COCOTTE MINUTE momentálně brázdí Českou republiku v rámci svého akustického tour, jímž podle svých vlastních slov chtějí přepsat dějiny českého folku. V rozhovoru pro listopadový Spark o folku řeč nebyla, zato o metalu se toho namluvilo víc než dost.
V rámci rubriky Ušní průplach jsme Zellerovi pustili opus „Ratamahatta“ z přelomové desky SEPULTURY „Roots“. „Naprosto zásadní deska, jedna z pěti zlomových mého života. Ani předtím ani potom jsem SEPULTURU neposlouchal, netankujou mě ani SOULFLY. Přijde mi, že „Roots“ je esence upřímnosti, není tam ani vteřina kalkulu nebo klišé. Proto nemám rád klasický metal, protože mi přijde hrozně klišovitý. Na „Roots“ není taková ani nota, je to surová a sprostá deska. Dokázali překročit svůj vlastní stín, protože do té doby řezali thrash. I kytary Andrease Kissera zní tady neokoukaně. Igor Cavalera bubnuje takovým surovým lopaťáckým způsobem, ale právě s tímhle svým primitivistickým rukopisem vytvořil vlastní techniku, která je nenapodobitelná. Celkově jsem ujetej na dobré bubeníky a zrovna bicí na „Roots“, i když jsou ve své podstatě primitivní, jsou fantastický.“
Naopak dost nelibě se Zeller vyjádřil k letošní pecce IRON MAIDEN „Stratego“ „Mizernej zvuk bubnů. Už to zase trvá hrozně dlouho a nic se neděje, to nemám rád. To jsou IRON MAIDEN? Úplně mimo mě, pro mě je to sranda kapela. Ale uznávám Dickinsona jako člověka, protože mě baví letadla. Získat pilotní licenci na Boeing není úplně prdel. Měl jsem doma ještě na kazetě album, snad svoje úplně první metalové, „Seventh Son of a Seventh Son“, které jsem poslouchal furt dokola. Jinak mě klasický metal jako žánr prostě nebaví. Způsob hry, jak hrajou bubny, ladění kytar, akordové intervaly, ten vysoký zpěv… Proč se jako tvrdá muzika tváří něco, co vůbec není tvrdý?“
Kompletní rozhovor najdete v listopadovém Sparku.
