Nový Spark
venku od 2. října
Seznamte se s TRENCH DOGS

Seznamte se s TRENCH DOGS

Trench Dogs, to je zbrusu nová rock’n’rollová skupina, o které jste nejspíš ještě neslyšeli. To se ale pravděpodobně brzy změní. Na následujících řádcích vám novou hudební senzaci představíme mimo jiné i v osobním rozhovoru se samotnými členy této sestavy. Zaslala nám jej čtenářka Monika Bílková. Díky!

Trench Dogs se dali dohromady ve Stockholmu (jak sami říkají, nad flaškami s pivem) a jsou spolu již téměř necelý rok. Kapelu tvoří tři blázniví kluci, kteří si neohroženě jdou za svým snem a rozhodně vědí, co chtějí. Už na první pohled ztřeštění a velmi osobití muzikanti sice oficiálně kapelu založili ve Švédsku, všichni však pocházejí z různých koutů světa. Jediný blonďák ve skupině a také zpěvák Trench Dogs, Andy Hekkandi, se narodil v Austrálii. Basový kytarista Li Sick má kupříkladu řecké kořeny a Martini, bubeník této kapely pochází jako jediný ze Stockholmu - ač se vám může zdát, že jeho jméno zavání italštinou. Je to ale samozřejmě jen umělecké jméno!

Kluci z Trench Dogs toho mají už hodně za sebou, ač je jim jen něco málo přes dvacet. Neměli to ale vždy jednoduché a rozhodně neměli čas na bujaré večírky jako jejich severští vrstevníci. Už od začátku kapelu provázely problémy - zde je jistá podobnost s dalšími ,,hudebními smolaři‘‘, britskými hard rockovými legendami Def Leppard. Tak si například vezměme dva debutní singly Trench Dogs - ,,Pussyfootin‘‘ a ,,Fate, Mistakes and Destiny‘‘, které namixoval samotný Martin Sweet z Crashdiet. Pracovali na nich sice už během založení kapely, ale světlo světa konečně spatřily až začátkem tohoto roku - kvůli technickým problémům. A stejné to bylo i s jejich oficiální facebookovou stránkou, které jsme se dočkali také teprve nedávno.

Kromě toho je tahle zatím tříčlenná sestava v současné době bez kytaristy. Pravdou sice je, že se na nedávné sérii oficiálních fotek kapely objevil i mladý kytarista Zeb Strype (na fotografii vlevo), též působící ve Švédsku, ale jak basový kytarista Trench Dogs Li Sick potvrdil, Zeb byl v kapele pouze dočasně a nyní hledají náhradu, protože jak tvrdí, Strype byl pouze výpomoc - chce se ubírat úplně jiným směrem a má také jiný hudební vkus než zbytek skupiny. Ale koneckonců, podívejme se právě na takové Def Leppard – osud jim uštědřil spoustu tvrdých ran a náročných zkoušek, ale oni se přes ně úspěšně a statečně přenesli a nakonec se stali i jednou z nejúspěšnějších a nejuznávanějších hard rockových skupin vůbec. Že by šli nováčci na rockové hudební scéně Trench Dogs v jejich šlépějích? Uvidíme, necháme se překvapit, co nám tyhle sympatičtí mladíci ještě ukážou! Vytrvalost a píle jim totiž rozhodně nechybí!


Kdy jste vlastně začali s hudbou? Co vás na ní zaujalo a přimělo k hraní?
Andy: (smích) ,,No, v žádný kapele, ke který jsem se svého času v Austrálii připojil, mi nedovolili být kytaristou, protože jsem blonďák. I když jsem neuměl zpívat, chodilo to prostě takhle: ,,Jseš blond, musíš bejt ten zasranej zpěvák!‘‘ Skončil jsem u přiopilýho karaoke, kde jsem se učil zpívat. Bylo mi v tu dobu šestnáct a zpíval jsem spolu s Eddiem Cochranem, The Rolling Stones a Elvisem.‘‘
Martini: ,,Hudbu jsem začal hrát, když jsem byl v šestý třídě. Začínal jsem hraním na kamarádovy bicí po škole.‘‘
Li: ,,Já jsem s hraním začal ve třinácti, ale hudbu jsem začal brát víc vážně, až když mi bylo 18. Ne vždycky jsem hrál na basu, začal jsem s kytarou. Co mě přimělo k tomu hrát hudbu, byli Iron Maiden. Pamatuju si jako kdyby to bylo včera, když měl můj kámoš nasazený sluchátka a já se ho zeptal: ,,Co to posloucháš?‘‘. A on mi řekl: ,,To je heavy metal.‘‘. A tak jsem si sednul k němu a poslouchali jsme to… ten heavy metal. Hrálo to až tak dlouho do noci, že to úplně pohltilo mojí mysl. Potom jsem si začal kupovat metalový alba – Sabbathy, Maideny, Ozzyho, atd., atd. Začal jsem s metalem (kterej pořád miluju) a po pár letech jsem se dostal k rock’n’rollu.‘‘

Chtěli jste se hudbě věnovat vždycky, nebo jste původně zvažovali něco úplně jiného?
Andy: ,,Vždycky.‘‘
Martini: ,,No, hudba je prostě nejlepší věc vůbec. Vždycky byla v mým životě a když jsem začal s hraním, byla to taky jediná věc, na kterou jsem myslel.‘‘
Li: Hudbu jsem chtěl hrát od útlýho věku, v 15 jsem si řekl, že je to jediná věc, kterou chci dělat. Ale začal jsem to brát vážně, až když mi bylo 17, kdy jsem si uvědomil, že to je opravdu to, co chci dělat. Vykašlal jsem se na všechno ostatní.

Má někdo z vaší rodiny nějaký vztah k hudbě nebo jste prvními muzikanty vy?
Martini: ,,Mí rodiče hudbu milují a často jí poslouchají, ale na žádný hudební nástroje nehrajou. Jedinej muzikant v naší rodině je můj děda – hraje na kytaru a zpívá.‘‘

Zkoušeli jste někdy hrát na nějaký jiný nástroj? A proč jste si vlastně vybrali právě ten, na který v současnosti hrajete?
Andy: ,,Jenom na kytaru, asi od dvanácti let. Ještě i teď na ní občas hraju, když skládám. Ale zpívání beru mnohem víc vážně.‘‘
Martini: ,,No, zkouším se učit hrát na kytaru a taky na harmoniku, ale chci se zaměřit hlavně na bicí. Je to nejlepší nástroj, je nejzábavnější na ně hrát, a když jsem s nimi začínal, prostě jsem se cítil dobře a věděl, že je to ono.‘‘
Li: ,,Vybral jsem si basu, protože basáci vždycky dostanou buchty…(smích) ne, dělám si srandu! Prostě jsem chtěl hrát na basu, nikdy jsem nebyl kytarista, ale vždycky jsem byl basák. A prostě to fungovalo.‘‘

Hráli jste předtím někdy v nějaké jiné kapele než v Trench Dogs?
Andy: ,,V Austrálii jsem předtím nějakou dobu hrál v jedný punkový kapele. Pár let to byla fakt velká zábava, i když teď už tenhle kalibr nehraju. Všichni jsme teď tělem i duší jenom v Trench Dogs.‘‘
Martini: ,,Ano, hrál jsem předtím v pár kapelách, ale žádná z nich se nezměnila v nic vážného, takže Trench Dogs je moje první opravdová kapela.‘‘
Li: ,,Byl jsem ve 2 jiných kapelách, ale nic moc se tam nedělo. Nic jsme nevydali.‘‘

Kdo jsou vašimi největšími vzory, kdo vás po hudební stránce nejvíc ovlivnil?
Li: ,,Kapelu hodně ovlivňují Hanoi Rocks, New York Dolls, T-Rex, Slade, Sweet, L.A. Guns, Guns n Roses ,David Bowie, The Doors, Velvet Underground a vlastně obecně rock’n’roll. Mohl bych pokračovat donekonečna. Mých osobních vzorů je přespříliš a všichni jsou jiní. Mám hodně rád odlišnou hudbu - miluju vážnou hudbu a operu, poslouchám věci od Santany přes Chucka Berryho, Sinatru, Prince, Bacha (ne Skid Row Bacha) až po Cradle of Filth. Hudba mě ovlivňuje, tak moc a rozsáhle jak je dobrá, ale ne ty blbosti, které dnes lidi poslouchají. Dnešní hudba prostě není hudba. Nechápu, proč lidi poslouchají všechny tyhle ,,umělce‘‘, kteří si vlastní písničky nepíšou a cpou do nich jen nějaký zasraný efekty a retušujou svoje hlasy. Není to fér, já bych se styděl nazývat se muzikantem, když hudbu netvoříte, jenom jí ničíte efektama, počítačema a jinejma sračkama. To je jako říkat, že je dobrý, když atleti berou anabolický steroidy.‘‘
Martini: ,,No, jako bubeník bych řekl, že mými největšími vzory a těmi, co mě nejvíc ovlivnili jsou Bill Ward z Black Sabbath, Razzle z Hanoi Rocks a Jerry Nolan z New York Dolls.‘‘

Jak jste se vlastně dali dohromady?
Andy: ,,Osud, chyby a úděl! (smích). (pozn. Autorky: Fate, Mistakes and Destiny – název jednoho z debutových singlů Trench Dogs). Potkal jsem Li Sicka kdysi v Austrálii, kde jsme tehdy oba dřív bydleli a řekl mu, aby si rezervoval letenku do Stockholmu a přidal se ke mně a k Martinimu. Předtím jsem pár let žil ještě v Norsku se svojí ex-přítelkyní. O víkendech jsme jezdili do Stockholmu, kde jsme se setkávali s různými muzikanty…A tak jsem se dostal k Martinimu!‘‘
Martini: ,,Moje a Andyho ex-přítelkyně jsou obě z Norska a taky byly nejlepší kamarádky. Když Andy přijel z Austrálie navštívit svojí holku, taky jeli do Stockholmu. A právě přes naše přítelkyně jsme se potkali a sblížili se. No a potom jsem potkal Li, když se s Andym přestěhoval do Stockholmu. Naše kapela je spolu skoro rok.‘‘
Li: ,,Andyho jsem znal z Austrálie už několik let předtím, než jsme spolu založili kapelu. Andy mi jednou napsal a zeptal se mě, jestli bych se s ním nepřestěhoval do Švédska. Řekl mi, že tam zná dva týpky, Martiniho a Johna (pozn.autorky: John Norén, bývalý kytarista Trench Dogs). Takže jsme se setkali, dali si pár piv a začali jamovat.‘‘

Li, Andy – jak už jste zmínili, přestěhovali jste se z Austrálie do Švédska, což je velká dálka a taky úplně jiný kontinent. Proč jste si vybrali zrovna Švédsko? Přemýšleli jste nad tímto nápadem delší dobu, nebo jste se rozhodli hned?
Andy: ,,V Austrálii jsem přišel o všechno. Neměl jsem práci, vzdělání, domov, auto, žádnou kapelu a žádný kamarády… Jenom malou hrstku peněz. Hodně mých kamarádů ten rok zemřelo nebo šli do vězení… Byl jsem jenom naštvaný dítě, který nemělo co dělat. Chodil jsem s krásnou Norkou a koupil jsem si jednosměrnou letenku do Norska. V Austrálii jsem neměl pro co žít. Vždycky jsem o Švédsku slyšel jako o místě, kde je skvělá hudební scéna a taky jsem věděl, že Norsko je blízko.‘‘
Li: ,,Jo, rozhodnul jsem se okamžitě. Jak už jsem řekl, Andy mi napsal a zeptal se mě, jestli bych se s ním nepřestěhoval do Švédska. Já mu na to odpověděl: ,,dobře‘‘. Uložil jsem si svoje peníze a o rok později už jsem tam bydlel.‘‘

Co vaši rodiče, jak na to reagovali? A co teď, podporují vás?
Andy: ,,Mí rodiče jsou v pohodě! Jenom si nejsme tak blízký, nezajímá je, co dělám… Moje máma vždycky říkala: ,,Dělej cokoli, co chceš TY, kašli na všechny ostatní.‘‘
Li: ,,Rodiče jsou prostě rodiče – chtěj, aby jejich děti dělaly to, co je dělá šťastnými. Jasně, určitě jim chybím, ale jsou rádi, že dělám to, co miluju.‘‘

Co jste na začátku dělali, jak jste se živili? Měli jste nějakou brigádu? Hádám, že uživit se jenom hudbou není jednoduché, obzvlášť, když jste neznámí nováčci…
Andy: ,,Na začátku Trench Dogs? Všichni jsme se scházeli v Budwheelským nahrávacím studiu a několik hodin hráli covery písniček od Hanoi Rocks, Ramones a Judas Priest. Bylo to tak dobrý, že jsme začali pracovat na našich vlastních věcech už když jsme spolu hráli poprvý. Během prvního dne jsme napsali písničku nazvanou ,,Trick of Light‘‘ . Písnička ,,Fate, Mistakes and Destiny‘‘ byla napsaná druhej den v Johnnyho kuchyni.‘‘ (pozn.autorky: Johnny je přezdívka bývalého kytaristy Trench Dogs, Johna Noréna.)
Martini: ,,Když jsme se spolu poprvé sešli, hráli jsme covery, ale už velmi brzy jsme si začali psát vlastní věci – vždycky bylo naším cílem hrát vlastní písničky. Hodně a průběžně jsme trénovali a vždycky, když jsme zkoušeli, jsme i psali písničky. Vždycky jsme se taky snažili vymýšlet nový věci a nikdy nezůstávat na jednom místě.‘‘

Co pro vás bylo nejtěžší?
Andy: ,,Nejtěžší věc na životě ve Švédsku byla, když jsme já a Li Sick neměli kde bydlet. Přebývali jsme na gaučích a přespávali v nahrávacím studiu!‘‘ (smích).
Li: ,,Všichni jsme si prožili nějaký těžký chvíle, hlavně já a Andy. Oba jsme byli po nějakej čas bezdomovci, neměli jsme žádný peníze ani jídlo. Pár měsíců jsme se každej den živili jenom trochou těstovin. Nějakou dobu jsem pobýval v nahrávacím studiu, ale odtamtud mě pak vykopli, protože zjevně se tam nesmí bydlet. Koho to ale zajímá? Nikoho jsem tím neobtěžoval. Bylo to sice stresující, ale na druhou stranu i zábavný. Ve Švédsku jsem zažil nejlepší chvíle v mým životě. A pořád zažívám. Jenom teď potřebuju práci.‘‘

Jak jste se z toho nakonec dostali?
Li: ,,Dostal jsem práci, sice nejhorší, jaká byla k mání, ale aspoň mě udržovala při životě. A taky jsem našel místo, kde jsem mohl bydlet. Dům Martiniho rodičů!‘‘ (smích).

Jak vás napadlo jméno Trench Dogs? Je za tím názvem nějaký skrytý význam?
Martini: ,,Za tím názvem vlastně není žádnej příběh. Všichni jsme nad názvem pro naší skupinu hodně přemýšleli, až jsem nakonec já jednoho dne, když jsme šli domů ze zkoušky, přišel se jménem ,,Trench Dogs‘‘. Vyhledali jsme si to na internetu, jestli už se tak náhodou někdo nejmenuje a našli jsme tam jenom příběh o využití psů za první světový války . Běhali mezi zákopy, kde doručovali vzkazy a taky hlídali. Mysleli jsme si, že je to skvělý jméno pro tvrdě pracující kapelu jako jsme my.‘‘

Jak to vypadá, když Trench Dogs skládají a píšou písničky? Kde berete inspiraci a nápady?
Andy: ,,Pokaždý je to jiný, většinou začínáme jamováním v Martiniho kuchyni – s akustickýma kytarama, pivem a Martinim bubnujícím rukama na kuchyňskej stůl. Ale každá písnička je jiná, chápete? Třeba jednu noc jsem prostě našemu bývalýmu kytaristovi jen tak zazpíval melodii ,,Pussyfootin‘‘. Bylo to jako: ,,Hej kámo, představ si takovouhle písničku!‘‘. Texty píšeme většinou o našich životech a vlastních zkušenostech. Naše životy jsou docela vzrušující, rádi zpíváme o těch podělanejch věcech, který se nám dějou, ale taky o úžasnejch lidech, který potkáváme. Hudba se vlastně píše skoro sama – když je dobrej den, všechno do sebe prostě dobře zapadá.‘‘
Martini: ,,Většinu písniček napíšeme až po kytarovým riffu, potom to celý i otextujeme. A vždycky písničky píšeme dohromady, každej tak k tomu může něco říct a dodat. Osobní zkušenost je samozřejmě číslem jedna. Našimi texty se vždycky snažíme vyjádřit nějakej příběh – myslím, že nejlepší písňový texty jsou o tom, co jste sami zažili. Já si prostě vždycky zapisuju to, co mě napadne. Pak si to poznamenám do mobilu - obvykle nepíšu celou písničku, jenom její část. Pak si s Andym sedneme a dokončujeme to, někdy máme i oba úplně to samý. Podle mě neexistuje žádnej tip na napsání dobrý písničky, prostě si vždycky napíšu to, co mám na mysli. Někdy je to sračka, někdy je to dobrý.‘‘

Li, Martini – jak to vlastně chodí, když skládáte pro bicí a basu?
Martini: ,,Když jde o bicí, většinou prostě jen použijeme riff z jamování. Potom zkoušíme různý tempa, který taky zkouším zahrát různými styly. Co zní nejlíp, to použijeme.‘‘
Li: ,,Upřímně ani sám nevím, kde beru inspiraci pro zahrání basový části. Většinou hraju ve stylu Samiho Yaffy z Hanoi Rocks, ale když si sednu doma a snažím se na něco přijít, je to obvykle jako o něco jemnější styl Steva Harrise. Myslím, že je ještě moc brzo na to abych věděl, jakej styl vlastně mám a co mi nejvíc sedí.‘‘

Jak dlouho tak většinou píšete a skládáte písničky?
Andy: ,,Rychle! ,,Pussyfootin‘‘ byla napsaná za…20 minut? Zato ,,Last Punk‘‘ ještě nebyla dokončená! (smích). Já texty píšu hodně rychle, většinou tak do 20 minut. Prostě otevřu svoje srdce… a taky pivo. A to celý nějak tak vychrlí příběh.‘‘
Martini: ,,No, některý písničky jsou hotový třeba už po pár hodinách aktivního hraní. Ale většinou jeden den pracujeme na riffu, o pár dní později někdo z nás přijde s nějakým nápadem na text a pak to všechno zkoušíme dohromady. Takže docela se to různí.‘‘
Li: ,,Tak to nevím, těžko říct. Může to zabrat jenom hodinu, nebo taky rok – záleží to na písničce.‘‘

Kolik času spolu vlastně trávíte? A kde skládáte nejčastěji?
Martini: ,,Obvykle se potkáváme každej den. Samozřejmě ne vždycky spolu jenom skládáme hudbu, taky se někdy poflakujeme jako kamarádi. Ale řekl bych, že nejvíc práce je uděláno ve studiu, protože každej tu může hrát a můžeme si všechno zkusit dohromady. A hodně textu napíšeme taky často v baru nad pár pivy.‘‘ Hádáte s někdy?
Martini: ,,Samozřejmě, že se neshodneme na všem, ale s většinou věcí souhlasíme, takže se moc nehádáme.‘‘

Jak byste popsali svou kapelu? A co byste v pár slovech řekli o ostatních?
Andy: ,,Čím víc si nás představíte jako něco ,,ulítlýho, divnýho a se zlomeným srdcem‘‘,… partu cvoků, shromažďujících dohromady drobný na pivo a kytarový struny… špinavou rock’n’rolllovou kapelu k smrti mrznoucí na stockholmských ulicích, tím víc jste naladěný na správnou vlnu.‘‘
Li: ,,Martin a Andy jsou ty nejdivnější a nejunikátnější lidi na světě, nevyměnil bych je za žádnýho jinýho bubeníka ani zpěváka.‘‘
Andy: ,,Já jsem jenom malej kluk co se snaží zviditelnit svůj hlas.‘‘

Kdo je vlastně lídrem?
Andy: ,,Žádnýho lídra nemáme, ale tenhle projekt vedu rozhodně já.‘‘
Martini: ,,Oficiálním frontmanem je Andy, ale jinak žádnej lídr není, všichni se na kapele podílíme rovným dílem.‘‘

Ráda bych se vás teď taky zeptala na vaší image a styl, který je velmi neobvyklý. Kdy jste začali vypadat tak, jak dnes vypadáte? Odkud ten nápad pramení, kdo s tím přišel?
Andy: ,,Všichni jsme vyrůstali snažením se vypadat jako naši idolové - jako Michael Monroe, Johnny Thunders, Andy McCoy…Vždycky jsem se takhle oblíkal - už od doby, co jsem byl hodně mladej.‘‘
Martini: ,,No, můj módní styl se vždycky měnil. Nemyslím si, že by to teď nějak přestalo, pravděpodobně se ještě bude měnit celej můj život. Jedna z věcí kterou v týhle kapele děláme je, že nikdo z nás nevypadá úplně stejně - jsme 3 lidi s úplně odlišnými styly, ale přesto jsme sehraná sestava. Hodně inspirace čerpám od Hanoi Rocks a New York Dolls. Myslím, že jsou to jedny z nejlíp vypadajících kapel v historii. Ale vždycky jsem měl rád rock’n’rollovej styl obecně – prostě úzký džíny, koženou bundu a vysoký boty. Podle mě všichni vypadáme jako tuláci s citem pro módu.‘‘
Li: ,,Divně jsem se oblíkal od doby, kdy mi bylo asi třináct. Tenhle nápad pramení z mnoha věcí. Ne vždycky se oblíkám stejně – lidi říkají: ,,wow,to je jak z 80.let!‘‘, ale vlastně to tak vůbec není. Nosím téměř cokoliv a nějak to vždycky přeměním v něco úplně jinýho. Nosím hodně dámskýho oblečení – dost věcí jsem ukradl mámě ze skříně. Můžu jít ven oblečenej v dámským oblečení – vzít si sukni s kalhotama, další den ale třeba zase bílou košili se sakem. Nosím cokoliv a všechno, a zkrátka to nějak zkombinuju. Nikdy si ale nekupuju oblečení v rockových/alternativních obchodech, jdu do dámskýho oddělení nebo prostě nějak prostříhám a upravím starý oblečení. Miluju taky oblečení 20. a 30. let, stejně tak i 18. století.‘‘

A jak se staráte o vlasy a líčení? Vždycky máte všechno tak upravené…
Li: ,,Já na make-up kašlu. Stačí mi že vím, jak se dělají oční linky. Spoustu lidí se mě ptalo, jak dlouho mi trvá upravit si vlasy. Všichni si mysleli, že to trvá věčnost, ale jejich tupírování obvykle zabere asi jenom 5 – 10 minut.‘‘

Máte za sebou už nějaké vystoupení?
Andy: ,,Jo, hráli jsme krátký ukázky našich písniček na jedný velký párty ve Stockholmu. Bylo to skvělý, všechno to mixoval Simon Cruz z Crashdiet.‘‘
Li: ,,Naše zatím první a jediný živý vystoupení bylo na narozeninový oslavě Terrora Cruze ( pozn.autorky: kamarád Simona Cruze z Crashdiet), která zároveň byla spuštěním oděvní značky Terror Cruz.‘‘

Co publikum, jak na vás reagovalo?
Li: ,,Byli nejlepší, hodně nás podporovali.‘‘

A co vaše plány do budoucnosti? Co chystáte a čeho byste chtěli dosáhnout?
Andy: ,,No, všichni muzikanti musí makat…a makat! Ne o tom jenom přemýšlet! Akce, kámo!‘‘ (smích). ,,Budoucnost ale ještě není známá a jistá. Máme v úmyslu nahrát další písničky a taky jet na turné. Chtěl bych tenhle projekt dotáhnout co nejdál to půjde a nikdy nepřestat dělat hudbu.‘‘
Li: ,,Plánem je sehnat kytaristu a napsat víc písniček. Zatím nevíme, kterým směrem bychom se chtěli ubírat. Ale čeho chceme dosáhnout? Všeho – we want it all!‘‘ (smích). ,,Hlavně chceme získat fanoušky - čím víc fanoušků, tím líp.‘‘

text: Monika Bílková

Trench Dogs Facebook

Nový Spark
venku od 2. října
Kalendář akcí
21.10. ENTOMBED A.D., ABORTED, BAEST
22.10. ENTOMBED A.D., ABORTED, BAEST
22.10. RISE OF THE NORTHSTAR, HACKTIVIST, AFTERLIFE
24.10. CELLAR DARLING, FOREVER STILL
24.10. The Rasmus
25.10. BRUCE DICKINSON: WHAT DOES THIS BUTTON DO?
25.10. The Unity
26.10. The Unity
28.10. Victims, Svalbard
29.10. THE EXPLOITED
A co FAKKER!?