Polovina 90. let znamenala jednu z nejbouřlivějších kapitol v bohaté historii IRON MAIDEN. Po odchodu Bruce Dickinsona v roce 1993 kapela najala frontmana WOLFSBANE Blaze Bayleyho jako nového zpěváka.
S Bayleym v čele vydali IRON MAIDEN dvě desky – „The X Factor“ z roku 1995 a „Virtual XI“ z roku 1998. Ačkoli ani jedno z alb nedosáhlo takového ocenění ani komerčního úspěchu jako dřívější tvorba kapely, baskytarista a kapelník Steve Harris trvá na tom, že tato léta přinesla silnou hudbu, která si zaslouží spravedlivé přehodnocení.
V rozhovoru pro Metal Hammer Harris řekl: „Řekl jsem to tehdy a stále tomu věřím – tato dvě alba jsou opravdu silná a lidé je později ocení. Fanoušci se k nim vracejí, objevují je a uvědomují si, že jsou dobrá.“
Z těchto dvou desek Steve Harris vyzdvihl „The X Factor“ jako obzvláště výjimečné, ačkoli hluboce ovlivněné osobními problémy: „Album ‚The X Factor‘ je obzvlášť dobré, ale velmi temné. Pravděpodobně proto, že jsem se já sám nacházel v poněkud temném období, když Bruce odešel a já jsem v té době řešil rozvod. Ze všech těchto událostí ale vzešlo silné album. Vezmete negativní věci, proměníte je v pozitivní a tyto emoce pak vypustíte ven – a to je to, co můžete s hudbou dělat. Hudba je opravdu tak silná.“
„The X Factor“ i „Virtual XI“ vyšly v době, kdy grunge a alternativní rock válcovaly hitparády a měly to mírně řečeno složité, aby se dostaly k širšímu publiku. Blazeho níž posazený, drsnější vokální styl byl v ostrém kontrastu s Dickinsonovým strhujícím projevem a temnější, zamyšlenější materiál kapely často polarizoval posluchače.
BLAZE BAYLEY v Galerii titánů srpnového Sparku
Harris přesto odmítá myšlenku, že by IRON MAIDEN byli navzdory všem výzvám blízko k rozpadu: „Jen na pár hodin. Je to jako když prohraje West Ham – dvě hodiny trucuju, ale člověk se musí vzchopit, oklepat se a jít dál. Jen tak to bude fungovat.“
Při zpětném pohledu zůstávají Bayleyho léta kontroverzní, ale fascinující – období experimentování, které dalo vzniknout kultovním hitům jako „Sign of the Cross“, „The Clansman“ a „Futureal“. A právě nesporné přednosti Blazeho éry, jak je zdůrazňuje Steve Harris, mohou být impulzem k tomu, aby se více fanoušků k tomuto období vrátilo – k období, kdy budoucnost IRON MAIDEN byla všechno ostatní, jen ne záruka zářivé budoucnosti.
