Páté album SEPULTURY „Chaos A.D.“ představilo kapelu v jiném světle, než ji měli fanoušci zažitou do ikonické desky „Arise“. Skladby výrazně zpomalily, jsou přímočařejší a ke slovu přicházejí vlivy punku, hardcoru a groove metalu, který se tehdy dral na výsluní. Myšlenka připomenout album „Chaos A.D.“ je podle kytaristy a frontmana Maxe Cavalery naprosto jasná a jednoduchá jak rána z metru – dorostla generace mladých fanoušků, kteří v době vydání alba ještě nebyli na světě. Nastal ideální čas, aby jim bratři Cavalerovi toto stále relevantní album připomněli.
„Chaos A.D.“ si můžete zanedlouho vychutnat naživo na Masters of Rock!
CAVALERA a SEPULTURA na Sparkshopu
„Myslím, že je to ten nejlepší možný pocit, protože ten materiál zkrátka milujeme. Vzdáváme jím hold tehdejší éře. Chodí na nás úplně nová generace fanoušků, která nikdy neměla šanci zažít původní sestavu hrát tyhle věci naživo. Současná kapela navíc šlape naprosto neskutečně, já a Igor už jsme sice starší a pokročilí, ale doplňují nás kytarista Travis a můj syn Igor. Ti na pódium přinášejí mladistvou dravost a neskutečnou energii. Když se podívám, jak to pod nimi v kotli vře, naskakuje mi husí kůže, protože lidi tu desku prostě milují.“
Max zavzpomínal na tehdejší proces psaní skladeb pro přelomové album „Chaos A.D.“ a na rozpoložení kapely:
„Od svého předchůdce, desky „Arise“ z roku 1991, se to hodně lišilo. Pamatuji si, jak se nás tehdy spousta lidí ptala, jestli nahrajeme následovníka „Arise“ nebo se pokusíme o něco jiného. Rozhodli jsme se pro druhou možnost a dobře jsme udělali. „Arise“ sice zbožňuju, ale právě tohle album nastavilo laťku tak vysoko, že by bylo prakticky nemožné ho překonat a nám to už nedávalo smysl. Vydali jsme se proto úplně jinou cestou, všechno zpomalit, zjednodušit a pokusit se napsat – jak to jen říct – přímočařejší a masivnější písničky. Z dnešního pohledu je to pro mě vlastně docela zvláštní deska, protože obsahuje poloinstrumentální věc jako „We Who Are Not As Others“, akustickou „Kaiowas“ a cover NEW MODEL ARMY, což byla pecka. Řekli jsme si: ‚Jdeme do toho, prostě to dáme na desku.‘ Přesně takhle jsme tehdy fungovali, neexistovala pro nás žádná pravidla.“
