Chytlavým, nenáročným power metalem odpálili RAXAR páteční program. Jistý dívčí vokál a neotřelá vizuální show si i přes poměrně časnou hodinu našla nemalý počet posluchačů. Pravdou je, že úvodní set neprobíhal úplně „jazykem mého kmene“, ale objektivním pohledem si RAXAR rozhodně ostudu neutrhli. HURRICANE ON SATURN šli s vizuální stránkou pódiové prezentace ještě dál. Pestrobarevné overaly a masky ve spojení s elektronikou nakopnutým, moderně střiženým chytlavým metalem možná působily lehce bizarně, nicméně kapela se snažila, co mohla, aby si publikum získala na svou stranu, což se jim nakonec podařilo. Italská thrash metalová úderka METHEDRAS to vzala úplně z jiného konce. Na hlavní stage vtrhli jako smečka hladových vlků a na hlavu převrátili dosavadní atmosféru. Surový, nekompromisní projev a letitá zkušenost kapely vytvořily atmosféru, která by se dala krájet. Náladotvorný, a přesto intenzivní set naservírovali sympatičtí Švýcaři ILLUMISHADE. Moderní, stylově pevně neukotvený styl, lehce připomínající současné WITHIN TEMPTATION, zněl naživo velmi příjemně a srdečně zároveň. Peklo západní fronty první světové války ožilo s KANONENFIEBER. Dvě polní děla kolem bicích, dekorace připomínající zákopy, kapela tradičně v německých polních uniformách. Kapela jednoznačně umí navodit tíseň, hrůzu a blízkost smrti. Mám pocit, že na mě míří hlaveň z druhé strany území nikoho a cítím na patře divnou pachuť – že by yperit? Dost možná… Nálada se obrací naruby – folk rockoví raraši dARTAGNAN přilákali solidní dav, který zaplnil i výraznou část plochy za zvukaři. Skočná a chytlavá hudba, kterou dARTAGNAN produkují, je primárně o zábavě, což kapele jde na výbornou. VAN CANTO léta letoucí popisuji jako „metal na hubu a bicí“. Skvělé sladění vokálů funguje stále skvěle, od coverů metalových hitů se VAN CANTO posunuli výrazněji směrem k vlastní tvorbě, nicméně jim to zpívá (a bubnuje) pořád na výbornou. Max Cavalera se SOULFLY spustili řádný moshpit a energii, kterou dávali publiku, se jim spolehlivě vracela nazpět. V těchto situacích je pak úplně jedno, že je občas Maxe hůře slyšet. Nadstavba v podobě vizuálně propracované stage je už takový milý bonus navíc. LITA FORD bez debat potvrdila, proč je nezpochybnitelnou rockovou legendou. Působivá atmosféra, skvělá prezentace prověřených hitů od časů RUNAWAYS včetně klasiky „Only Women Bleed“ od ALICE COOPERa. Na závěr zazněla „Kiss Me Deadly“ a zasloužené ovace. Co do působivosti show TILL LINDEMANN rozhodně nezklamal. Mravokárce by asi trefil šlak, ale jinak typický Till se vším všudy. Vedle lascivní podívané došlo i na házení dortů do publika. Prostě si tak každý vzal dort a mrsk ho! To samé potkalo i ryby, aby to snad nebylo zastáncům zdravé výživy líto. Till se dokonce i vydal dolů mezi lidi a tento osobní rozměr dodal celé show na autenticitě. Řecká ikona SEPTICFLESH na závěr večera předvedla, jak se provádí hudební kobercový nálet. Intenzivní, nekompromisní, a přesto sofistikovaný extrém, přesně jak to umí pouze oni. Škoda jen, že před hlavní stage už nebylo tolik lidí, kolik by si kapela tohoto formátu zasloužila. Pozdní hodina si vybrala svůj podíl. Z vedlejší stage nutno vypíchnout unikát a skvělé spojení dvou světů do funkčního celku – PAČESS & BÁRA BASIKOVÁ. Skvělá atmosféra, kopec energie a velmi početné publikum. Aktuální album “Katechismus“ funguje naživo špičkově, kdo viděl má zcela jasno.
Sabina Jesenovská, Jirka Vacek Foto: Jiří Platzer
