Když se řekne EVANESCENCE, většina fanoušků si okamžitě vybaví uhrančivý hlas, klavírní melodie a temnou estetiku, která na začátku tisíciletí pobláznila svět. Cesta na vrchol ale nebyla procházka růžovým sadem. V zákulisí multiplatinového fenoménu zuřil tvrdý boj o moc, kreativní svobodu a samotnou identitu kapely.
Když v roce 2003 vyšel debut „Fallen“, stal se z něj okamžitý hit. Alba se prodaly miliony kopií a kapele vyneslo dvě ceny Grammy. Jenže uvnitř to vřelo. Amy Lee byla tehdy ještě velmi mladá a hudební průmysl se ji snažil natlačit do škatulek komerčního úspěchu. Vydavatelství ji například donutilo přidat do přelomového hitu „Bring Me to Life“ mužský rap, ačkoliv to kapela striktně odmítala. Skutečné zemětřesení ale přišlo uprostřed evropského turné, kdy projekt náhle opustil kytarista a spoluzakladatel Ben Moody. Pro mnohé by to byl konec kapely. Pro Amy Lee to byl začátek svobody.
„Na prvním albu jsem byla ještě dítě. S druhou deskou jsem ale dostala možnost zařadit vyšší rychlostní stupeň,“ vzpomíná Amy Lee na období, kdy konečně převzala klíče od celého projektu. Druhá studiová deska The Open Door (2006) byla přímým produktem osobních i profesních rozchodů. Amy Lee už nestála ve stínu nikoho jiného. Kromě odchodu Moodyho se musela vyrovnat s koncem toxického vztahu se zpěvákem kapely SEETHER Shaunem Morganem.
Právě z tohoto bolestivého rozchodu vzešel ikonický otvírák alba, hit „Call Me When You're Sober“. Deska „The Open Door“ se stala jasným manifestem. EVANESCENCE už nebyl demokratický kompromis, ale čisté, nekompromisní umělecké vyjádření jedné ženy. Sázka na temnou autentičnost se vyplatila – album debutovalo na prvním místě žebříčku Billboard 200.
Vize Amy Lee jako nekompromisní umělkyně pokračuje i o dvacet let později. Letos EVANESCENCE vydali vysoce ceněné šesté studiové album s názvem „Sanctuary“. V dnešní digitální éře plné AI deepfaků a hudby generované algoritmy se Amy Lee vrací ke svým kořenům: k syrovému lidskému propojení a poctivému rockovému řemeslu. Na albu spolupracovala s producentem Jordanem Fishem (BRING ME THE HORIZON) a představila dosud nejprogresivnější zvuk kapely.
Zdravá „mánie kontroly“, kterou Amy v sobě v roce 2006 objevila, tak zachránila nejen její kapelu, ale i její duševní zdraví. Ukázala, že pokud jde o vlastní umění, kompromisy zkrátka neexistují.
