Nový Spark
venku od 31. srpna
Zimní Masters of Rock - 22.11.2014, Zlín, Hala Euronics

Zimní Masters of Rock - 22.11.2014, Zlín, Hala Euronics

Melodie, síla a trochu toho death metalu (byť ve špičkovém provedení) - to byl letošní jubilejní Zimní Masters of Rock. Melodysilák se mohl tetelit radostí už na úplném začátku, protože němečtí WINTERSTORM, letos ozdobení třetím řadovým albem „Cathyron“, naznačili, že bude těžko hledat na soupisce špatnou kapelu. Sice jsem na ně pomrkával zezadu při odbavování akreditací, ale jejich chytlavý power metal s povedenými sbory skákal do ucha jako pes přes oves.

Německý úvodní power metalový dvojblok zahustili ještě více HEAVATAR. Prý stále jen projekt Stefana Schmidta (VAN CANTO) a jeho přátel. Ale aby se Stefan nespletl. Debutová deska „Opus I – All My Kingdoms“ se vyvedla a i koncertně čtveřice potvrdila svou životaschopnost. Schmidt mi trochu připomíná mladého Hansiho Kürsche, nejen zabarvením hlasu, ale pro našince také neodolatelným německým přízvukem („štratovarius“). Zezadu to hnal svým typickým razantním způsobem Jörg Michael. Ten chlap to má stále v rukách a nohách jako málokdo.

Švédští BLOODBOUND přivezli takřka přímo ze studia na WMOR svou novou desku „Stormborn“ a evidentně u zlínského publika bodovali. Bylo teprve krátce po třetí, ale hala už šturmovala jako při headlinerech. Aby taky ne, BLOODBOUND vyrostli ve velkou kapelu a zpěvák Patrik „Pata“ Johansson zpívá naživo snad ještě lépe než na deskách. Čekám nejpozději v příštím roce nějaké to menší headliner turné a podle mě u nás mají Švédové záruku plného klubu.


To však nelze k mé velké lítosti říct o LIZZY BORDEN. A přitom metalová legenda přinesla vše, co ji za ta léta proslavilo. Lizzy měnil masky a částečně i převleky jako na divadle, výborně zpíval a kapela jela jako urvaná z řetězu. Mimochodem už se do ní (zatím jen na koncerty) vrátil Ira Black (CONSFEARACY, ex-VICIOUS RUMORS atd.) a předvedl několik úchvatných sól. Třešničkou na dortu byla trika LIZZY BORDEN, která kapela prodávala o dvě stovky levněji než ostatní (však už je taky „ďáblík“ ve skříni).

A zatímco se naše „stará garda“ kochala, většina nabírala síly na AMARANTHE. Za sebe mohu říct, že Švédové si u mě dojem z poslední desky nijak nevylepšili. Jaksi jsem v mládí na diskotéky nechodil a jejich současný směr nechápu. A nezachrání to ani tvrdé kytary ani growling. Asi nejnázornější byly pasáže, ve kterých Olofu Mörckovi vypadl aparát a AMARANTHE jeli jen na zpěvu a rytmice... a v podstatě se nic nestalo. Ale minimálně tři čtvrtiny haly se bavily skvostně a vůbec to nikomu nezazlívám, stejně jako nezpochybňuji skvělý výkon Elize.


Následoval a cappella metal od VAN CANTO a tady jsem naopak i přes absenci kytar tu správnou metalovou energii chytil. Hlas je opravdu všestranný nástroj a čím více se blížil set VAN CANTO ke konci, tím můj obdiv pro pětici vokalistů (ale ani bubeník Bastian Emig se rozhodně nenudil) rostl. Schválně si představte (nebo rovnou vyzkoušejte), co by s vašimi hlasivkami a vůbec hlavou udělalo hodinové „basování“. Rakkatakka se mi sice doma vždy po pár skladbách oposlouchá, ale živě mi to VAN CANTO bohatě vynahradili.

Powermetalový a melodický proud překopali s plnou intenzitou MORBID ANGEL. Sice nedošlo na celé přehrání alba „Covenant“, jak bylo avizováno, ale zase tak moc to nevadilo. Stačilo by se jen zaposlouchat do opět velmi sugestivního a zřetelného přednesu Davida Vincenta. U MORBID ANGEL však fungují všechny částice smrtelného stroje a pozorovat tuto hydru na pódiu je stále úžasný zážitek. Snad nebudeme na další album čekat tak dlouho, jako na kontroverzní „Illud Divinum Insanus“. Tu koncertní energii by měli pánové už konečně převést na nosič.


Závěr patřil EDGUY a byli jsme svědky další epizody seriálu, jak zabrzdit skvěle rozehranou partii. Vím, že bubeníci se chtějí ukázat, ale opravdu máte pocit, že pět šest minut trvající exhibice koncert popostrčí byť jen milimetr kupředu? Felix Bohnke se stále zlepšuje, proti jeho technice a stylu nemám výhrady, ale když nasadil na další část svého představení, prostor kolem mě se začal vyprazdňovat. Když k tomu připočítáme tradiční Tobiasovo řečnění, možná bychom došli ke zjištění, že čtvrt hodina byla promrhána. A to mě vždy mrzí, když cítím, že kapela má sílu udolat fandy vlastními skladbami. EDGUY to totiž hrálo parádně, Sammetovi hlas sloužil rovněž nadstandardně a nejen skladby z nové desky lezou do hlavy samy. Přese vše se však desáté výročí Zimního Masters of Rock vydařilo na výbornou a těžkou hlavu po sobotě mohli mít pouze ti, kteří místo hudby poctivě vstřebávali spíše tekutý sortiment z blízkých Vizovic.

text: Jan Kozák
foto: Radek Šich - kompletní fotogalerie zde

Nový Spark
venku od 31. srpna
Kalendář akcí
27.10. Die Happy
30.10. Glenn Hughes
02.11. Our Last Night, Hands Like Houses, Hawthorne Heights
03.11. Powerwolf, Amaranthe, Kissin Dynamite
04.11. Bullet For My Valentine, Of Mice and Men, Nothing More
05.11. The Great Old Ones, Audn
05.11. Atilla, Eskimo Callboy
06.11. Watain, Rotting Christ, Profanatica
06.11. Decapitated, Hatesphere, Thy Disease
07.11. Decapitated, Hatesphere, Thy Disease
A co FAKKER!?