„Lomikare Lomikare, do roka a do dne“, praví se v Jiráskově románu. Téměř přesně po roce se ARCH ENEMY vrátili do Prahy, a navíc ve skvělé společnosti, kdy už její složení slibovalo výjimečný koncertní zážitek.
Arizonští GATECREEPER zahájili zhurta, nicméně mezi jedovatými riffy začaly vykvétat zajímavé melodické vyhrávky a melodiky celkově se v jejich stále velmi brutálním výrazu vyskytuje více než dost. GATECREEPER se povedla minimálně jedna zajímavá věc – spojili do jednoho celku přímočarý, zkorodovaný tradiční death metal s evropským stylem nizozemského střihu na způsob ASPHYX a GOREFEST se švédskou melodickou školou. Pro mě jsou GATECREEPER jednoznačně velmi příjemným překvapením. Na zahajovací kapelu měli velmi solidní zvuk a především početnou diváckou kulisu.
AMORPHIS mají čerstvě venku velmi povedené nové album „Borderland“ a právě z něj zazněla jako první singlovka „Bones“ a nezůstalo jen u ní. Z novinky zazněly rovnou tři kousky (kromě „Bones ještě „Dancing Shadow“ a titulní „Borderland“), z kultovní desky „Tales of the Thousands Lakes“ nesměla chybět „Black Winter Day“. Čekal jsem něco z „Elegy“, ale bohužel jsem měl smůlu. Na „Vulgar Necrolantry“ si raději nechávám zajít chuť. Na druhou stranu, AMORPHIS mají rozhodně kam sáhnout pro silné hitovky, poskládat set stokrát jinak a pořád to bude pastva pro uši a emočně silný balzám na duši.
Ve folk metalu jsem jaksi zamrzl u SKYCLAD, k nim se postupem let přidali TÝR a více jsem jaksi zatím pobrat nezvládl. ELUVEITIE jsem sice registroval, ale blíže jsem se k nim nedostal. Ovšem to, co předvedli ve Fortuně, mě přimělo se jim věnovat mnohem pozorněji. Pestrý setlist, od zpěvných skladeb po drsnější tvář kapely, která mi doteď unikala, dokázal myslím přesvědčit každého, kdo ELUVEITIE doteď viděl maximálně z rychlíku a kdo je byť jen trochu otevřený vnějším vlivům. Vystoupení ELUVEITIE nechybělo zhola nic, energie měli na rozdávání a Fabienne s Chrigelem neustále hecovali publikum ke spolupráci, což jim nedalo zase takovou práci.
Pódium zahalila plachta s nápisem „Pure Fucking Metal“ - jasný signál, kdo bude následovat. Ale ouha…nechci kacířsky pitvat výkon ARCH ENEMY, ten byl mimo vší pochybnost minimálně naprosto srovnatelný s tím loňským plus logicky s důrazem na aktuální desku „Blood Dynasty“. Mám asi příliš citlivé uši, ale hlasitost byla pro mě za hranicí únosnosti, volume lehce doleva bych jistě ocenil. Ani si už nepamatuji, kdy mě naposledy koncert bolel, ale tentokrát jsem musel poodstoupit hodně dozadu, abych z jinak skvělého koncertu ARCH ENEMY vůbec něco měl. Opomenu-li můj subjektivní problém, ARCH ENEMY jsou sázka jistotu a zároveň skvělého koncertního zážitku. Jo a abych nezapomněl, Alissa nám oznámila, že se na ní a kapelu můžeme těšit příští rok na „Mástrech“. Nevím jak vy, ale já si to repete rozhodně dám.
85% Ozvěny hromů
Jirka Vacek Foto: Zdeněk Zelený
