Omega je poslední písmeno řecké abecedy a vedle spousty různých asociací znamená konec. Ne tak v případě nizozemských symfoniků EPICA, kteří před čtyřmi lety „Omegou“ zdánlivě zakončovali metafyzickou albovou trilogii. Jenže ne tak docela. Konec přichází až teď – s deskou „Aspiral“, s níž navíc neodcházejí ani vznosné metafyzické motivy.
V dubnovém Sparku se čerstvé album umístilo nejen v recenzním Top 5, ale hlavně vám ho představujeme v inspirativním a obsáhlém čtyřstránkovém rozhovoru s kapelníkem Markem Jansenem. Jakmile spustí, sviští po spirále politických a sociálních témat – a poodhaluje i onen metafyzický závoj, za nímž EPICA tíživé motivy schovává.
„Svět je opravdu čím dál divnější. Říkám svět, ale myslím tím ve skutečnosti nás, to my utváříme svět. Čím dál víc lidí slyším ptát se, co se to děje, já už tomu vůbec nerozumím. V minulosti jsme některé věci věděli s jistotou. Dnes ta jistota mizí, často přes noc,“ rozpráví Mark Jansen.
„Dlouho jsme žili ve snu, a když je realita příliš komfortní a všechno jde jak po másle, máš se skvěle a život je boží. Ale jakmile se začnou otřásat základy, musíme se vzbudit a přijít na to, kým jsme, objevit onu esenci. Když se nám to povede, můžeme skutečně začít žít.“
