Před 25 lety konkrétně v neděli 20. března 1988 se na vyhlášenou ostravskou burzu, která se konala v té době v Ostravě – Kunčicích na břehu řeky Ostravice, chystaly v brzkých ranních hodinách stovky lidí. Přestože v dobovém tisku najdeme informace o tom, jak se zde ilegálně prodával textil, alkohol, parfémy a další v té době nedostatkové zboží, mnoho lidí zde mířilo za dalším vzácným artiklem a tím byly LP desky (a časem i CD) kapel, které se později staly hvězdami a některé dodnes plní stránky i tohoto časopisu.
Toho mrazivého nedělního rána však brzy po páté hodině celá akce skončila zásahem Veřejné bezpečnosti. Mnozí se na místo vůbec nedostali a ti, kteří již byli v blízkosti řeky, prchali všemi možnými směry. Že v krátké době byly jediným únikovým místem chladné vody Ostravice, není asi třeba dodávat. Vzhledem k tomu, že v té době jsem rockovou a metalovou hudbu začal teprve nenápadně přijímat za svou, setkával jsem se s fenoménem nedělních rán pouze ve vyprávění několika zasloužilých burziánů. V jejich hlavách se rovněž vylíhla myšlenka, že by nebylo špatné si připomenout časy, kdy celí prokřehlí po pracovním týdnu, který někdy mohl končit klidně i sobotní šichtou, kráčeli v šest ráno mnohdy však i daleko dříve z kunčického nádraží vstříc deskám, za které se platilo značnou částí tehdejších výplat – u nových CD to mohlo činit i třetinu mzdy.
Zmíněné pětadvacáté výročí bylo pro vzpomínkovo-recesní večírek, který ale pro změnu začal v neděli 17. března už po čtvrté hodině ráno, ideálním odrazovým můstkem. Přestože o akci vědělo daleko více zainteresovaných, sešlo se na nástupišti frýdlantského nádraží za ideální teploty mínus dvanácti stupňů (ideální pro čaj s rumem) šest osob. Vzhledem k tomu, že se promyslely všechny okolnosti, měli jsme s sebou i vlastního příslušníka VB a i několik exemplářů alb, aby iluze byla dokonalá. Vlak v 5.10 patřil ještě dlouho po revoluci k tzv. „šichťákům“, které rozvážely obyvatele Frýdlantu nad Ostravicí za zaměstnáním, ale v neděli ráno to opravdu nebyl přeplněný spoj.
Sice se někteří spoluobčané pozastavovali nad tím, co pět osob s elpíčkama v hrsti doprovázeni policajtem provádí na území Ostravy – Kunčic, ale za sebe myslím, že se happening a připomenutí doby stále ne dávno minulé, podařilo. Ostatně více než další slova napomohou fotografie. Celá akce byla podrobně zdokumentována, avšak na rozdíl od března roku 1988 z toho snad žádný s jejich účastníků nebude mít žádné další nepříjemné následky. Touto cestou bych chtěl poděkovat nejen zmíněným burzovním veteránům za nepostradatelné postřehy a co si budeme nalhávat i formování mého hudebního vkusu, ale rovněž i KVPH Československo za to, že nám na naši vzpomínkovou akci propůjčili jednoho nefalšovaného příslušníka VB.
