„[...] V dnešní době jen málo kapel z avantgardní, jazz-grindové, deathcoreové scény zní jako tito Italové. Opravdu nechápu, proč tihle chlapi už dávno nejsou ve stáji Relapse Records“ (Luca Pessina – Metal Hammer)
Také nechápu. Navíc skutečně není mnoho kapel, které je až takhle obtížné s někým zaměnit. Pokud jednou .psychofagist. uslyšíte, těžko už na ně zapomenete. Jeden známý o jejich druhém albu „Il Secondo Tragico“ onehdy prohlásil: „To ne. To už je moc!“. Ano i ne. Ze své zkušenosti nedoporučuji jediné – poslouchat jejich hudbu na sluchátka v autobuse jedoucím na rozmlácené silnici se řvoucím motorem za zadkem. To už je opravdu moc.
.psychofagist. u nás rozhodně nejsou neznámou kapelou – na festivalu Obscene Extreme vystupovali naposledy loni a další koncerty nás čekají teď v červnu (16.6. Brno, 17.6. České Budějovice a 18.6. Praha), některé jejich desky lze objednat v nejednom českém extrémním distru. Předloni vydali své druhé plnohodnotné album a na letošní rok chystají splitko s polskými experimentátory ANTIGAMA. O jejich přístupu k hudbě, posledním albu i chystaném splitku jsme si povídali s duší kapely, skladatelem a multiinstrumentalistou, Stefano Ferrianem (jinak steF) a na toto povídání se můžete těšit v červnovém čísle Sparku. Protože je ale steF velmi sdílný a hyperaktivní člověk s řadou dalších projektů a plánů, přišlo mi vhodné ho vytěžit přeci jen trochu víc ...
Začněme zlehka ... Co či koho bys označil za vaše největší hudební a nehudební inspirace?
Co se týče našich hudebních inspirací – těch je strašně moc. V metalu k mým osobním patří například Chuck Schuldiner a DEATH, Tony Iommi a BLACK SABBATH, ATHEIST, DEP, TESTAMENT, NATRON, THE LOCUST, CONVERGE, ELECTRIC WIZARD. Mezi další určitě patří Area, Museo Rosenbach, KING CRIMSON, Nick Cave & THE BAD SEEDS, Tom Waits, Joe Henry, PINK FLOYD, John Cage, Schoenberg, John Coltrane, Sonny Rollins, Cecil Taylor, Sam Rivers, Rashied Ali, Archie Shepp, Fabrizio De Andrè, Bob Dylan, FANTÔMAS, John Zorn, PAINKILLER, NAKED CITY, Peter Brotzmann, Ellery Eskelin, Frank Zappa, THE MOTHERS OF INVENTION, Tim Buckley, SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM, THE BOOK OF KNOTS a další.
Vím, že jste krátce po svém vzniku někdy v roce 2002 vydali demo nahrávku, ale nějak jsem neměla šanci se k ní dostat – jaká byla?
Lol!!! Technický death metal s občasným nádechem thrash metalu. To bylo poprvé a také naposledy, co jsme udělali něco, co bylo možné někam zařadit.
Než přejdeme k nahrávkám, zastavme se krátce u textů – jak se v průběhu let vyvinuly? Je v nich něco jako opakující se či stálé téma?
Jednoduše řečeno, texty odrážejí náš přístup k muzice. V našich textech není nějaké hlavní téma, inspirací pro ně je prostě realita a současný život. Každý umělec musí být dokonalým katalyzátorem své doby a to je přesně to, o co se snažíme i my.
Kdo u vás píše texty?
Před pár lety jsem texty psal já, ale pak už všechny texty začal psát Marcello. Jak jsem již zmínil, hudbu skládáme společně při zkoušení, ale vlastně většinou všechno začne od kytarového riffu. Upřímně doufám, že se tento přístup brzy změní, protože je čím dál tím obtížnější najít s elektrickou kytarou něco nového (smích). Aktuálně se snažíme nalézt nějaký organický způsob skládání, což znamená, že chceme k výsledku dojít společně.
Na vašich nahrávkách jsem zaregistrovala řadu hostujících muzikantů. Jak si je vybíráte? Jsou to studioví muzikanti nebo kolegové z podobně zaměřených kapel?
Baví nás sdílet hudbu s podobně orientovanými muzikanty a sledovat, jak se může proměňovat, když se jí dotkne někdo jiný. Všichni naši hosté jsou muzikanti, které milujeme a když někoho požádáme, aby pro nás něco udělal, je to proto, že jsme přesvědčeni o tom, že daná píseň dokonale sedne stylu a hudebního přístupu našeho hosta.
Pojďme se alespoň krátce podívat na jednotlivé nahrávky. Split „Selfless Spite“ nahraný s Belgičany HYBRID VISCERY obsahuje 5 skladeb a slyším v nich prvky poměrně brutálního death metalu/grindu se zvukovými a strukturálními experimenty ...
Deska představuje náš úplně první krok k vlastní hudební tvorbě. Z mého pohledu jsme na téhle nahrávce jednou nohou nakročení kupředu a druhou zafixovaní hluboko v tradici.
Jak došlo ke spolupráci s HYBRID VISCERY?
V té době jsme hledali evropskou grindovou kapelu, která by měla zájem s námi splitko udělat. HYBRID VISCERY jsme znali z jejich dřívější nahrávky a jejich hudbu jednoduše milujeme. Takže jsme jim jen zavolali a bylo to. Když bylo všechno po kupě, odeslali jsme na různá místa promo balíčky a kladnou odpověď jsme dostali z japonského nejextrémnějšího labelu Amputated Vein. Výsledkem je splitko.
Pak jste vydali album nazvané prostě „Psychofagist“. Co mi k němu řekneš? Mě osobně nadchly minimalistické skladby jako „Non Rational Algebra“ a „Unstable?“. Mimochodem, do jaké míry je „21st Cent. Schizoid God“ isnpirovaná KING CRIMSON?
Tohle bylo nadupané album a neskutečně silná zkušenost. Napsal jsem některé texty a ta deska byla vskutku anarchistická!!! Jeden text pro nás také napsal Jason Netherton (MISERY INDEX), aby ještě podtrh roto nijak politicky korektní stanovisko! „Unstable” je kompozice, kterou jsem původně udělal na kytaru a poté jí naprogramoval jako klavír. A ano „21st Century Schizoid God” je samozřejmě narážka na píseň KING CRIMSON. Myslím, že na tom albu můžeš zároveň zcela jasně slyšet i naši lásku k VOIVOD!!!
Další v řadě je splitko „A Bullet Sounds The Same“ s OvO a INFERNO. Na něm máte jen 3 skladby, z nichž vyčnívá ta s jakousi folkovou vložkou...
Pro tuto nahrávku jsme napsali opravdu jen 3 věci. Folková vsuvka je na „Il Rispetto Di Nostro Signore Per Gli Invertebrati”. Převzali jsme ji z písně „Cigarettes, Whiskey and Wild Women” – mám pocit, že to původně natočil Jim Croce. Mimochodem, byla to původně jen recese s „hlubokým“ významem (pro české kovboje)…”cigarety, whisky a divoký ženský tě přivedou k šílenství, tě přivedou k nepříčetnosti”…no není to sladký??? (smích). Písně na tomto splitku jsou už experimentálnější a blíží se našim pozdějším věcem.
Mimochodem, názvy skladeb všech tří kapel na tomto splitku vzbuzují dojem, že jsou tématicky provázané. Je to náhoda?
Náhoda – neměli jsme v úmyslu z toho udělat nějakou koncepční desku. Ale nakonec to dohromady dobře funguje, to je pravda!
Na splitku s THOUSANDS WILL DIE „RaÏz Diabolica“ máte zase jen tři skladby ...
Přirozeně – 3 je dokonalé číslo! (smích) Opět: nic jsme neplánovali – jen jsme složili materiál, jenž by sednul k naší části splitka a udělali jsme vlastní verzi „Laredo“ od TOMAHAWK. Mimochodem, jedná se o první nahrávku v aktuálním složení kapely. Na těch skladbách je sem tam slyšet i vliv stoner rocku…
A také jsou tam poprvé „viditelnější“ saxofony. Skladba „Free Non Jazz Powerviolence Sonata“ má svou upravenou verzi i na albu „Il Secondo Tragico“ – proč jste k tomu sáhli?
V době, kdy jsme natáčeli album „Il Secondo Tragico”, jsme se rozhodli dvě věci ze zmíněného splitu na něm využít, a to proto, že tyhle skladby do alba dokonale zapadly. Navíc na „Il Secondo Tragico” jsme ještě měli Luca T Maie s baryton saxofonem, což jednoduše obě kompozice pozměnilo. A „Free Non Jazz Powerviolence Sonata”???!!! Není jen tenhle název sám o sobě stanoviskem?!
Následující EP „The Optician“ mi už vyloženě připadá jako předehra k poslednímu albu. Zapojení saxofonů a jazzových prvků už prostě buší do ucha.
Miluji „The Optician”. A máš pravdu, že do určité míry předehru k „Il Secondo Tragico” představuje a hlavně už reprezentuje nový zvuk .psychofagist.. Je extrémnější, experimentálnější, prostě více .psychofagist. Myslím, že tahle sada písní představuje pro naši hudbu nový standard ... už jsem říkal, že „The Optician” miluji??!!!
- Sólové projekty steFa -
Když jsem měla možnost slyšet dva z Tvých sólových projektů, nabyla jsem dojmu, že tak trochu odpovídají na mou další otázku – a sice, jaké oblasti hodláš ještě probádat. Kupodivu jsem zároveň nebyla nijak překvapená, že v porovnání s nahrávkami .psychofagist. jsou Tvé sólové projekty velice „čisté“.
Pojďme ale k jednotlivostem. „Improvisations for No Syncopated Guitars“ jsou v podstatě improvizace na klasickou kytaru. Co je v pozadí této nahrávky?
Bylo jen přirozené, že jsem tuhle desku nahrál. Jednou z nejdůležitějších věcí je pro mě jako muzikanta mít velmi důvěrný vztah se svým nástrojem. Tenhle aspekt je obsažen v celé mé historii hudebníka …je důležité vědět, co chceš hrát, aniž bys vůbec tušila, jak tohoto cíle hodláš dosáhnout! Takže vezmu do rukou klasickou kytaru a hraji to, co cítím, aniž bych se v mysli zabýval nějakými hloupostmi …otázky přijdou až potom. Každá věc na této desce je volnou improvizací, ale posluchači to zní jako kompozice – což je zábavné, nemyslíš?
Plánuješ něco jako pokračování?
Momentálně nevím…možná ano a možná ne. Možná s jiným nástrojem, například saxofonem. Takové improvizace hraji každý den, tvoří důležitou součást mého cvičení. Takže správnější otázka by byla: „Dáš si k nástroji zase mikrofon, až budeš doma improvizovat?“. Odpověď zní „ano“, pokud dojdu k názoru, že produkuji něco, co stojí za to, aby lidi slyšeli.
V tuto chvíli poslouchám „a Voyage“ a dívám se na obal desky a vlastně na obaly i dalších Tvých desek. Jaký máš vztah k výtvarnému umění? Design obalu je dokonale čistý a sedí k hudbě, která funguje jako obraz ... proto ta otázka.
Miluji fotografování a někdy své fotografie využiji pro obaly desek. To se stalo u v případě „Improvisations For No Syncopated Guitars”. Tu fotografii jsem udělal z okna svého pokoje … někdy se výborně bavím tím, že pro kapelu dělám plakáty k turné, návrhy obalů a tak podobně …můžeš tomu říkat hobby! Zvědavci se mohou mrknout na mé webovky s fotografiemi na adrese: de-noir.deviantart.com.
„de-Noize I – Amphetamine“: Tak tento projekt je hodně zajímavou záležitostí – hudebně i tématicky. Nevím kam jinam to zařadit než do současné avantgardní hudby. Kolik lidských závislostí hodláš prozkoumat? A bude ten projekt „nekonečný“?
Zrovna nyní dokončuji část II, která se zabývá kaktusem Lophophora, známějším pod názvem Peyotl. Bude se tentokrát jednat o album zkoumající svět šamanismu, takže v tomto případě drogy nepředstavují pošetilý způsob, jak sám sebe zničit, ale jsou klíčem k transu a k podsvětí. V tomto případě drogy nejsou cílem, ale nástrojem k dosažení nejhlubšího stavu mysli.
Každá nahrávka dE-NOIZE vyžaduje hodně znalostí, takže trávím spoustu času čtením a shromažďováním informací týkajících se předmětu mého hudebního zájmu. Samozřejmě každé téma vyžaduje jiný druh hudby a pro muzikanta je to tedy velkou výzvou. Tímto projektem také zkoumám své osobní hranice a pokaždé se je snažím trochu posunout. Učím se tím také znát hodnotu chyb a pokouším se hudbu kolem tohoto tématu rozvíjet. Drogové závislosti jsou jen metaforou pro větší koncept založený na lidské inklinaci k otročení ve všech jeho podobách…samozřejmě kecám, že ten projekt bude „nekonečný“ – skončí minimálně se mnou, ale doufám, že potrvá dlouho!
Dovoluji si odhadovat, že za tímto účelem budeš využívat všemožných sonických prostředků a vytěžovat možnosti nástrojů ...
No ano, jedná se o celoživotní proces. Kytaru jsem začal studovat v osmi letech a u nástroje jsem trávil několik hodin denně. Zhruba pět let dělám totéž se saxofony: denně je studuji nějakých 5 až 6 hodin a snažím se prozkoumat všechny možnosti, které tento neuvěřitelný nástroj nabízí.
Kromě toho jsem měl i to štěstí, že jsem vystudovaný zvukař, což je pro mé sólové aktivity nesmírně důležité, protože jsem schopen tak veškerou svou tvorbu materializovat doma bez časového nebo finančního omezení. Studium je důležitou součástí toho, aby z člověka byl dobrý muzikant. Čím více studuješ, tím svobodnější se se svým nástrojem můžeš cítit až dosáhneš momentu, kdy se hudební nástroj stane prodloužením tvého těla … nemusíš být v hraní technik, abys byla dobrým hudebníkem, ale ta výše uvedená podmínka je důležitá, pokud chceš být schopna dokázat nástrojem vyjádřit to, co máš v hlavě.
Na jaké nástroje se aktuálně zaměřuješ? A co Tvoji kolegové ve .psychofagist.?
V současnosti veškerou svou energii věnuji studiu saxofonů. Jako kytarista využívám všeho, co jsem se v minulosti naučil, ale aktuálně kytaru nestuduji tak, jako kdysi. Co se týče dalších muzikantův kapele, jsou na tom podobně. Federico tráví nekonečnou dobu studiem bicích a myslím, že o té doby, co hraje s .psychofagist. se skutečně neustále zlepšuje a vytváří si velmi osobní styl. Marcello byl vždy neuvěřitelně talentovaným baskytaristou. Studiu nástroje věnoval moře času, ale v poslední době prostě baskytaru popadne a hraje. Cítím se opravdu poctěn s takovými muzikanty spolupracovat a sdílet nápady.
Na jakých dalších projektech pracuješ a co je Tvou největší ambicí vně .psychofagist.? Nalézá se v oblasti extrémního „metalu“ a nebo prostě v oblasti současné avantgardní hudby?
Jsem velmi aktivní na poli současné hudby a jazzové improvizace a letos vydávám poměrně dost nahrávek. Na podzim to bude u Nottwo Records (polské vydavatelství) první album NERVE 4TET s Lucou Maiem (baryton saxofon), Cristianem Calcagnilem (bicí) a Lucou Pissavinim (kontrabas) a ještě se podílím na albu známého improvizátora a skladatele z New Yorku, Sabira Mateena. Na obou nahrávkách hraji na saxofony.
K tomu ještě hledám vydavatelství pro několik projektů, které spadají do oblasti současné / avantgardní hudby. V každém případě chci v létě zajistit nějaké záležitosti pro svou další kapelu, noise-rockové SCRAPE a patrně do konce roku vydám pokračování série de-Noize. Jak vidíš, mou bipolární osobnost je velmi těžké uspokojit ...
To platí i o Tvých kolezích?
Ano, všichni jsme strašně aktivní. Marcello se kdysi bavil tím, že hrál u cover kapel hrajících klasickou rockovou muziku ze 60. a 70. let. Federico je zároveň studiovým bubeníkem a vypomáhá v řadě kapel od rocku po hardcore. Pro Lucu jsou hlavní kapelou ZU a jeho projekt MOMBU.
