Nejsou HYPNOS jako HYPNOS. Ve Švédsku pod tímto jménem hrají chlapíci s úchylnými kníry oživující rock´n´roll dekád dávno minulých. Na svém aktuálním turné se zastavili i v Ostravě a náš čtenář Radek Toman nám z tohoto koncertu zaslal své dojmy. Děkujeme!
V Česku v podstatě neznámá švédská kapela Hypnos, která nese stejné jméno jako čeští deathmetalisté, se 25. března vydala na svou druhou koncertní šňůru, společně s americkými Golden Grass, nazvanou Road To Roadburn 2015. 27. března ti šťastnější z nás měli možnost navštívit jejich vystoupení v ostravském klubu Plan B. Každý, kdo tam tu noc byl, na ní musí ještě dnes vzpomínat. Jakožto fanoušek nové scény hard/heavy rocku, mezi níž můžeme řadit například Blues Pills, Horisont, Vidunder, Purson či Spiders, jsem zde pochopitelně nemohl chybět.
Kapela je na scéně nová, ale své jméno si i po krátkém čase dokázala vybudovat. Hypnos se dali dohromady na podzim roku 2013 a do dnešního dne mají na triku jeden single nazvaný Mountain a jednu eponymní desku ze září minulého roku. Sound zní opravdu hard rockově, ostatně odkaz sedmdesátých let je nejen patrný ve vzhledu členů kapely, vyznačující se dlouhými vlasy a tím nejortodoxnějším typem mužské mustáže, čti knírem. Stejně jako Blues Pills a celá tahle vlna nahrávají analogově na kotoučové pásky; mít vinyl je tedy samozřejmostí. Ostatně první, co jsem udělal po vstupu do klubu, bylo, že jsem si nechal podepsat single Mountain těsně po tom, co kapela nazkoušela ozvučení klubu. Vzápětí jsem od kytaristy Oskara dostal jejich tour tričko, načež přišla otázka od zpěváka Phillipa, kolik si myslím, že dnes dorazí lidí. Odpověděl jsem mu upřímně – „Nemyslím si, že jich bude hodně, tahle scéna je v České Republice docela neznámá, ale udělali jste tu nejlepší věc, když jste k nám přijeli.“ Jsem rád, mýlil jsem se. Půl hodiny před jejich vystoupením byl klub plný, že jsem málem stál frontu na pivo.
Ihned po prvních tónech „Hand Of Evil“ bylo všem jasné, že tenhle pátek se ponese v atmosféře sedmdesátek, do které vás nedostane ani snímek Starsky & Hutch s vaší buchtou po boku, na který by se většina z nás pravděpodobně dívala, pokud bychom lapěli doma. Kapela je tomuto období věrna nejen svým zvukem, vzhledem a oblečením, jak jsem zmínil, ale i chováním. Docela mě mrzí, když vidím, jak jsou na některých podiích i malých klubů fanoušci odděleni od kapely ocelovou hrází a ochrankou. Nejen, že by to v Planu B ani nebylo technicky možné, protože by se holky nedostaly na záchod, ale kapela by na takové scéně snad ani nevystupovala. Ostatně se jí to i stalo osudným. Někdy ke konci druhé písně jedna osoba, co si nepřála být v tomto článku uvedena, vylezla na pódium, vzala zpěvákovi mikrofon a výborně Hypnos představila. Kde bychom bez těchto bezprostředních lidí byli, říkám si.
Po intru songu „Mooving Too Fast“ část první linie začala pogovat. Bedňák Dave okamžitě začal natáčet (snímek můžeme vidět na oficiálních stránkách kapely) a k tomuto zběsilému „tanci“ se po chvilce váhání přidal další kytarista Fredrik i se svou kytarou. Rozběsněný dav se chopil jeho těla a zvedl ho až ke stropu, přičemž kytarista stále pokračoval ve svém hraní, a zpět ho dopravil na pódium. Po zbytek koncertu muselo kapele dojít, že nalezla své nové fanoušky právě v Ostravě a zastávka v tomto koutě industriální kultury se vyplatila. Výbornou práci odvedl i basák Anton a bubenice Idun. Zbytek večera kapela strávila popíjením v prostředí baru až zhruba do jedné hodiny ranní a každý, kdo se k tomu měl, si s Hypnos mohl bez problému pokecat. Bezprostřednost je možná výsadou právě začínajících kapel, které ještě nejsou tak známé, ale i tak doufám, že v tomto duchu se s nimi potkáme i na příštích skvělých koncertech. Častou otázkou redaktorů Sparku bývá - „Se kterou kapelou bys rád zašel na pivo?“. Pokud se vás někdy stejně zeptají, řekněte prostě Hypnos, bude to stát za to.
text: Radek Toman
