Aleš Brichta je vším možným, jen ne nezajímavou postavou metalové historie i současnosti tuzemské scény. Vyrostl v ARAKAIN, kam se obloukem vrací prostřednictvím turné Vzpomínky na ARAKAIN, pro něž se obklopil dalšími bývalými členy legendy zdejšího metalu. Šéf ABBANDU, který zřejmě zanikl, když na kapelu dopadly změny nahrávacího průmyslu. Stojí na opětovném startu, tentokrát opět jen obrněn vlastním jménem. A dál bojuje proti nešvarům v politice, i proti pirátům, kteří vysávají zbytky toho, co z celého odvětví zábavy zbylo. Aleš Brichta nazval nové album, které má vyjít ještě letos, „Údolí sviní“. Reflektuje tak současné dění v naší zkoušené zemičce.
VZPOMÍNKA NA ARAKAIN
Spolu s dalšími bývalými členy ARAKAIN vyrážíš na turné Vzpomínky na ARAKAIN. Co bylo prvotním impulzem, aby ses do přípravy tohoto turné pustil?
Na koncertě ARAKAIN se symfoňákem k 25. výročí jsem se bavil s některými bývalými členy, kterým přišlo líto, že je současný ARAKAIN nepřizval. Loňské léto jsem uvažoval, jak v rámci třicetiletého výročí existence téhle party s bývalými členy kapely na ty doby zavzpomínat. Přišlo mi logické, že by každý mohl odehrát pár skladeb z období, kdy v ARAKAIN působil, protože je to pro fanoušky a pamětníky neopakovatelná příležitost si ty muzikanty po dlouhé době zase připomenout písničkami, které v té době pomáhali vytvářet a prezentovat na pódiu. ARAKAIN oslavy razí cestou několika hostů, tak jsem to chtěl pojmout s konkrétními ex-členy, kteří na té historii opravdu osobně participovali.
Skladby, které vznikly za tvé éry v ARAKAINU, jsi zpíval i s ABBAND. Chtěl ses ještě jednou vrátit do časů ARAKAIN i vizuálně, tedy s tím, abys byl obklopen někdejšími spoluhráči?
Já samozřejmě některé skladby z těch dob na koncertech s kapelou hraju, což je logické, když jsem je skládal a zpíval. Ostatně ARAKAIN je hraje taky. V tomhle případě jde o jednorázové zavzpomínání a zahrání si s lidmi, se kterými jsme tu možnost neměli dlouhá léta a teď je k tomu vhodná příležitost, kdy snad uděláme radost i fanouškům.
Turné čítá šest zastávek, může se stát, že by projekt pokračoval, nebo jde jen o tuto jednorázovou záležitost?
Je to naplánované jako jednorázovka a nějaké navazující aktivity nepředpokládám. Chceme si zařádit a pobavit sebe i ostatní. Já oslavím svoji třicítku fungování na scéně (ona je to vlastně už skoro čtyřicítka :-) ) s hosty na říjnovém koncertu v pražské Lucerně.
Máš informace, jak se na toto turné dívají dnešní ARAKAIN?
No, upřímně, Jirka Urban k tomu měl už vloni připomínky, ale myslím si, že to bylo z důvodu nejistoty komerční úspěšnosti jejich šňůry. Tvářil se, že nerozumí slovu „memorial“ (vzpomínka) a že to má být nějaké pohřbívání. Jejich turné, které dali dohromady s Luckou Bílou, bylo superúspěšné a vyprodané, tak si myslím, že už k tomu nemá důvod. Naopak jim k tomu musím velice pogratulovat.
Na co se tedy mohou fanoušci těšit?
Na původní skladby z těch historických dob, hrané bývalými členy z tehdejších sestav (Mirek Nedvěd, Olda Maršík, Ruda Rožďalovský, Venca Ježek, Miloň Šterner, Marek Podskalský, Karel Jenčík, Bob Vondrovic, Dan Krob, Štěpán Smetáček). Naštěstí se toho zatím všichni dožili. :-) A samozřejmě s posilami na postech současných členů ARAKAIN, tedy Milošem „Dodem“ Doležalem na kytaru, jeho synem Milošem Doležalem mladším na basu a současným členem mojí kapely Davidem Vaňkem na kytaru.
ABBAND
Ten prošel doslova personální očistou. Co se dělo?
Problém byl v tom, že se někteří zasekli v devadesátých letech a realita na hudebním trhu je dnes prostě jiná, takže měli výhrady k výši honorářů a byla na nich znát neochota k natáčení něčeho nového. Mně se moc nechce obehrávat dokola pořád jen staré pecky. I lidsky byla celá ta sestava včetně manažera nějaká rozklížená, tak jsem se to rozhodl z gruntu rozpustit a začít s mladší krví, která v sobě nemá některé z těch věcí zakořeněné. Prostě stokrát nic umořilo osla a něco z toho byly takové kraviny, že ani nemám chuť se k tomu vracet.
Nahráváte novou desku, původně jste avizovali název „Enola Gay“, teď jsem ale někde zachytil, že vzhledem k politické situaci v Česku inklinujete k názvu „Údolí sviní“…
Já se vždycky snažil nějak reagovat na současnost a vyjadřovat se k ní. Myslím, že řešit teď válku není aktuální, protože situace u nás je momentálně bolestivější z jiných důvodů. Proto jsem se rozhodl pro „Údolí sviní“. Prostě to tak teď cítím.
Jaká bude nová deska? Typický ABBAND nebo jste se pokusili o něco nového?
Co já vím, jak to vyleze, až to bude hotové. Vystupujeme už nikoliv pod názvem ABBAND, ale jen ALEŠ BRICHTA, ale bude to určitě větší bigbít než moje původní sólovky.
Pro především západní země jste nahráli anglicky zpívané album „Grizzly“. Jak bylo v zahraničí přijato? Rýsuje se něco?
Album „Grizzly“ nebyla regulérní deska, ale promo-nosič pro případné zahraniční pořadatele koncertů či festivalů. Šlo o to, mít něco podobného v angličtině k dispozici, když se naskytne nějaká příležitost. V zahraničí na něj vyšlo pár slušných recenzí, párkrát něco zahrála rádia například v USA nebo se skladba „Sleep Sweet Lucien“ objevila ve výběru na potenciální titulní hudbu k další řadě seriálu TRUE BLOOD, ale žádné konkrétní nabídky to nepřineslo. Navíc při vztazích, které pak nastaly v sestavě kapely, jsem ani neměl chuť s tím něco dvakrát podnikat.
Osobně jsi byl médii vláčen za část textu titulní písně alba „Deratizér“. Jak celá kauza dopadla, vzal sis z ní nějaké ponaučení? Podle mne je ten text v pořádku, ale tady u nás v Česku se poslední dobou nějak nenosí nazývat věci pravým jménem… Připravuješ podobně provokativní text pro novou desku?
Ten text nebyl provokativní, ale pravdivý a popisný. Opravdu nehodlám psát, že je krásně, svítí sluníčko a na louce se pasou beránci, když mám pocit, že řady hajzlů se zvětšují geometrickou řadou. Kauza „Deratizér“ byla jen mediální šaškárna pár jedinců a člověk se poučil, co všechno se dokáže vytvořit z ničeho, když se to v té chvíli někomu hodí do krámu.
Problémy, které se v textu objevují, řeším jako regionální novinář každou chvíli. Starostové volají na stát, ale stát neslyší… Nebo nechce slyšet?
Stát se tváří, že ho to vlastně moc nepálí, aby nerýpal do vosího hnízda a byl za hezkýho.
POLITIKA
Tví fanoušci vědí, jak ti záleží na poměrech v naší politice, dokonce věříš, že se pomalu, ale jistě schyluje k další revoluci. Už je čas? A proč to skoro třiadvacet let po sametové revoluci vypadá tak, jak to u nás vypadá?
Je to naší mentalitou. Lidé vyčítají politikům to, co všichni dělají jiným způsobem nebo v menší míře sami. Já se domnívám, že je nutná změna nikoliv politického systému, ale politického přístupu k demokracii a svobodám člověka, protože došlo k devalvaci fungování celého systému. A to se týká nejen našeho státu, ale celé Evropy a nejen jí.
Byl jsi znám jako volič pravicových stran, mezi politiky jsi měl i známé a kamarády. Hovoříš s nimi o současné situaci?
Zrovna před pár dny jsem mluvil se známým, který byl ve vrcholné politice a říkal, že je rád, že už v ní nepůsobí. Shodli jsme se, že současné vládní garnituře nějak nedochází, že míra trpělivosti už skoro přetekla a je jen otázkou, co bude tou jiskrou nebo spouštěcím mechanismem opravdu velkého zemětřesení. Jen se hrozím toho, aby se moci nechopila nějaká extremistická nebo levičácko-bolševická parta. Naštvaní lidé pak v tomhle moc nerozlišují a jsou schopni se ztotožnit i s nějakým nesmyslným řešením, které jim v tu chvíli přijde snadné a jednoduché.
Porevoluční nadšení bylo udušeno penězi a kamarádšofty, lidé dnes ale nenadávají jen u piva či u televize, začínají se ozývat i v ulicích. Vypadá to však, že to politiky vůbec nezajímá. Jako by si byli až příliš jistí…
Ono politikům přijde pohodlnější hodnotit všechno svojí optikou a mít za to, že to tak vnímá každý. Jenže pokladní v obchoďáku nebo dělník ve fabrice těch pár korun platu, které se mu snaží ještě očesat, aby si to pak rozkradli ze státního rozpočtu, vnímá opravdu trochu jinak!
PIRÁTI
Kopírování zabíjí hudbu, to je už zcela jasné. Bojuješ i proti tomuto nešvaru současnosti. Dá se podle tebe kopírování a stahování hudby nějak omezit, nebo lze jen apelovat?
Omezit kopírování samozřejmě lze, je jen otázka, za jakou cenu. Kapely to bohužel zabíjí, protože žádný vydavatel nebude vydávat něco, co se mu nevyplatí, a hradit kapele studio a nějakou propagaci. Skončí to tak, že i na tom netu bude nakonec ke stažení jen to, co si někdo vytvoří na koleně v obýváku a tedy v tragické kvalitě. Kvantita zvítězí nad kvalitou. Já muziku nestahuju, ale přiznávám, že filmy ano. Argumentuju si zbaběle, že kdyby si lidé kupovali CD, měl bych na to si kupovat filmy na DVD. A přiznávám, že sedět v kině bez cigarety vedle šustícího a mlaskajícího žrouta popcornu mě fakt nebere. To se radši kouknu doma v pelíšku a v klidu.
Může za současný stav fanoušek, který si vše zdarma stáhne, nenažranost nahrávacích společností, ekonomická situace nebo rozvoj technologií?
Rozvoj technologií jednoznačně, ale je to v mentalitě lidí. Vydavatelství neodhadla cenovou politiku, když jim centrály ze zahraničí určovaly ceny, protože nebrala ohled na kupní sílu trhu u nás a neporovnala své ceny s reálnými tuzemskými příjmy. Navíc lidé byli z totality automaticky zvyklí si všechno kopírovat, kvůli nedostupnosti originálů na trhu, a přišlo a přijde to většině zcela normální, i když si dnes ten originál mohou koupit na každém rohu. Ve většině civilizovaných zemí s alespoň trochu kulturní úrovní by si člověk při přepalování místo koupě originálu připadal jako dobytek. Navíc argumentovat tím, že přece nemám na to si koupit měsíčně 50 CD, která by mě zajímala, zavání houmlesáctvím. Přece si taky nemůžu padesátkrát měsíčně kupovat kaviár, když na to nebudu mít. Nebo vykládat, že to není krádež, když mi to vlastně nikdo nesebral a zůstalo mi to k dispozici. To je jako ojet sousedovi manželku a říct mu, že je to v pořádku, když ji může dál používat. Třeba se ještě někdy dočkáme toho, že si lidé budou vážit cizí práce a ctít pravidlo, že slušnost je nekrást.
