotoaparátu pro každý snímek. Avedon se hlavně staral o pečlivé nastavení našich póz, až do té míry, že řešil polohu našich prstů nebo směr našich bot. A také umístění větrného stroje, aby nám vlálo oblečení a vlasy přesně podle jeho přání. Byla to lekce umění, a velký rozdíl oproti focení s nejlepšími rockovými fotografy. Bylo úžasné sledovat, jak tihle kreativní lidé vytvářejí ze čtyř vlasatců, jako jsme byli my, módní modely.
