Nový Spark
venku od 31. srpna
VAN CANTO, WINTERSTORM - 8.3.2014, Praha, MeetFactory

VAN CANTO, WINTERSTORM - 8.3.2014, Praha, MeetFactory

Zhruba měsíc po vydání novinek „Dawn of Brave“ a „Cathyron“ si svou zastávku v české kotlině odbyli rakkatakkisté VAN CANTO, resp. WINTERSTORM v roli předkapely. Nakonec tak jasné dělení ale neplatilo, jelikož VAN CANTO hráli jen o něco málo déle než jejich němečtí kolegové.

WINTERSTORM, již mísí power metal s prvky folkovými, dostali luxusní hrací čas, s nímž si poradili navýsost dobře. Zpočátku působili trochu vyjukaně a několikrát se přesvědčovali, kolik lidí o kapele slyšelo ještě před koncertem. Jak ale čas a písně plynuly, WINTERSTORM přidávali na obrátkách a nakonec, naprosto právem, odcházeli z pódia za ohlušujících ovací. Sympatie v publiku nepochybně vzbudil i úvodní projev plný pivních narážek v podání baskytaristy Petera Cerveneho. Ano, Peter mluvil v češtině, jak jeho příjmení napovídá. Rýsuje se tu podobný vztah kapely a českého publika jako v případě Sabaton a Joakima Brodéna? Po sobotním večeru bych se vůbec nedivil.

Jak už bylo řečeno, WINTERSTORM v Praze představovali svou novinku „Cathyron“, z níž zazněla třeba skočná, folkem protkaná „Windkeepers“ či „Metalavial“, ve které nechybělo zapojení publika v mohutném skandování „Hey! Metal!“, došlo ale i na titulní píseň „Cathyron“. Ze starších desek kapela vybrala píseň se silným refrénem „Into the Light“, „Winterheart“ nebo, opět folkem značně ovlivněnou, „Winterhumppa“. WINTERSTORM ukázali, že v nich vězí velký potenciál, a kdyby už nefigurovali v line-upu Metalfestu, byla by show v MeetFactory hozenou rukavicí právě pro festivalová pódia.

To VAN CANTO už jsou osvědčeným jménem. Svým a capella projevem si razí cestu už od debutu „A Storm to Come“ z roku 2006. Kariéra skupiny ukazuje, že bouře skutečně přišla – pět řadových desek a vystoupení na takových akcích jako Wacken Open Air je, vzhledem k originalitě a atypičnosti kapely, velký úspěch. V sobotu se VAN CANTO museli obejít bez hlasu suplujícího baskytaru, Irgo Sterzingera, kterého v kuriózním záskoku nahradil jeden z členů kapelní crew. Možná i proto němečtí acapellisté oproti dřívějším zastávkám na turné poněkud okleštili setlist, čímž ukrátili svůj hrací čas.

Koncert zahájilo stejnojmenné intro nejnovějšího počinu „Dawn of the Brave“. Už během něj publikum pískalo, tleskalo a skandovalo, byla to však pouze předzvěst divočiny, která pod pódiem zavládla hned po další skladbě „Fight for your Life“ a eskalovala se singlem „Badaboom“. Tak rychle si VAN CANTO omotali přítomné kolem prstu.

Následoval jeden hit za druhým – „Wishmaster“, při němž jsem řvoucí publikum slyšel více než zpěv Ingy Scharf, „Steel Breaker“, další počin z poslední desky, a úvodní smršť zakončil cover skotských Grave Digger „Rebellion“. Poté přišlo zvolnění v podobě dalšího coveru, tentokrát Blind Guardian, kdy se všichni, včetně bubeníka Bastiana Emiga, chopili mikrofonů a zapěli „Bard’s Song – In the Forest“. Uši v té chvíli plesaly nadšením.

Přes bubenické sólo se koncert přehoupl do druhé poloviny, z níž stojí za zmínku především novinka „Unholy“, další coververze – sabatonská „Primo Victoria“ – opět doprovázená zpěvem celé MeetFactory, a návrat ke kořenům kapely, prvotina „The Mission“. Tu rozsekla vedví medley „Master of Puppets“, takže i milovníci Metallicy si přišli na své. V přídavku zazněla píseň „If I Die in Battle“ a tečku za večerem učinila skladba z dílny Iron Maiden „Fear of the Dark“.

Zaznělo tedy třináct skladeb, nepočítaje intro a bubenické sólo, z toho pět coververzí. Nemůžu se zbavit dojmu, že VAN CANTO by prospělo být trochu odvážnější a nespoléhat jen na osvědčené hity (alespoň ale nedošlo na „The Final Countdown“, pouze reprodukovaně na konci show), ale i na své autorské písně. Vždyť předchozí album „Break the Silence“ jich bylo plné, v setlistu by se určitě neztratily třeba „Neuer Wind“ nebo „The Higher Flight“, ale i ve starších albech najdeme skvělé kousky jako „Pathfinder“ nebo baladickou „The Last Night of the Kings“. To je ale pouze osobní výtka, jelikož sázka na hitové covery a nové album VAN CANTO jednoznačně vyšla.

Na kapele mě zaujal také, ne vždy samozřejmý, týmový duch. Na pódiu nikdo nevyčnívá (a že na to VAN CANTO mají „materiál“ – mužská část by určitě uvítala Ingu Scharf v popředí, ženy by se zase mohly kochat Slyovými bicepsy), všichni jsou si tak nějak rovni, zároveň tím ale netrpí vizuální stránka show. Ať koukáte na výraz šílenství ve tváři Rosse Thompsona nebo klidnou sílu v podobě Stefana Smidta, vždy vnímáte i jejich kolegy, mezi kterými panuje vzácná týmová chemie. Koneckonců, vytetovat si na předloktí jméno kapely, jako to udělal Sly, chce asi docela dost odvahy, když vidíme, že hudební uskupení se rozpadají jak na běžícím páse.

To se, doufejme, VAN CANTO nestane. Tahle banda má světu co říct a způsob, jakým se bije na hudebním poli o pozornost, ve vás musí vzbudit obdiv. Svou výjimečnost v MeetFactory potvrdili do puntíku.

text: Adam Musil

foto: Radek Šich - kompletní galerii naleznete zde

Nový Spark
venku od 31. srpna
Kalendář akcí
22.09. The Pineapple Thief
23.09. Graveyard, Bombus
29.09. Arkona
30.09. Alcest, Vampillia
02.10. The Rasmus
02.10. Walking Papers
03.10. The Rasmus
04.10. Hetroertzen, Sektarism, Lux Caelis
06.10. Schirenc Plays Pungent Stench
06.10. Titanic, SSOGE, Lunatic Gods, Dogma Art, Universe B
A co FAKKER!?