Nový Spark
venku od 1. prosince
THE PANT – Hard rock je tam venku

THE PANT – Hard rock je tam venku

THE PANT patří mezi ty odvážné, kteří do současné scény vnáší svěží hard rock v době, kdy tento styl není tak častý mezi současnými tuzemskými kapelami. Má ale svoji tradici, a tu mu nikdo neodpáře. THE PANT v ní pokračují po svém a na novince „Out there“ si opět vyhráli jak se skladbami samotnými, tak zvukově, a dokonce pustili ke slovu i nástroje jako například saxofon. O vývoji čerstvého alba, nadcházejícím turné s WITCH HAMMER a historii kapely mi toho víc prozradili všichni tři, tedy zpěvák Roman Kočiřík, kytarista Víťa Jelínek a bubeník Tomáš Vaca.

Na vaší novince se opět textařsky podílel Vojta Urbánek. Mýlil bych se, kdybych řekl, že je už svým způsobem čtvrtý stálý člen formace?
Roman: Určitě by ses nemýlil. Je to přesně tak. I když na koncertech vystupujeme téměř vždy jako trio, na tvorbě nových skladeb se podílíme společně s Vojtou. Jeho texty jsou nedílnou součástí našeho repertoáru a v tuto chvíli si ani neumím představit, že by to bylo jinak. Na album navíc přispěl i saxofonovým sólem. Kdysi se jednalo o nástroj, který byl častou stěžejní součástí rock’n’rollové kapely. Pro vás ale typický není. Chtěli jste si tím tedy spíš zaexperimentovat nebo se vrátit ke kořenům stylu?
Víťa: Jo jo. Byl to experiment, který se povedl, jak se říká, na první dobrou. Vojta, kromě toho, že je skvělý textař, je taky výtečný muzikant a sólem na ságo nechal na desce solidní muzikantský zářez.

K novince jedete i společné turné s vaší spřízněnou kapelou WITCH HAMMER. Jak probíhala jeho organizace? Snažili jste se pokrýt i místa, kam jste ještě neměli možnost se podívat?
Roman: S kluky z WITCH HAMMER máme dlouhodobě dobré vztahy, a navíc letos obě kapely vydaly novou desku, takže společné tour je vlastně jen trochu lépe organizovaným pokračováním spolupráce, která probíhá už léta. Nejedeme podobné tour poprvé, organizace tedy nebyla nikterak náročná a hlavně jsme se snažili tour koncipovat tak, aby každá kapela představila svým fans na svých oblíbených místech vždy tu druhou.
Víťa: Jedeme tedy oblíbené kluby, kam fans vědí, na co jdou, a věřím, že si společně všechny akce patřičně užijeme. Vidět živě s novým programem nás mohou fanoušci 18. 10. v Bruntálu, 19. 10. v Uničově, 25. 10. v Olomouci, 26. 10. ve Slavkově u Brna, 22. 11. v Jablunkově, 23. 11. v Petřvaldě, 30. 11. v Hodoníně a turné zakončíme 14. 12. v Brně.

Snažíte se vyvíjet styl, který v současnosti už není tolik rozšířený jako třeba alternative nebo core. Je dnes ještě možné zaujmout poctivou hardrockovou muzikou?
Roman: Hrajeme svoji muziku po svém a v zásadě moc nehledíme na nějaké stylové hranice. Máme svoje fanoušky a sakra si jich vážíme. Pravda, nejsou to davy, ale zase nehrajeme mainstream a bavíme se tím, co máme rádi. Navíc pravidelně obrážíme festy, kluby, motosrazy, takže i pro pořadatele jistě nejsme nezajímaví a to platí i pro ty v zahraničí. Například letos na podzim vyrážíme na několik vystoupení do Anglie.
Tomáš: Tam se všichni těšíme, ale k věci: rozhodně nejsme nějaké retro seskupení, to bychom asi brzo sklouzli do nějaké zábavovky a to v žádném případě není náš směr.

Na obalu desky se opět podílel výtvarník Jaromír „Deather“ Bezruč, který s vámi spolupracuje od posledního alba „Louder!“. Proč padl los opět na něj? Myslíte si, že „Deather“ umí svými pracemi nejlépe vystihnout atmosféru vaší muziky?
Tomáš: S Jaromírem máme v tomto směru dobrou zkušenost, a když nám před časem navrhl, že by obal na novinku byl ve formátu digipack, brali jsme to jako dobrý nápad a originální řešení, když už fanoušci čekali na novou desku takovou dobu.

Skladby k „Out there“ vznikaly tři roky. Je váš pracovní proces tak dlouhý nebo se nahrávání odkládalo z jiných důvodů?
Roman: Takový byl prostě vývoj. Ten tvůrčí proces nenaplánuješ do nějaké šablony, že by co druhý rok vycházela deska. Jde to postupně a ne všechno, co jsme dali dohromady, se dostalo na desku. Navíc jsme všichni zaměstnaní, máme rodiny, děti. Do toho docela často koncertujeme, každý jsme aktivní i mimo kapelu. Nejvíce času je asi přes zimu, kdy není tolik koncertů a můžeme se více věnovat vlastní muzice.
Víťa: Navíc v období mezi posledními dvěma CD jsme ještě dávali dohromady živé DVD k patnácti letům kapely, což zabralo taky nemálo času jak sháněním bonusových materiálů, tak vlastní produkcí DVD. Takže se dá říct, že jsme se zrovna neflákali.

Na novince zpívají sbory všichni členové kapely. Je to vůbec poprvé, co jste tak učinili na studiové nahrávce, avšak naživo tohle praktikujete už dlouho. Byla první zkušenost nahrávání zpěvů všech tří členů náročná?
Roman: Náročné to zase tak moc nebylo. Většinou se jednalo o refrény a každý už měl předem svůj interval naučený ze zkušebny. Spíše to byla dobrá zkušenost hlavně pro kluky. Zjistili, že zpívat na desku ve studiu není až zase taková sranda. Navíc zvukař Standa Valášek je excelentní sluchař, a tak si nás při zpěvech pěkně jednoho po druhém vychutnal. (smích)
Tomáš: Byly tam i aranže, které jsme vymysleli den před odjezdem do studia, nebo i přímo tam. Je vždycky fajn, když ze studia odjedeme a na desce je něco, co vzniklo spontánně, neplánovaně a stojí to za to.

Na albu se objevil i cover ve stylu world music, a to k písni „Don’t walk away“. Proč jste si vybrali zrovna tuhle skladbu?
Víťa: Sem tam se stane, že na zkušebně jamujeme s jinými muzikanty, a když jsme před časem na jednom takovém sessionu dali dohromady „Don’t walk away“ ve stylu country, chlámali jsme se jak blázni. No a jak už se pomalu stává tradicí, že na závěr našich desek vystřihneme nějaký ten vlastní cover, tahle skladba nám přišla jako jasná volba.
Tomáš: Prozradím, že asi před týdnem jsme se podobně dobře pobavili nad punkovou verzí jedné z našich starších věcí „Say what you want“, tak uvidíme. Třeba se ji povede vypíchnout někde naživo. Je to totiž nevídaný mazec.

THE PANT vznikli z pozůstatků hardcorové kapely MASTROYANY. V současné době, kdy je core velmi populární, se však věnujete říznému hard rocku. Myslíte si, že kdybyste zůstali u stylu MASTROYANY, ztratili byste se v současné záplavě corových formací? **
Roman:** V MASTROYANY jsem ze současné sestavy začínal vlastně jenom já na basu. Řeknu ti, že ta první polovina devadesátých let byla dobrá divočina a dodnes na to rád vzpomínám, ale směr, kterým se MASTROYANY vydali, už nebyl můj šálek kávy. Když jsem odešel a založil THE PANT, spousta lidí se smála, že nejsme normální – hrát rockovou muziku, když všude jede HC, elektronika, crossover. Dneska máme za sebou čtyři desky, dvě DVD, stovky koncertů doma i po Evropě a nebrečíme, že by nebylo co dělat. Fakt nevím, co by bylo, kdybychom v duchu toho HC a death metalu pokračovali. Pravda, málo domácích skupin toho stylu z té doby ještě dneska hraje, což je škoda.

U vás je známá obliba i jiných žánrů než hard rock, jako třeba už zmíněná world music. Neláká vás v následující tvorbě přejít do ještě větší multižánrovosti?
Roman: Jakási vize, že by vznikl podobný multižánrový projekt, tady je už nějakou dobu. Uvažovalo se i o jeho živém provedení, ale není to jen tak. Určitě bychom ho nezvládli jako trio, vyžádal by si minimálně ještě dva až tři šikovné muzikanty a dát to dohromady tak, aby to fungovalo a ještě všechny bavilo, není jednoduché. Nicméně uvidíme, co přinese čas.
Víťa: Podobným experimentům se samozřejmě nebráníme a asi bude dobré dát věcem volný průběh. Když přijde ten správný čas a dá se do kupy parta nadšenců, věřím, že se tento projekt podaří dát i na CD, ale nepředbíhejme.

Sestava:
Roman Kočiřík – baskytara, zpěv; Víťa Jelínek – kytara, Tomáš Vaca – bicí

Diskografie:
1999 A long way
2004 On hte road again
2007 Straight way to hell
2007 Live (DVD)
2010 Louder !
2011 15 Years anniversary (DVD)
2013 Out there

Jirka Štraub

Nový Spark
venku od 1. prosince
Kalendář akcí
06.01. Inquisition, Septicflesh
07.01. Gloryhammer, Civil War
12.01. Rage, Firewind
13.01. Rage, Firewind
14.01. Rage, Firewind
14.01. Arch Enemy, Wintersun, Jinjer, Tribulation
17.01. Wardruna
18.01. Wardruna
18.01. Cradle Of Filth, Moonspell
19.01. Cradle Of Filth, Moonspell
A co FAKKER!?