Mimořádný koncert. Už jen tím, že první předskokanem se stala naše špičková kapela, která za normálních okolností koncerty uzavírá. SSOGE sice opět prošli lehkou personální obměnou, ale na kvalitě jejich koncertu se to v žádném případě nepodepsalo. Škoda jen, že zvuk byl o něco tišší, než bývá zvykem a setu chyběl ždibec metalové agresivity. Ale jinak můžeme směle vyhlížet novou desku, která už je v přípravách.
LUCIFER je sice zcela nové jména na stoner rockové a doom metalové scéně, ale při bližším ohledání zjistíme, že tomuto německo-britskému kvartetu udává směr svými těžkými riffy bývalý kytarista CATHEDRAL Gaz Jennings. Sice se kapel přísahajících na sabatovská kila, atmosféru sedmdesátých let a zpěvačku u mikrofónu vyrojilo na můj vkus už dost, ale tento spolek alespoň živě působil přirozeně a i když bych si klidně odpustil některé klišovité propriety jako například „čarodějnické“ vlnění Johanny Sadonis s nezbytnou tamburínou v ruce. Na druhou stranu, oproti AVATARIUM jsou LUCIFER ještě minimálně o jednu délku černého koně pozadu.
Už se mi poštěstilo vidět oba „znovuzrozené“ metalové syny s jejich novými projekty, nyní se tedy Nick Holmes a Greg Mackintosh vrátili s kovovou aurou i do ztraceného ráje. A zatraceně to britské doom metalové legendě prospělo. Nevím, jestli to označit za zmoudření nebo jen za zkušenosti, ale potěšilo už minimálně to, že se PARADISE LOST konečně nebojí skladeb ze žádného svého období. Klidně vysypou old school death-doomový vypálovák s exkluzivním Nickovým chraplákem a vzápětí přihodí spíše gotickou atmosféru, ve které se pohybovali na konci devadesátých let minulého století. Žádný problém ani křeč, všechno do sebe zapadalo až neuvěřitelně. Kapelu hnal dopředu tentokrát hostující finský bicmen Waltteri Väyrynen, který mimochodem bouchal už na šňůře Gregových VALLENFYRE. I díky nim dnes znějí PARADISE LOST jako nesmírně komplexní a vycizelovaná kapela, která definitivně získala zpět svou originalitu a pozici jedné z vůdčích doom metalových kapel současnosti.
text: Jan Kozák
