Osmdesátá léta byla pro heavy metal divokou jízdou. Na jedné straně stály vyprodané arény a miliony prodaných desek, na druhé morální panika vedená ultrakonzervativními kruhy. Největším terčem se stal sám „Princ temnot“ Ozzy Osbourne. Když se ale jeho nejhlasitější kritik chytil do vlastní pasti pokrytectví, Ozzy neváhal a přivedl si do studia mladého Zakka Wyldea a stvořil strhující a nekompromisní otvírák alba „No Rest for the Wicked“ jménem „Miracle Man“.
Během 80. let ovládal americké televizní obrazovky fenomén zvaný evangelismus. Miliardový byznys postavený na víře, strachu a finančních příspěvcích zoufalých diváků měl svého krále - Jimmyho Swaggarta. Tento vlivný kazatel si vybral heavy metal za svého úhlavního nepřítele.
Ozzy Osbourne byl pro Swaggarta ztělesněním Satana. Pravidelně ho na televizních obrazovkách před miliony diváků označoval za „Antikrista“, démona a morální zkázu americké mládeže. Ozzy, který v té době sám bojoval se svými závislostmi, musel tyto veřejné útoky snášet roky. Jenže pak přišel únor 1988 a karta se obrátila tím nejbizarnějším způsobem.
Jimmy Swaggart, muž plamenně kázající o čistotě a hříchu, byl chycen při činu. Konkurenční kazatel ho vyfotografoval, jak v levném motelu v Louisianě využívá služeb prostitutky. Skandál otřásl celou Amerikou. Následovalo slavné televizní vystoupení, které vešlo do dějin popkultury. Swaggart se před miliony diváků psychicky zhroutil. Se slzami tekoucími po tváři a teatrálními vzlyky prosil Boha a své ovečky za odpuštění a křičel: „Zhřešil jsem proti tobě!“
Pro Ozzyho to byla absolutní satisfakce. Pokrytectví jeho největšího nepřítele bylo odhaleno v přímém přenosu. „Pořád špinili moje desky... a nakonec se ukázalo, že sami nejsou tak svatí,“ komentoval to později Ozzy s úsměvem. Ozzy okamžitě zamířil do studia. Společně s baskytaristou a textařem Bobem Daisleyem napsal přímočarou, agresivní skladbu, kterou příznačně pojmenoval „Miracle Man“. V textu Swaggarta bez servítek označuje jako „Jimmy Sinner“ (Hříšník Jimmy) a tvrdě si střílí z jeho televizních nářků.
Skladba ale nebyla jen pouhou pomstou. Šlo o vůbec první představení tehdy jednadvacetiletého kytaristy Zakka Wyldea. Jeho ikonický úvodní riff a zběsilé sólo dodaly tracku přesně tu porci vzteku, kterou Ozzy potřeboval. Zrodil se nový, masivní a hutný zvuk, typický pro Ozzyho moderní éru.
Kdo si dnes vzpomene na jednoho afektovaného fanatika?
