Hudební svět zažil už mnoho bizarních situací, kdy byla tvrdá muzika dávána do souvislosti s kriminálními činy. Nejnovější vlna morální paniky se momentálně valí Bulharskem. Tamní média začala masivně varovat před hrozbou „satanského black metalu“ poté, co se obžalovaní z vraždy objevili u soudního líčení v merchi předních metalových kapel.
Celý případ odstartoval tragickou událostí v bulharském městě Plovdiv, kde byla skupina čtyř teenagerů obviněna z brutální vraždy 37letého muže. Když však mladíci dorazili k soudnímu slyšení, pozornost bulharských bulvárních i seriózních médií se okamžitě stočila od samotného činu k tomu, co měli obžalovaní na sobě.
Místo formálního oblečení totiž teenageři do soudní síně napochodovali v tričkách kapel MAYHEM, POWERWOLF, PANTERA a SEPULTURA. Pro bulharské novináře to byl okamžitý spouštěč. Média začala okamžitě plnit titulní strany varováními před „nebezpečným satanským black metalem“, který údajně mládež radikalizuje a navádí k násilí. To vše bez ohledu na to, že například PANTERA nebo SEPULTURA mají k black metalu (a satanismu obzvlášť) žánrově i textově extrémně daleko.
Tento bulharský případ je učebnicovou ukázkou takzvané morální paniky a záměny korelace s kauzalitou. Pro média i veřejnost je vizuálně temná estetika (lebky, obrácené kříže, agresivní loga) snadným způsobem, jak z obžalovaných udělat „monstra“ ještě před vynesením rozsudku. Zaměřením se na hudební vkus obžalovaných se úspěšně odvádí pozornost od reálných společenských problémů. Psychické poruchy, sociální zázemí, drogová závislost nebo osobní konflikty – to vše jsou komplexní témata, která se do senzačního novinového titulku zkrátka nevejdou. Tričko s logem MAYHEM ano.
Přestože jsou metaloví fanoušci kvůli své image často stigmatizováni, řada vědeckých studií z oblasti psychologie naopak prokazuje, že poslech extrémní hudby funguje pro posluchače jako zdravý ventil pro zpracování hněvu, úzkostí a frustrace. Hudba agresi nespouští, ale pomáhá ji bezpečně odbourávat. Metal funguje jako katarze, komunita a bezpečný ventil pro emoce.
Pro starší metalové ročníky není současné dění v Bulharsku žádnou novinkou. Jde o recyklaci fenoménu Satanic Panic, který vrcholil v USA a Evropě na přelomu 80. a 90. let. Tehdy stačilo vlastnit desku JUDAS PRIEST, Ozzyho Osbourna nebo SLAYER, abyste byli v očích konzervativní veřejnosti podezřelí z rituálních obětí.
Paradoxem celé situace v Bulharsku zůstává, že samotné město Plovdiv je metalové kultuře zaslíbené. Tamní vyhlášené starověké římské divadlo v uplynulých letech hostilo ikony jako OPETH, KATATONIA, DEVIN TOWNSEND nebo Ihsahn z legendárních EMPEROR. Místní lidé i samospráva tvrdou hudbu dlouhodobě podporují a profitují z ní.
Současná kampaň bulharských médií tak ukazuje, jak křehká společenská tolerance vůči subkulturám je. Jakmile dojde na brutální zločin, předsudky vyplují na povrch rychlostí blesku a desítky let osvěty jsou rázem zapomenuty. Obléknout si merch své oblíbené kapely k soudnímu líčení sice z hlediska právní taktiky a působení na soudce nebyl od mladíků nejchytřejší tah, dělat však z metalových triček důkazní materiál pro satanské rituály je nebezpečný návrat do středověku.
