Alice Cooper, 30. 6. 2026, Plzeň, LOGSPEED CZ Aréna
OZVĚNY HROMŮ 85% Marek Dobeš
„Ale, ale, ale... Plzeň! Když jsem se procházel po své půdě, našel jsem dveře. A když jsem ty dveře otevřel, všude byly příšery. Chtěli byste se s nimi seznámit? Na doprovodnou kytaru, Ryan Roxie! Dobrá. Chodí to, mluví to, plazí se to po břiše jako plaz, Chuck Garric! Na bicí! Drsně! Bubeník číslo jedna rock'n'rollu, Glen Sobel! Kytarista, producent, hollywoodský upír, Tommy Henriksen! Když jsme byli v Anglii, šli jsme na hřbitov a kopali jsme, kopali jsme a kopali jsme, a když jsme otevřeli rakev, stála tam s kytarou, hurikán, Hurikán Anna Cara! A v roli Alice Coopera dnes večer... já! Ooh, jé! Výborně, Plzeň! Jménem svým, Sheryl a celého zbytku téhle rock'n'rollové freak show už nám zbývá říct jenom jedno... Ať jsou všechny vaše noční můry hororové! Děkujeme, Plzni! Dobrou noc!“
Po dvou letech od Pardubic, kde jsme měli to štěstí užít si horor'n'roll skoro na den přesně 17. června, se vrátil Alice Cooper do dalšího krásného českého města, aby tu automobilistům díky podceněnému parkingu zavařil stejně jako minule. Tím ale výčet mých výtek končí. Show byla sice komornější, díky možnosti sledovat koncert z těsné blízkosti pod pódiem s minimální prolukou od frontmanova vystoupení jsme si mohli vychutnat doslova každou grimasu, každé gesto. A že jich bylo. Zpěvák je po letech natolik sžit se svým charakterem, že se doslova proměňuje v divadelní verzi sebe sama. A ta je nadmíru bohatá, plně tak dramatičnem kompenzuje jisté sekání slov, jimiž si v osmasedmdesáti usnadňuje frázování. Co si ale rozhodně neusnadňuje, je herecký nátisk, pohyb na scéně, převleky, hvězdné vyzařování. Stejně jako jeho manželka, tanečnice paní „Gilotina“, Sheryl Cooper, které už jen krůček zbývá do sedmdesátky a v Plzni působila jako čtyřicátnice. Na opačném konci věkového spektra pak stojí nová blond kytaristka, kterou vybrala samotná Nita Strauss před odchodem na mateřskou. V den koncertu oslavila na pódiu Anna Cara teprve třiadvacáté narozeniny.
Škarohlíd by mohl říci, že vše na tomto koncertu bylo skromnější verzí pardubického zážitku. A měl by do určité míry pravdu. Chyběl had škrtič, nedostalo se nám Nitiny divoké řeči těla, nepracovalo se s hloubkou stage, kde minule na jakýchsi rozhlednách kytaristé excelovali. Ale tím kontaktněji a neokázale rodinněji koncert působil. Na pódiu i pod ním, kde jsem si při čekání na přestavbu po nevýrazné goticko-metalové předkapele FLORIAN GREY fajn zazvzpomínal s místňákem Leo Peterkou na osobnost Jiřího „Ozzy“ Kubíka. Vše umocnil perfektní zvuk. Podle Lea sice malou chvíli zvukařům ujely zahuhlané kytary, ale srovnali je tak rychle, že jsem si toho ani nestačil všimnout. Také zvuková hladina byla v té zhruba patnácté brázdě, kde jsme stáli tak akorát a nervala uši, jak se to v poslední době stalo novým nepříjemným normálem. Hladina byla natolik vyvážená, že dokonce radostně pějící fans za mnou při „Poison“ přehlušili na chvíli samotného zpěváka.
Tím jsme se dostali k peckám. Samozřejmě zazněly povinné klasiky jako „Billion Dollar Babies“, „I'm Eighteen“, „Feed My Frankenstein“, „Hey Stoopid“, „Poison“, „School's Out, „Under My Wheels“.
Nově nám byla naservírována „Muscle Of Love“, do které si Alice sám sobě zachřestil lebkami ozdobenými perkusemi a zařadila se tak asi k nejslabším číslům večera. Změnu oproti minule nedoznal mnou kritizovaný paparazzi s fotoaparátem obtěžující kytaristy, kterého Alice nemilosrdně probodne, ale takhle zblízka jsem mu nějak víc přišel na chuť. Místo ptačích mordoktorů tu byli jacísi lebkouni evokující zpěvákovo spojení s hororem Pátek třináctého. Další hudební novinky byly již povedené „Spark in the Dark“, „House of Fire“, „Dirty Diamonds“, „Dangerous Tonight“, „Brutal Planet“ a klasická balada „Only Women Bleed“.
Končilo se „Tohle je pro Kurta.“ hopsací „Smells Like Teen Spirit“ a naprosté finále patřilo po právu ustálenému „Under My Wheels“ s nejpůsobivější projekcí večera na velkém promítacím plátně za muzikanty. Mezigenerační show s rozdílem 55 let skončila a my si můžeme pouze přát, abychom takový rozptyl ještě dlouho vídali i pod pódiem.
