Nový Spark
venku od
1. července

Michael Weikath z HELLOWEEN: „Nebaví mě hrát Dr. Stein, I Want Out ani Future World.“

Michael Weikath z HELLOWEEN: „Nebaví mě hrát Dr. Stein, I Want Out ani Future World.“

HELLOWEEN o víkendu rozparádili Zlín a Prahu a kytarista Michael Weikath byl při té příležitosti v uplynulém týdnu hostem ve vysílání Rádia Čas Rock . V krátkém rozhovoru prozradil mimo jiné to, že už ho příliš nebaví cvičit, že ho nebaví hrát některé dýňové klasiky a že ani kouření na pódiu už si neužívá tolik jako dřív. Ale bez obav, není to žádný morous. Spíš má všechno tak nějak na háku...

Jakou muziku posloucháš, když jsi na turné?
Tak různě. Mám účet na iTunes, kde teď přibyly zajímavé věci a řada různých kapel z východu, které tam dřív neměli. Někdy poslouchám tohle, někdy klasiku a teď jsem zrovna zkoušel nějaké španělské kapely. Někdy se ráno probudím a mám náladu na vážně zvláštní muziku. Tuhle mi můj technik připomněl písničku „I Will Return“ od staré progrockové kapely SPRINGWATER, kterou jsem slyšel naposledy, když mi bylo nějakých deset let, takže tu si teďka pouštím docela často.

Posloucháš v rámci přípravy na koncert i vlastní věci? Jak často vlastně cvičíš?
Když je to nezbytné, tak ano. Dřív jsem s sebou na turné vozíval takovou malou cestovní kytaru, na kterou jsem cvičíval, ale nebavilo mě se o ni starat a myslet na to, abych ji někde nezapomněl. Před turné se většinou sehráváme tak pět dní, navíc, když pak každý večer hraješ, tak si ty skladby zažiješ. Jen výjimečně se stává, že zapomeneš nějaký detail a tak musíš vzít kytaru a zase si ho připomenout. Setlist, který teď ale máme, už máme tak dlouho, že funguju jako autopilot a všechno je v pohodě. To víš, v éře YouTube už to není taková sranda, když hraješ s chybami.

Často slýchám lidi stěžovat si, že i když u nás hráváte tak často, setlist příliš neměníte. Nemyslíš, že je čas na změnu?
Já nejsem ten, kdo by do toho měl mluvit, já na změnu setu nemám fantazii. Tohle většinou řeší manažer, Sascha a Dani, kteří jsou v kapele nejkratší dobu. Takže když už, tak ke změnám dochází na základě jejich návrhů, ale zároveň tak, aby to byl Andi schopen uzpívat. Třeba takovou „Burning Sun“ bychom těžko mohli hrát každý den, to je skladba náročná na hlasivky. Podle mě to je výborný song, ale pro zpěváka vražedný. Vezmi si, že Ian Gillan pořád zpívá „Child in Time“, to mi přijde úplně nesmyslné. Už by ten song dávno zpívat neměl. Však si taky s hlasivkami užil… Když tvoříš set, musíš zkrátka zohlednit spoustu věcí. Mě osobně třeba nebaví hrát „Dr. Stein“, „I Want Out“ nebo „Future World“. Nechci je hrát a stejně tak nemusím „Eagle Fly Free“, a věřím, že naši skalní fanoušci už je taky nemusí, ale lidi, kteří nás vidí třeba poprvé, si těmito kousky získáme na svou stranu. Vyhodit ze setu „Eagle Fly Free“ by proto byla blbost.


Před dvěma lety jste na festivalu Masters of Rock svůj set zpestřili několika skladbami, které si odhlasovali sami fanoušci a vybrali pár skutečně archivních kousků. Jak jste si to tehdy užili?
Taky nás bavily. Pamatuju si, že jsem se tehdy chtěl dívat na vystoupení Michaela Schenkera, ale musel jsem jít po pár skladbách na tiskovou konferenci. Radši bych se díval na Schenkera a jsem si jistý, že i lidi z médií by ho ocenili víc než tiskovku s námi. Co se týče toho setlistu, byli jsme překvapení, protože lidi si odhlasovali „Where the Rain Grows“, což je song, o kterém jsme si mysleli, že už je ohraný.

Dodržuješ před koncerty nějaké rituály?
Potřásali jsme si před koncerty rukama, ale protože většina kluků z kapely je ženatých a nosí snubní prsteny – anebo jiné prsteny – museli jsme to změnit. Jsem měkkota, takže se mi nelíbilo, jak mi vždycky s těmi prsteny odírají a mačkají ruku. Dneska si už proto pro štěstí jen tak potřásáme malíčky.

Za takový tvůj rituál lze považovat taky cigaretku, bez které se na pódiu snad neobejdeš, nebo už ano?
Musím říct, že už si ji tolik neužívám. Jednak mě rozptyluje a druhak přibývá míst, kde si zapálit nemůžeš. Zrovna včera jsme hráli na místě, kde byla pokuta skoro devadesát tisíc, jestliže by sis tam zapálil. Vlastně už jsem si zvykl na to, že musím kouřívat venku a při hraní mi to vadí. S cigaretou se nemůžeš pořádně hýbat, musíš dávat bacha, aby ti nechytly vlasy, na to, kam ti jde kouř a tak dále. Takže radši si potáhnu mezi skladbami někde bokem.


Jak svůj zlozvyk ukájíš během cestování? Máte rozdělený autobus nebo děláte časté zastávky?
Máme autobus rozdělený na dvě oddělení – kuřácké a nekuřácké, protože i někteří naši technici jsou kuřáci. Ideální je, když to je dvoupatrový autobus rozděleny dveřmi.

V České republice se aktuálně hodně řeší protikuřácký zákon a zákaz kouření v hospodách a restauracích. Jak se na tento problém díváš?
U vás to je výborné, mám rád, když si můžu zakouřit v hospodě. Myslím, že politici by kolem toho měli přestat kecat a například na letištích zřídit speciální kuřácké zóny. Momentálně jsme v Belgii a pamatuju si, že tady na letišti měli už před třiceti lety speciální prostory pro kuřáky, kde byl ale ve finále lepší vzduch než ve zbytku odbavovací haly, protože ty prostory byly větrané. Tak ať politici přestanou kecat a jestli nechtějí čuchat kouř z cigaret, ať nám vyhradí nějaké speciální budky.

Sdílet na Facebook

Další články se stejnými štítky

Video týdne

VIDEO: JINJER - „King of Everything“

Čtenář redaktorem

Robert Plant - 23.7.2015, Brno, Rondo

Fotogalerie

LIVE: Obscene Extreme 2016 - den III

smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver