MetalGate Czech Death Fest 15. - 16. 6. 2012 Červený Kostelec
Na Metalgate Czech Death Fest jsem se letos jela podívat poprvé. Příjemné prostředí kempu přímo u rybníka, jídlo i pitivo za lidové ceny, výborné kapely a zvládnutá organizace – asi tak bych mohla tento festival v kostce popsat. Když pořádající TORTHARRY děkovali Metalgate, všem, kdo pomohli s organizací, a také všem, co přišli, říkala jsem si, že díky patří hlavně lidem, co i v dnešní době, která pořádání metalových koncertů příliš nepřeje, stále mají odvahu do toho jít. Takže díky!
První den jsem po příjezdu do areálu letmo zaslechla DESCENT OF THE SCARLET SKIES a SUFFOCATE WITH YOUR FAME. Ale jelikož jsem se při jejich setech teprve rozkoukávala v areálu, nemohla jsem si udělat pořádný obrázek. První kapelka, které jsem věnovala plnou pozornost, byli LIVE EVIL. Jejich mix elektroniky s tvrdou hudbou se mi celkem líbil, i když to nebylo nic převratného. Odezva publika byla bohužel zatím vlažná, což už je asi úděl prvních kapel. Po masakrálních MINCING FURY přišli na řadu ABSTRACT ESSENCE, na které jsem se již dopředu těšila. A nezklamali mě, set mě chytil, především mne bavilo sledování maniakálního zpěváka. Bylo to živelné jako vždy.
Pak přišla na řadu hlavní hvězda prvního dne a pro mě nejzásadnější tahák – DARK TRANQUILLITY. Zprvu jsem se hrozila, že v areálu není moc lidí, ale nakonec se téměř všichni nakupili před pódium a vytvořila se výtečná atmosféra, ještě podpořená neuvěřitelně pozitivním přístupem kapely, především pak frontmana. Zazněly věci z poslední desky, zejména mnou adorovaná „In My Absence“, ale jinak se DT věnovali průřezu tvorby, jmenujme „Treason Wall“, „Mysery´s Crown“ či „ThereIn“. Podařilo se mi tyto rodáky z Gothenburgu vidět konečně živě a musím říct, že mi hodně zahýbali žebříčkem nejlepších koncertů vůbec.
Na odlehčení pak přišli českobudějovičtí ISACAARUM. Nevím, jak to dělají, ale ačkoli grindu příliš neholduji, jejich vystoupení mě neskutečně baví. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Zpěvákovy frenetické pohyby, spousta tělních tekutin... Zkrátka i přes tvrzení kapely, že nám hrají za trest, se přítomní příliš vytrestaně netvářili. Při vystoupení GORGONEA PRIMA jsem již byla dost unavená, a tak jsem si set dvou chlapíků v UV oblecích nevychutnala tak, jak bych si představovala. Gothicdoomoví DEMENCIA MORTALIS mě popravdě nebavili, a tak jsem se vydala do stanu a za zvuků poslední kapely KEEP ON ROTTING upadla do bezvědomí.
Sobotní ráno prořízli svým thrashem UNBORN. Na probuzení to nebylo špatné, ale nic, co by mě přilákalo až před pódium. Death/grindové SHAMPOONKILLER jsem si poslechla posedávajíc na molu, pobavili mě dodržováním šamponové tématiky – alespoň tedy v názvech skladeb – z typického grindového zpěvu jsem textům samozřejmě neporozuměla. Pokračovalo se v grindovém duchu, tentokrát s příměsí elektroniky. Masky BBYB (překvapivě se to čte Baba Yaba) snad ani netřeba komentovat. Otázkou je, zda by mne to bavilo, kdybych kapelu jen slyšela a nekochala se zároveň pohledem..
Zbytek odpoledne jsem se ukrývala před slunečním žárem a poslouchala hudbu z bezpečí stínu pod stromy. Dopředu mě přilákali až olomoučtí GODLESS TRUTH. Ač měli zpočátku technické problémy s nazvučením bicích a bylo neskutečné horko, poprali se s tím a jejich technický death mě bavil od začátku až do konce. Zvědavá jsem byla i na PSYCHOTIC DESPAIR. Musím bohužel říct, že na mě byli opravu příliš psychotičtí, i když jsem to podle názvu asi mohla očekávat.. Zato u melodických blackařů MATER MONSTIFERA už jsem věděla, co můžu čekat. Jejich vystoupení se zdařilo, včetně tradičního závěrečného coveru „Phobia“ od KREATOR. Na blackmetalové vlně se pokračovalo, zvedl se vichr a na řadu přišli TROLLECH z mé rodné Plzně. Trochu jsem se bála zvuku, ale podařilo se a zejména závěrečné dvě skladby – „Ve stínu starých dubů“ a „Poustevník“ – potěšily mé černé srdce.
Pražští POPPY SEED GRINDER vystřihli koncert, který šlapal a utekl jako nic. Hodně se mi líbil zpěvákův projev, přecházející od blackového vokálu přes murmur po grindové kvičení. Ještě jsem tuhle kapelu naživo neslyšela, asi bych to měla začít napravovat.. Když na stage nastoupili španělští NOCTEM, už jen podle jejich vizáže mi bylo jasné, že to bude kapela dle mého gusta. Střednětempý black střídaly deathové rubačky – na těch bych možná trochu ubrala, ale jinak jsem byla moc spokojená. Kapela má na kontě dvě desky – „Oblivion“ a „Divinity“ – a skladby zazněly z obou. Spokojenost.
Tvorba FOB mě příliš neoslovuje. Poslechla jsem si je pouze zpovzdálí a znělo to dobře, víc se však neodvažuji soudit. Na TORTHARRY jsem naopak naběhla co nejblíže. Ještě jsem je naživo neviděla, ale odevšad jsem na ně slyšela chválu, tak jsem byla zvědavá. A musím říct, že pro mě snad nejlepší kapela druhého dne. Není divu, že den předtím ukončili turné se SEPULTUROU, myslím si, že tahle kapela má slušně našlápnuto prosadit se i za rámcem českých luhů a hájů.
Pak již konečně přišla na řadu nejočekávanější skupina dne – americká smečka SUFFOCATION. Že byli velkým tahákem, bylo zjevné na první pohled; mimo prostor před pódiem nebyla v tu ránu v celém areálu ani noha. Čili ještě štěstí, že se jim i přes problémy s dopravou nakonec podařilo na Czech Death Fest dorazit, i když hráli až o hodinu později. Počkat si se ale vyplatilo. Předvedli nabušený set, který nenechal člověka chvíli vydechnout, snad vyjma přestávek mezi skladbami, kdy zpěvák neustále něco vyprávěl.
Po takovéhle smršti by se mi na pódium asi nechtělo. Nicméně CRUADALACH si z toho nic nedělali, nazvučili všechny své početné nástroje a šli na to. Vystoupení CRUADALACH samozřejmě nesledoval již takový dav jako předchozí hvězdu, ale na to, že spolu s posledními doomaři ET MORIEMUR se žánrově poněkud vymykali koncepci festivalu, před pódiem se našlo dost lidí, které to bavilo. Na již zmíněné úplně poslední pražské melancholiky ET MORIEMUR pak bylo lidí ještě méně. Když se kapela vypořádala s technickými problémy se zvukem, předvedla slušný rozvláčně posmutnělý set, ideální pro závěr dvoudenního běsnění a ukolébání do zaslouženého spánku.
