Snad poslední velký koncert zahraniční kapely roku 2010 v České Republice hostil Brněnský Favál. Česká zastávka Evropského turné gothic metalové kapely Tiamat měla zahrnovat dvě předkapely. Švédy Stoneman a Němce Orden Ogan. Nakonec se představila jen Německá power metalová kapela, jelikož Stoneman celé Evropské turné zrušili. To taky posunulo začátek celé akce z původních 19té hodiny až zhruba kolem osmé. Šokem po příchodu do sálu byla přítomnost jen několika desítek lidí. Čekal jsem že na koncert takové vyhlášené kapely, jakou Tiamat jistě je, přijde spoustu lidí a klub bude přeplněn. Na druhou stranu dobře pro nás, byli jsme pod podiem v bezprostřední blízkostim, ale trochu mě bylo vystupujících kapel líto.
První, a jediná předkapela začala brzy po příchodu. Na podium se přiřítilo 6 dlouhovlasých hromotluků a spustili svůj hudební příděl s grácií. Orden Ogan to na podiu rozběhali jak na spartakiádě a do všech stran rozdávali lišácké úsměvy. Z reproduktorů se k nám linul líbivý, ač možná trochu tuctový, power metalový chod. Zpěvák Sebastian se p 4125ak vtipnými průpovídkami postaral o zábavu mezi jednotlivými písněmi. Zejména s klávesákem Nilsem se hádali kdo je hezčí a na koho se lidi přišli podívat. Seb měl několik dobrých vtipů v průběhu koncertu, které mě fakt rozesmály, nepamatuju si o co šlo, asi jen o nějaké maličkosti, ale kromě výborné muziky se člověk znalý anglického jazyka i dobře bavil. Nehledně na to, že Sebastianovi každou chvíli lítaly vlasy do pusy a pořád je musel vyplivovat. Co se hudební stránky týče, vystoupení Orden Ogan mělo rychlý spád. Určitě je hraní bavilo a snažili se aktivně zapojit i poloprázdný sál, což se jim také několikrát povedlo, ale žádná divoká párty to nebyla. Čerpali z předposledí desky Vale a aktuální Eastern Hope ,a tak zazněly písně jako titulní Eastern Hope, Angels War, výborná hitová The Lords Of The Flies nebo třeba pirátská vypalovačka We're Pirates. Přestože hudba Orden Ogan nepřináší žádné moc zajímavé prvky, troufám si říct že publikum se bavilo a kapela taky. Jejich jednoduchý power metal se zpěvnými refrény, kytarovými vyhrávkami a humorem nastartoval jaksi unavený dav.
Čas který pro přípravu potřebovali Tiamat byl až mimořádně krátký. Sotva jsem si stihl zajít pro nové pivo a už se chystalo k začátku show, kvůli které jsme všichni přišli. Žádné davové šílenství, známé z různých popových koncertů rádobyhvězd se ale nekonalo. Všichni stáli jako přikovaní ke svým dosavadním místům, někteří dokonce odcházeli na sedačky v zadní části klubu. Jsou věci ve vesmíru které nepochopím. Buď jak buď, Tiamat se chystaly ke svému koncertu. Na stage vyskákali maximálně nenápadně a stejně nenápadně začali i hrát, jakoby se jednalo o první koncert kapely z Horní Polní. Podium během chvilky zmizelo v neprostupné mlze a v sále téměř nebylo vidět na krok. Začaly tóny první písně, Fireflower z alba Judas Christ, a na podiu matně prostupovaly postavy švédských gothiků. Johan Edlund svým hlubokým hlasem dokáže v člověku vzbudit depresivní doomovou stránku, a feeling písně Fireflower to jen umocnil. Po velmi pomalém startu, a po Johanově přivítání, jsme se hned (překvapivě brzo) dočkali první velké hitovky této formace, a to z hitového alba Prey, písně Cain. Nejen já jsem ji přijal s nadšením a poctivě ji s Edlundem a davem na Favále odzpíval. Mlha pomalu opadávala, ale z přístroje se vždy brzy vyvalila nová, a cesta setlistem pokračovala. Třetí skladba, třetí album.
Následovala Ultrapomalá skladba Whatever That Hurts z desky Wildhoney z roku 1994. Ta se nesla sálem jako velká síť deprese a neštěstí. Vracíme se k albu Prey se skladbou Divided. Zde z Edlundova mikrofonu zní už trochu více pozitivního hlasu. Ženské vokály na desce nahrazuje kytarista (Thomas Wyreson ? ). Vote For Love je další hitovka v pořadí, která rozhýbala a pozvedala ruce celému sálu. Při refrénu se i některé podrážky odrazí od země. Jediný černý puntík zatím skvěle rozjeté doomové hostiny je poměrně chladný výraz i přístup zejména Johana, ale i celé skupiny. Rozeskákané publikum jako proud studené vody zchladila další píseň z temného alba Wildhoney.
S Do You Dream Of Me zase podium zahalila mlha a nebylo vidět ani na konec cigarety. Tato skladba budiž mezičlánkem mezi dvěmi skvělými songy, první byl Vote For Love a druhý Brighter Than The Sun z alba Skeleton Skeletron z roku 1999. To je další skočná pecka z dnešního setlistu. Ženské vokály které najdeme na desce opět obstaral kytarista, který disponuje mnohem vyšším hlasem než Johan. Na řadě byla první, a také jediná skladba z nového alba Amanethes, Until The Hellhounds Sleep Again. Líbivá "pobrnkávačka" s jednoduchým refrénem. Přesto ale dala Edlundové kytaře pořádně zabrat. Po této skladbě totiž jeho nástroj na několik minut vypověděl službu. Problém byl někde mezi kytarou a zesilovačem. Zatímco s ním Johan a ostatní zápasili, snažil se konečně o menší konverzaci s publikem. Na otázku "are you having a good time?" publikum jednohlasně reagovalo pozitivně. Na to Johan jen suše utrousil "thaaaats great", jakoby ho to vůbec nezajímalo. Možná to do té vší doomové parády sedělo, ale Johan Edlund se opravdu jevil jako znuděný studený čumák.
Další album které mělo zastoupení v Brněnském setlistu bylo A Deeper Kind Of Slumber z roku 97 a píseň Phantasma De Luxe. Při ní to mezi lidmi trošku umíralo. Přišla řada na další sérii hitových písní, i z alba A Deeper Kind Of Slumber, ale i mého oblíbeného Prey. Série začala skladbou z alba Prey, Love In Chains. Pomalejší ale rytmická skladba vrátila Favál mezi živé. To měl být ale jen začátek. Přímo do euforie lidi dostal třináct let starý kousek Cold Seed. Rychlá melodická pecka lidi polila živou vodou a připravila je na závěr koncertu. Doomový feeling pak znovu vrátilo album Prey, konkrétně Wings Of Heaven. Jemu měl předcházet odchod kapely do zákulisí a poté návrat pro přídavek, ale bohužel (bohudík ?), Favál takovými možnostmi nedisponuje, a tak koncert pokračuje dál bez přerušení.
Wings Of Heaven také patří mezi ty zvučnější písně z tvorby Tiamat. Na předposlední píseň si kapela pozvala druhého vokálistu. Ten celý večer pobíhal po klubu a po podiu, a nikdo vlastně netušil kdo to je. Až teď jej kapela zmínila. Největší důchodce v setlistu pro tento večer byla skladba The Sleeping Beauty z alba Clouds z roku 1992, kdy Johan Edlund ještě ani nebyl zpěvákem. Zmiňovaný druhý vokálista byl Matt Korr, mj. zpěvák kapely Korr. Ten odzpíval refrén který je v této písni určen pro growling. Na Mattově místě na festivalech byl např. Peter Tagtgren (Pain) nebo Fernando Ribeiro (Moonspell). Matt zpíval skvěle a growlingové party si opravdu užíval. Neustále také hecoval publikum a vypadalo to že i Johan se baví jeho nasazením. Nutno dodat, že před koncertem jsem The Sleeping Beauty neznal, a po něm se stala jednou z mých nejoblíbenějších písní. Tedy, v Johanově podání. Poklidný večer obstarala Gaia z alba Wildhoney.
Koncert Tiamat v Brně měl tedy velice rozmanitou podobu. Průřez tvorbou od roku 1992 až do současnosti možná kdekdo nečekal. Stejně tak nepříjemně nízkou návštěvnost klubu, která se možná podepsala i na energii a přístupu kapely. Nevím tedy, jestli to byl jen případ české zastávky, nebo je to tak s Tiamat vždy, ale většina kapely působila že mají živé koncertování spíše za trest. A propó, po koncertě jsem se chvíli zdržel a dostal se k tour manažerovi, který mi domluvil setkání s kapelou v zákulisí. Po skončení interview jsem se tedy s přítelkyní dostal do zákulisí a odnesl si fotku s Johanem a Larsem. Přičemž jsem se Johanovi zmínil o mém pocitu, že působily znuděně, a on mi stejně suše jako na podiu odpověděl "Well, i'am always little bored". Což možná vysvětluje vše. Ono po dvaceti letech se možná není čemu divit. Nicméně po hudební stránce i co do výběru písní nemám ke koncertu výtku. Před odchodem jsem ještě prohodil pár slov s Mattem a zjistil odkud je vlastně zač, a do své "Hall Of Fame" přidal i fotku s ním. Výborný večer
