Poslední festivalový den zahájili domácí FORREST JUMP, nutno podotknout, že ve velkém stylu a v plné síle. Skvělý zvuk, intenzivní emoční nálož a srdečná prezentace měly sílu pohnout skálou. Ochutnávka z chystané desky slibuje mnohé a kapela je ve výtečné formě – značka ideál. Vesmírná rocková snivost MOON SHOT možná evokuje ukolébavku a bohorovný klid, ovšem i přes zasněnou náladu měli MOON SHOT dost energie na to, aby byli schopni rozhýbat všechny po hlavním pódiem. Legrace končí, Izraelci SHREDHEAD vtrhli na pódium jako splašené stádo a rozpoutali razantní smršť s prvky thrash a death metalu se zřetelným hardcorovým feelingem. Vůbec ne špatný mix black metalu a gotiky předvedli NACHTBLUT. Občas až folk metalové melodie německého střihu, poté ostrý a úderný výpad a temná melancholie možná zní jako když pejsek s kočičkou pekli dort, ovšem naživo to všechno žilo v zajímavé symbióze. Herman Frank a jeho HERMAN FRANK LEGACY dali Vizovicím rázně na srozuměnou, jak vypadá nefalšovaný klasický heavy metal. Volume naplno doprava a jedeme z kopce, skladby ze sólové diskografie, acceptovské klasiky a v neposlední řadě pecky skvělých Victory našly na Masters úrodnou půdu. CROWNSHIFT na pomezí melodického death metalu a chytlavého metalcoru vyzobali všechny silné stránky obou stylů a živá prezentace jim svědčí, nicméně je před nimi ještě spousta práce. Ale našlápnuto nemají vůbec špatně. Zajímavé zjevení na vedlejší stagi nese jméno ALIA TEMPORA. Můžete si ťukat na čelo a nechápat vůbec nic, ale jedno je jasné – kombinace pestrobarevné image s dominancí růžové, jednorožci, popové rytmy v kontrastu s moderním zvukem breakdowny nevyjímaje a bezprostřední projev Markie prostě fungují a fanouškovská základna roste, a to nejen v našich luzích a hájích. Show zpestřily bublifuky a především Pepa Michálek, slovutný principál FORREST JUMP. Chytlavý power metal v podání WARKINGS může u některých posluchačů vyvolat soucitný úsměv na tváři, ovšem naživo zaujmout dokáží a jejich přímočaré skladby mají potřebný tah na branku. Své spokojené posluchače si WARKINGS hojném počtu našli s přehledem starých válečníků, a to platí s hlavou na špalek za to. Finským KORPIKLAANI to hraje i s přibývajícími léty stále skvěle. Z bohatého repertoáru sáhli k prověřeným klasikám a plný plac jim oplácel náležitou odezvou. THE HU mohli být minule bráni jako rarita a exotické zpestření, tentokrát už jsou THE HU plnohodnotnými headlinery a svébytnými profíky se vším, co k tomu patří. Skvělé zpestření, ale hlavně – výtečný koncert! POWERWOLF by patrně ocenili nafukovací prostor před pódiem. Lidí jako much, ohňové efekty, závěrečná show festivalu proběhla ve velkém, sobě vlastním teatrálním stylu. Bombastická, do puntíku promakaná podívaná a stoprocentní výkon kapely zaslouží jednoznačné ocenění, jen možná těch proslovů mezi skladbami mohlo být méně. Ale nebuďme těmi akurátními hnidopichy, kazí to zábavu a radost především.
Sabina Jesenovská, Jirka Vacek Foto: Jiří Platzer
