Biografie Chucka Billyho „Holding My Breath: The Two Testaments of Chuck Billy“ vychází v angličtině 10. listopadu u nakladatelství Permuted Press. Předmluvu napsal Rob Halford z JUDAS PRIEST a doslov Randy Blythe z LAMB OF GOD.
Jedním z velkých témat biografie Chucka Billyho je bezpochyby diagnóza seminomu, vzácné formy rakoviny, kterou se mu před více než dvaceti lety podařilo porazit kombinací moderní chemoterapie a tradičních léčebných postupů původních obyvatel Ameriky. Právě tahle zkušenost z něj podle jeho slov udělala mnohem spirituálnějšího člověka. Odklonila ho od čistě náboženského rámce, v němž vyrůstal díky katolické výchově, a otevřela ho širšímu pohledu na víru i duchovní praxi, se kterou se naplno setkal až během cest po světě.
„Když hrajete v kapele, jezdíte po světě a poznáváte jiné kultury, začne vás to přirozeně táhnout i k vlastním kořenům,“ říká Billy. „U mě se to všechno sešlo zvláštním, skoro až osudovým způsobem. Nechci z knihy všechno vyzradit, ale už samotné setkání se šamany bylo od začátku neuvěřitelnou náhodou. A hned při prvním kontaktu jsem si uvědomil, že pro mě je to o síle mysli nad hmotou. Když něčemu opravdu věřím, věřím i tomu, že to může fungovat. A přesně s tímhle nastavením jsem do toho šel.“
Lékaři Chuckovi diagnostikovali rakovinu v roce 2001 téměř náhodou. K vyšetření se dostal na doporučení bubeníka, se kterým tehdy spolupracoval krátce po svém stěhování.
Chuck dnes připouští, že bez téhle shody okolností by se na nemoc možná nepřišlo včas. Nemusel by tak rychle nastoupit chemoterapii ani začít víc čerpat z vlastní indiánské tradice prostřednictvím duchovních vůdců a tradiční medicíny. Už v roce 2002 byl Chuck bez rakoviny a právě tenhle moment, který sám vnímá skoro jako zásah shůry, ho přivedl k jinému chápání víry.
„Když jsem si tím vším prošel a zažil ty neuvěřitelné věci spojené s kulturou původních obyvatel Ameriky, mohl jsem si nakonec jen říct: ‚Dobře… díky Bohu. Nebo díky čemukoli, co při mně stálo.‘ Právě tohle ze mě udělalo spíš duchovního než náboženského člověka. A po více než dvaceti letech je to na mém životě pořád vidět — doma mám sochy a symboly různých božstev a tradic. Není tam jen jeden bůh. Je tam všechno, co pro mě dnes spiritualita znamená.“
