Druhý ročník středoevropského putovního klání metalových kapel je za námi, a tak si pojďme alespoň pomocí pár řádků zavzpomínat, jaké metalem kořeněné delikatesy nám tento festival naservíroval.
Počasí letošnímu ročníku vysloveně přálo. Bůh metalu patrně nad lochotínským amfiteátrem držel ochranou ruku, protože počasí celé tři vydrželo, a i když nás sužovalo leckdy neúnosnými vedry, všichni byli šťastní. A aby ne! Tři dny úžasné hudby, k tomu chladivý, zlatavý mok, slunce nad hlavou... To je prostě relax jak vyšitý!
Těžko říci, zda je amfiteátr vhodným místem pro takovou akci. Měl svoje plus, ale bohužel i mínus. Jako plus bych rozhodně viděla to, že ať jste se usadili kam jste chtěli, neustále jste měli na očích podium a byli jste tak pořád v obraze; ať už jste se smažili na jedné z nesčetných laviček či oddychovali ve stínu pod stromy. Velkým mínusem byl fakt, že podium bylo nízké a jeho nevyužitá betonová přední část zbytečně rozdělovala a ubírala prostor, čímž leckdy narušovala tolik potřebný kontakt s publikem a jeho následné odezvy. Což naprosto měnilo celou atmosféru; je velký rozdíl, když kapele fandí jednolitý dav a nebo jen deset řad pod podiem... Nutno podotknout, že při hlavních tahounech festu se ale i ti největší pohodáři na lavičkách postavili, aby se podíleli na atmosféře.
První páteční kapelou byla skupina MAELSTRÖM, kterou čekal těžký úkol; otevřít celý fesťák a vlít publiku do krve potřebnou dávku metalu na přežití celých tří dnů. Následovaly bandy jako SONS OF SEASONS, CRIMFALL, MILKING THE GOATMACHINE, KRISIUN, SUICIDAL ANGELS či německá trojice RAGE, která jako první přilákala více početnější obecenstvo. Nikdo za bicími nedokáže takové divy jako bývalý bicman a mág všech paliček Mike Terrana, i tak ale kapela podala výborně nadupaný výkon. Nechyběly skladby jako „Soundchaser“, „Higher Than The Sky“ či symfonicky laděná „Empty Hollow“.
Před devátou večerní podium obsadili grindcore-metaloví kanaďané KATAKLYSM, jejichž show měla slušné grády a amfiteátr dostal poprvé pořádně zabrat. A nebyl ušetřen ani při další kapele, která zároveň působila jako jeden z největších taháků letošního ročníku – němečtí heavy metaloví veteráni ACCEPT. V jejím čele po Udovi Dirkschneiderovi stojí Mark Tornillo, který kapele lídruje víc než úspěšně. Svojí show nezklamali a na síle jí neubrala ani absence druhé kytary, jejíž vlastník Herman Frank se koncertu nemohl zúčastnit kvůli nehodě. Amfiteátr poprvé praskal ve švech, Accept celý dav rozvášnili hned prvním soustem, kdy jako otvíračku naservírovali skladbu „Teutonic Terror“ a nezvolnili až do samého konce, kdy se rozloučili peckou „Balls To The Wall“.
Sobotní ráno bylo jako malované, Plzeň už od samého rána tonula v horkém žáru a s ní i lochotínský amfiteátr. Pomalu slézající se dav černo-oděnců sluneční paprsky přitahoval jako sladká šťáva vosy, kde byl stín, tam nebylo k hnutí. Koncerty DYMYTRY, VANDERBUYST, SALAMANDRY či CRIMES OF PASSION proběhly za menší účasti, teprve až ARAKAIN k podiu nalákali početnější dav. Bylo vidět, že fanoušci nazanevřou ani na české kapely a že Arakain stále patří mezi špičku naší tvrdší hudební scény. Následovala kapela VICIOUS RUMORS a lehce před pátou na podium naběhla německá banda EQUILIBRIUM, která zajímavě kloubí folk se symfonickými prvky a vše balí do řízného black metalového hávu. Drsný projev vlasatého zpěváka Roberta Dahna zjemňovala přítomnost zrzavé děvy Sandry Völkl, která si se strunami svojí basovky vyhrála s náramnou lehkostí. Po této kapele následovala další pecka, tentokrát ze Švédska; BLOODBOUND. Přestože na metalové scéně fungují teprve sedm let, kvalitou hudby sahají poměrně vysoko.
Po sedmé večerní na hodinu zazářili Dánové PRETTY MAIDS a pak se už podium připravovalo pro další metalové veterány festivalu; SAXON. Ti za sebou mají již slušných třicet pět let slávy a pořád jim to hraje. Po nějaké půlhodině pro mě však začal koncert sklouzávat do podivné nudnosti, opakování stále stejných frází dokola postrádá um, stejně tak jsem z celého koncertu měla pocit, jako když se odehrával v mluveném tempu, ve kterém bylo marno hledat větší zpěv. Ale proti gustu žádný dišputát a lidi, kteří si koncert užívali, jsou důkazem, že ani staré hvězdy nevyhasínají.
Po lehkém časovém skluzu se dostalo na poslední hvězdu druhého večera; britské velikány CRADLE OF FILTH. A že to byl teda slušný ušní průplach! Těžká směsice gothic, symfonie a extrémního black-death metalu řinčela amfiteátrem tak mocně, až to rvalo hadry z těla. Frontman Dani Filth na platformách po podiu poskakoval jako čertík z krabičky a jeho rozsáhlý rejstřík hlasu, který oplývá jak děsivým hrdelním mručením a chrčením, tak pisklavou fistulí a ječákem, musel být slyšet až v podzemí. Ostatně z těchto končin tato kapela snad vzešla; jejich zjev a bílé oči a ksichty budí jak hrůzu tak neskrývaný obdiv. Nebýt ženského hlasu klávesačky Caroline Campbell, který Daniho ďábelský projev lehce zjemňoval, lochotínský amfiteátr patrně vezme za své. Velký hold také patří českému bubeníkovi Martinovi Škaroupkovi, který své rodné zemi v této kapele ostudu rozhodně nepáchá a se svými paličkami snad i spí. Podium bylo až překvapivě obyčejné, žádné kulisy budící ještě větší hrůzu. Jeho prazvláštnost dokreslovalo jen temné osvětlení, které umně doladilo celý dojem z koncertu, jenž byl více než působivý.
5338Neděle byla ve znamení posledního dne metalových oslav. Počasí zůstalo naladěné na stále stejné vlně a s ní samozřejmě i houf metalistů. Odpoledne se ale začalo zatahovat a i když to vypadalo na pořádný slejvák, amfiteátr jakoby byl pod průhlednou pokličkou. Vyhrávalo se už od půl jedenácté, kdy svoji dovednost předvedly kapely jako POWER 5, SMASHED FACE, RISING DREAM, ALCEST, WHILE HEAVEN WEPT, MISERY INDEX či PRIMORDIAL. Lehce po šesté večer Lochotín prořízl silný hlas zrzavé vokalistky Simone Simons z nizozemské kapely EPICA. Ta je oblíbeným účastníkem na festivalech, což dokazuje fakt, že naposledy nás navštívila při Masters Of Rock 2010.
To, co však následovalo poté, Lochotín asi ještě nezažil a jen tak dlouho nezažije. K pojmu ARCH ENEMY netřeba více dodávat. Tahle švédská deathmetalová banda v čele s německou blonďatou dračicí Angelou Gossow z amfiteátru málem udělala kůlničku na dříví. Jejich show byla neskutečně nadupadná, brutálně půvabná Angela po podiu lítala jako divoká šelma vypuštěná z klece a strhla s sebou dav takovým způsobem, že se pod podiem rozjelo pěkně ostré pogo. Security se pěkně zapotili, metalisti lítali vzduchem jeden za druhým, do toho všeho Angelin surový hrdelní zpěv, prostě show jak má být!! V půl desáté se Lochotín pomalu zahalil do tmy a Metalfest čekalo poslední letošní vystoupení; další švédská formace, tentokráte s názvem SABATON.
5336Kapela patří mezi špičky power metalu a v Čechách mají velmi silné ovace. Jejich chytlavé melodie, drsné kytarové riffy, chorálový zpěv a úderné skladby dokáží rozparádit dav s obdivuhodnou lehkostí. Sabaton slibovali show a nezklamali; jen co se amfiteátrem rozezvučely svižné tóny otvíráku „Ghost Division“, do výše vyšlehly plameny, zachrčely jiskry a na podium se vyřítila šestičlená, v typických maskáčových mundůrech oděná, grupa. Osobitý zpěvák Joakim Brodén si ze stage udělal hotový parkur, lítal sem tam jako splašený mustang, ve skocích mu nebránily jak odposlechy, tak ani samotní kolegové. Věrné publikum bavil svojí výřečností, českými hláškami a nešetřil úsměvy a chválou. Sabaton do nás hustili jednu pecku za druhou, nechyběly taháky jako „Uprising“, „Cliffs Of Galipoli“, či „Aces In Excile“ a s každým novým songem dostávali dav víc a víc do varu, až při závěrečných peckách jako „Primo Victoria“ a „Metal Machine“ zástup pod podiem explodoval. Zpěvák si neodpustil malý stage diving, vyšlehly poslední spalující plameny a se slovy „see you very soon“ skončila jak jedna z nejlepších show celého festivalu, tak i celý festival.
Ročník to byl více než úspěšný, počasí přálo, pivo teklo proudem, krámky s rock-metalovým příslušenstvím návštěvníkům slušně vyrabovaly šrajtofle, takže nám nezbývá nic jiného, než složit velký dík pořadatelům a těšit se na další stejně tak nadupaný ročník!
