Po memoárech Martyho Friedmana Dreaming Japanese pokračujeme v naší nakladatelské činnosti a chystáme pro vás české vydání životopisu kytaristy EXODUS a SLAYER Garyho Holta. Kniha A Fabulous Disaster vyjde 20. listopadu!
Začátky thrash metalu v Bay Area, strastiplná cesta EXODUS ke slávě přes hrozivé pády, drogové závislosti i tragédie, historky, které budete těžko rozdýchávat (nebo se dusit smíchy), a samozřejmě také pohled do zákulisí giganta SLAYER! Příběh Garyho je jedna velká horská dráha.
Autobiografii Garyho Holta poprvé v češtině předobjednáš ZDE
Vítejte v San Pablu, někdy na začátku 70. let – Gary vyrůstá ve velké, ale šťastné a stabilní rodině. Díky svým pěti starším sourozencům se naučil mít ostré lokty a později lépe přežívat v divočině hudebního průmyslu. I když si občas musel najít vlastní místo, kde vykonat svoji nejzákladnější potřebu, na krásných vzpomínkách na dětství mu to neubírá – spíše naopak. Ale určitě jste nevěděli, že Gary měl jako malý školák obrovské štěstí – jinak bychom si teď žádné jeho memoáry nečetli.
„Řekl bych, že už v raném věku jsem dokázal přivyknout chaosu a nepořádku, což je dovednost, která se mi později hodila pro přežití v hudební branži. Vyrůstat s pěti sourozenci ve třípokojovém domě s jedinou koupelnou totiž byla setsakramentská výzva. Jen si to představte: jedna koupelna pro osm lidí. Častokrát jsem se musel jít vyčůrat do umyvadla v garáži, protože se zrovna někdo sprchoval a já už to nemohl vydržet. A když i tam bylo obsazeno, tak jsem se šel vychcat za ni. Člověk si musel umět poradit. Pod povrchem všeho toho zmatku však panovala stabilita. Rodiče se nikdy nerozvedli, nikam jsme se nestěhovali a všechny Earnestovic i Holtovic děcka chodily do stejných školek a škol, až po střední. Znal jsem lidi, kteří chodili na deset různých škol a jejich rodiče se kvůli práci neustále někam stěhovali. Oproti nim byly moje kořeny pevné. Pořád se znám s lidmi ze školky, ze základky i ze střední školy a třeba James Maxwell nebo James ‚Moose‘ Mangrum dodnes patří k mým nejlepším přátelům. Moje první škola, Doverská základní, nacházející se blok od našeho domu, stále funguje. Byla tak blízko, že jsem do ní chodíval denně pěšky. Jednou mě při přecházení ulice na cestě ze školy srazilo auto, opilý řidič ve Volkswagenu. Přeletěl jsem přes něj a skončil na chodníku. Měl jsem štěstí. Ten náraz mě mohl zabít, ale překvapivě jsem skončil jen se sešitým rtem a docela ošklivým silničním lišejem. Jinak jsem byl v pohodě.“
