Nový Spark
venku od 30. dubna
ELBE: Svobodné srdce hor

ELBE: Svobodné srdce hor

Post-rockových kapel je na tuzemské scéně jako šafránu a ještě méně je těch, co opravdu stojí za zmínku. ELBE se řadí do nevelké množiny formací, které nejenom vědí, co dělají, ale také mají schopnosti toho dosáhnout... a tomu pak odpovídá i výsledek.

S kytaristou a lídrem ELBE Standou Jelínkem jsme si povídali nejenom o novém albu „Eschatology“ a přinášíme nezkrácenou verzi rozhovoru.

Asi vím, co mi odpovíš, ale musím se zeptat. Jak jako kapela zvládáte současnou situaci?

Současná situace nám samozřejmě nepřeje a zcela jistě nejen nám. Naposledy jsme se viděli při natáčení videoklipu, někdy koncem září. Od natočení desky jsme měli snad jen jednu zkoušku. Vyčkáváme, jak se situace vyvine, abychom mohli sehrát songy pro živá vystoupení. Momentálně je těžké něco plánovat. Ale myslím, že by byla moc velká škoda naše druhé album „Eschatology“ nepodpořit živými koncerty. Ovšem současná situace se rozhodně nelepší, za celý rok této krize to jde spíš z kopce. Pokud to takhle půjde dál, třetí deska ELBE bude ještě víc „doom“. (smích)

Každý máte své (a vcelku úspěšné) projekty, ty jsi hlavou DYING PASSION a Martin Peřina zase působí třeba v kapelách SOUSEDI, MARTIANS anebo BETWEEN THE PLANETS. Co vás tedy vedlo k založení ještě další formace? V uvedených kapelách nebyl na něco takového prostor?

On to asi původně nebyl záměr zakládat další formaci, spíš šlo jen o studiový projekt. Vlastně mě to napadlo přímo v oné zaniklé osadě ELBE, kde jsme s kamarády přes víkend relaxovali. Tenkrát jsem tam byl poprvé a nějakým zvláštním způsobem mě zdejší atmosféra pohltila natolik, že mi cosi vnuklo tyhle pocity zhudebnit. Ale zatím to byla jen myšlenka, která se pozvolna drala na povrch. Po odchodu členů z DYING PASSION (basa, kytara) jsme uskutečnili pár komorních, ambientních koncertů. Byl to především dávný nápad bubeníka Honzy, který chtěl udělat písničky DYING PASSION v komorní podobě, ale nebyl na to nikdy čas. Já v této poloviční hibernaci už začal tvořit songy pro svůj vysněný projekt ELBE. V tomhle komorním módu jsme udělali i pár koncertů. Mezitím se našel basák a DYING PASSION se tím postavili na nohy a natočili desku „Black Threads“. V tomhle čase jsem byl naprosto zapálený do nového alba DYING PASSION a projekt mi tak trochu usínal. Proto jsem se rozhodl, že asi tři songy napsané pro ELBE použiju na album „Black Threads“. Bylo by mi líto nezvěčnit tyto songy, kdyby se projekt nerealizoval. Desku jsme natáčeli u Martina Spacoshe a během natáčení došlo i na řeč o mém projektu. Spacoshovi se tahle myšlenka o zhudebnění zaniklých sudetských osad zalíbila, a tak jsem mu nabídl spolupráci. Spacosh má v této sudetské krajině taky své zážitky a něco jsme prolezli i spolu. Vznikla jakási symbióza a atmosféra jesenických Sudet bylo zachycena na našem debutu.


Vaše první album bylo až na jednu výjimku čistě instrumentální, pro druhé jste se rozhodli angažovat zpěváka Honzu Insomnica z kapely SOMNUS AETERNUS. Co vás k té změně vedlo?

Ano, první album „Sudety“ se nese převážně v instrumentální rovině. Na jeden song jsme, ale pozvali Insomnica, s kterým jsem se poznal na „Svlékni tmu tour 2017“, které jsme jeli společně s DYING PASSION, HEIDEN a SOMNUS AETERNUS, kde Insomnic zpíval, respektive growlil. Ale mně se strašně líbila jeho barva hlasu, tak jsem ho poprosil, jestli by nechtěl zkusit zazpívat jeden song pro ELBE. Jednalo se o píseň „I vítr je tu jiný“, jehož text Insomnic sám napsal. Osobně jsem byl jak z textu, tak ze samotného přednesu unesen. Jako by se v těch místech narodil. S Insomnicem jsme postupně začali víc komunikovat, jeli jsme spolu i na úžasný festival Dark Bombastic Evening do Rumunska, to byla hodně velká paráda. Zkusil jsem napsat další songy, už s úmyslem zapojit zpěv. Poslal jsem to Insomnicovi a on za pár dní poslal zpěv i s textem. Tak jsme si řekli, že by to mohlo fungovat a že v tomhle znění budeme pokračovat. Měli jsme čtyři skladby a plán byl takový, že to vydáme jen jako EP. Už jsme to vlastně měli vše i natočené, ale vydavatel, aniž by si to poslechl, nás ujistil, že by bylo lepší vydat plnohodnotné album. Tak jsme se vrhli do skládání další půlky desky. Oproti „Sudetům“ jsme na „Eschatology“ skládali více společně, zapojila se i rytmická sekce Jan & Jan. Ale se základem kompletního songu jsme přišli buď já, nebo Spacosh. Myslím, že to takhle pěkně fungovalo, a přestávali jsme se cítit už jen jako projekt, začali jsme pracovat víc jako kapela. Pamatuji si, jak jsme se vraceli prvního března 2020 ze studia Svárov, kde jsme natáčeli bicí. Měl jsem velkou radost, že se to Honzovi podařilo nahrát dle představ. Po cestě domů jsem si představoval a těšil se, až to budeme moct zahrát živě. Měli jsme totiž na květen a červen naplánováno několik koncertů. Ale byl první březen 2020 a začala se stahovat covidová mračna, takže sen se rozplynul.

Osobně mi Honzův zpěv k hudbě ELBE bezvadně pasuje, hlavně když zpívá čistě, ale nevadí mi ani, když trochu přitlačí, snad jen growling mi už přijde trochu přes čáru a působí lehce rušivě. Jaká byla vaše představa a odpovídá výsledek vašim představám?

Pro Insomnica bylo užití čistých zpěvů velkou výzvou. A dá se říct, že i první zkušeností. Přece jenom je jich na „Eschatology“ oproti jeho předešlým deskám procentuálně mnohem více. Ovšem jeho growling je neodolatelný a byla by škoda, aby na desce nebyl. Některé pasáže si o to vyloženě říkaly a asi to byl i hodně můj podnět. Takže pokud to tam někomu nepasuje, tak se omlouvám. Osobně mám z growlů velkou radost, je to krásný hrdelní nástroj, který dokáže rozparádit nejrůznější emoce.


Neuvažovali jste o větším podílu češtiny v textech? Myslím, že to by dojem z vaší hudby ještě umocnilo.

Naše první album je v českém jazyce. Sice se objevuje jen ve dvou skladbách, z toho v jedné se jen recituje, ale chtěli jsme to mít česky. Především z toho důvodu, že se jedná o zhudebnění zdejší krajiny. I když původní záměr byl nechat to nazpívat nějakým rodilým Angličanem, žijícím u nás. Padlo několik návrhů, nakonec jsme si vybrali Justina Lavashe, který nám to nazpíval. Justin má taky úžasný hlas a takové zvláštní charisma, takže to k sobě krásně pasovalo. Ale během několika poslechů se mi z toho začala vytrácet podstata toho, čeho jsme chtěli dosáhnout. Proto jsem si vzpomněl na Insomnica a písně jsme přezpívali. Verze s Justinem se dá dohledat na našem YouTube kanále, a tak můžeš porovnat rozdíl. Na „Eschatology“ jsme ze začátku taky zvažovali češtinu, ale textově se to začalo ubírat jiným směrem. A mnohem víc nám do tohohle alba seděla angličtina. Až na výjimku písně „Jizvy“, která svojí atmosférou a českým textem, jak už někdo zmínil, může vzdáleně evokovat české PRIESSNITZ. U této kapely mi byl vždycky sympatický jejich odkaz na Jeseníky, tak možná i to je jeden z důvodů. Ale aby to nebylo špatně pochopeno, tady jsme inspiraci nehledali, jen jsme dostali podobný zásah zvenčí. PRIESSNITZ mám moc rád, především z raných 90. let, kdy hodně evokovali THE CURE.

Jesenicko a Rychlebské hory mají ve vaší hudbě stěžejní roli. Zajímalo by mě, proč vás tak zajímá zrovna tenhle kraj? V posledních pár letech jezdím docela často do Šumperka, takže vím, že některým lidem, kteří se zde i narodili, je toto téma úplně ukradené. Má někdo z vás konkrétní, třeba rodinné vazby na sudetské Němce anebo vás v tomto ohledu ovlivnil i někdo jiný?

Takhle, naše první deska je inspirována atmosférou těchto míst, ale určitě jsme nechtěli do toho míchat politiku. Zaniklých osad po sudetských Němcích je tu opravdu hodně. Byl jsem i na přednášce v šumperské knihovně, kde přednášel své paměti i jeden sudetský Němec. Přes nastalé komplikace a přísná pravidla v té době tu ale zůstal. Byly to hodně zajímavé příběhy o osudech lidí v ne moc přívětivé době. Jednou z těch osad je i ELBE. Moji kamarádi zde mají maringotku, a to místo mě svou atmosférou ohromilo natolik, že jsem si řekl, že to musím zhudebnit. Časem mi kamarád maringotku svěřil, že už na ni nemá čas, a já se o ni moc rád starám a zvelebuji ji. A tak tady nabírám obrovské množství inspirací. Dokonce jsme na tomto místě natáčeli i klip k písni „Looking Back“. Což bylo hodně výživné. Měl jsem radost, že se můžu o tu atmosféru podělit s celou kapelou.


Za sebe můžu říct, že podlehnout kouzlu Jeseníků lze velmi snadno, aniž by přitom musel mít člověk v tomto kraji své kořeny. Máš pro to nějaké vysvětlení? Teorii?

Jeseníky jsou opravdu magické. Nedokážu si to vysvětlit, ale něco mi říká, že jejich melancholická krása vychází i z nějaké historie a osudu této krajiny. Ovšem Jeseníky začínají být posledních pár let čím dál víc obletovány turisty. A tak se snažím objevovat i nové, nevyznačené trasy a místa, kde nikoho nepotkám. Hodně doporučení dostávám od svého tchána Franty, který toho má nachozeného ještě více. Studuje třeba i satelitní mapy Jeseníků a zjišťuje, kudy by se dalo projít, dokonce pár míst na mapách.cz pojmenoval.

Jsi věřící? A jaký máš vůbec vztah k náboženství?

Začnu tím, že k náboženství jako takovému mám spíš negativní vztah. O tom tady asi nemusím mluvit, jaké církve páchaly zla a vedly války, ale dejme tomu, že to byla jiná doba, lidé si toho moc nepřečetli a věřili všelijakým povídačkám. A když má taková církev ještě moc, dá se to snadno zneužít. A pokud nějaké náboženství střádá majetek a bohatství, tak je to dle mě v rozporu s vírou. Když se podívám třeba na současné Polsko, viz třeba kauza Nergal z BEHEMOTH, zakázané potraty atd., tak je to zase jakýsi návrat k šílenství a tuposti. Polské zastaralé náboženské zákony jsou ostudné a představují porušení lidských práv a sekulární svobody projevu. Pokud bych si měl vybrat, mám asi nejblíže k buddhismu. Tohle náboženství, nebo bych možná spíše řekl filozofie, s člověkem nakládá úplně v jiném měřítku. Meditace, uklidnění mysli, oproštění od negativních stavů, což vede k tomu, že tento duchovní směr má na člověka a lidskou společnost daleko příznivější vliv než kterákoliv jiná náboženství, neboť buddhismus neobsahuje dogma. Protože jak řekl Buddha: „Každý člověk je sám sobě mistrem, já jen ukazuji cestu.“ Co se týče víry, nemůžu zcela říct, že věřím. Spíš se jen domnívám. Určitě věřím na duši a věřím, že její energie putuje někam dál, ale kam, to neví nikdo z nás.

Za mě parádním momentem v „Looking Back“ je chvíle, kdy se zhruba v polovině písničky změní tempo a přidají se perkuse. Úplně to změní atmosféru skladby v jakýsi primární, kmenový rituál. Neuvažovali jste v budoucnu o větším podílu etno prvků či ve vašem případě možná spíš krajové lidové hudby?

Já to moc rád nemám, tyhle kombinace folklóru a rockové či metalové hudby. Výjimkou jsou snad jen tuzemští SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, těm to funguje pěkně. To místo, o kterém mluvíš, bylo zřejmě ovlivněno – aniž by to byl záměr – kapelou DEAD CAN DANCE. Tahle kapela mě v podstatě provází celý život a je asi logické, že ty vlivy tam můžou být. I když některé ty více etno alba mám rád míň, nejvíc ujíždím na prvních třech deskách. To byl ještě takový goth/dark. Pak předposlední deska „Anastatis“ mě hodně baví. A song „Carnival is Over“ z desky „Into the Labyrinth“ mám na svém „dead-listu“. (haha) Takže pokud by to mělo mít nádech raných DEAD CAN DANCE, jak je tomu možná i v tomhle místě songu „Looking Back", tak bych se tomu vůbec nebránil. Ale je hezké, že to vnímáš tak, že se změní tempo a přidají se perkuse. On to byl asi i záměr, aby to tak znělo, ale ve studiu tohle Honza nahrál na klasickou bicí soupravu. Perkuse jsme použili pouze ve videoklipu pro oko divákovo.


Hodně se mi líbí, jak oba pracujete s kytarovou hrou – nebo spíše jen nejsem schopen rozlišit, kdo tu kterou kytaru v daný moment hraje. Jsou to spíš impresionistické zvukové fresky než klasické kytarové akordy. Máte v tomto ohledu nějaké vzory nebo je to čistě váš způsob vyjádření?

Ono to bude asi tím, že při komponování hudby nevnímám kytaru jako hlavní nástroj. Vždy se k tomu stavím jako k celku, jemuž musí dominovat rytmika, tedy bicí a basa. Samozřejmě tomu předchází nějaký motiv, většinou zahraný na kytaru. Třeba song „Looking Back“ vznikl tak, že jsem si doma testoval nový reverb Immerse Neunaber a chtěl jsem si to natočit, abych slyšel, jak zní v nějakém celku. Z tohoto testování vlastně vznikla celá první třetina songu. A to právě chci říct, že si rád hraji s kytarovými krabičkami nebo pluginy, kdy kolikrát kytara ani nezní jako kytara. Jak na „Sudetech“, tak na „Eschatology“ hojně používám i e-bow. Což je taková vychytávka, kdy vám takový šneček na baterku zrezonuje struny a vytvoří takový slideový sustain. A když se na to nasadí vhodné reverby a delaye, tak se s tím dá hodně čarovat. Jinak rozlišit, kdo kterou kytaru hraje, se dá celkem snadno. S Martinem to máme tak, že každý si nahraje do svého songu všechny kytary sám, alespoň to tak z 90 % určitě funguje. Občas si někam něco přihodíme, když mě nebo Martina do songu toho druhého něco napadne. Martin složil „The Terminal Summit“, „Follow the Nort Star“ a „Jizvy“, já jsem složil „Looking Back“, „To the Mountains“, „Valleys Full of Milk“, „Emperor of Storms“, „The After“ a „Slumber“. Co se týče nějakých kytarových vzorů, popravdě jsem o tom nikdy moc nepřemýšlel. Nemám rád, když to kytaristi moc šudlají a hrají za každou cenu hodně tónů, jak by řekla moje žena, „takový mačkaly“. Ale asi nějaké vlivy byly. I když těmto pánům nesahám ani po paty, řekl bych, že to může být Mikael Akerfeldt, Steven Wilson, Ihsahn, Dave Gilmour, Robert Fripp, Andy LaRocque a jiní. Ale spíš vnímám jejich nápady, skladatelský um a zvuk než jen jejich kytarovou techniku.

Máš nějakou jasnou hudební představu či vizi, kam chceš, aby se hudba ELBE v budoucnu vyvíjela, anebo je novinka „Eschatology“ nahrávkou, ke které jste vždy směřovali?

Zatím o tom teď nijak zvlášť nepřemýšlím. Občas mi naskočí při nějakém poslechu hudby, že takhle by zvukově mohla znít třetí deska ELBE. Ale to se může časem ještě stokrát změnit. Já momentálně docela intenzivně pracuji na nové desce DYING PASSION, kterou bychom chtěli letos natočit a vydat. Ostatní mají taky své aktivity, takže na třetí desku ELBE teprve musí uzrát čas.

Michal Jakubík

Nový Spark
venku od 30. dubna
Kalendář akcí
12.05. LIVE STREAM CRADLE OF FILTH
28.05. LIVESTREAM NIGHTWISH
12.06. LIVE STREAM EPICA
18.09. PRIMAL FEAR
20.09. PRIMAL FEAR
21.09. FROG LEAP
22.09. AXEL RUDI PELL
25.09. AXEL RUDI PELL
08.10. TWILIGHT FORCE
26.10. FLESHGOD APOCALYPSE, EX DEO
A co FAKKER!?
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace