Když RUSH v roce 2015 odehráli svůj tehdy poslední koncert a o pět let později svět zasáhla zpráva o smrti geniálního bubeníka Neila Pearta, málokdo věřil, že ještě někdy uvidíme Geddyho Lee a Lifesona pohromadě. Očekávání spojená s turné Fifty Something Tour byla obrovská, ale spolu s nimi ve vzduchu viselo i nemalé napětí, jak bude kapela znít bez svého rytmického motoru a jednoho z nejinspirativnějších bubeníků rockové historie.
První reakce na severoamerické turné však hovoří zcela jasně. RUSH zažívají triumfální návrat, který dává spolehlivě zapomenout na veškeré obavy. Anika Nilles se nepokouší Neila Pearta mechanicky kopírovat. Do náročných pasáží v instrumentálních výzvách jako „YYZ“ nebo „La Villa Strangiato“ vnáší svůj vlastní cit pro jazz-fusion, živelnou dynamiku a moderní švih. Koncertní sestavu navíc skvěle doplňuje klávesista Loren Gold, který zvuk obohacuje o patřičnou hloubku a prostor.
Zapomeňte na unavené rockové veterány, kteří si jedou jen splnit povinnost a odškrtnout fajfku v diáři. Geddy Lee a Alex Lifeson na pódiu doslova září, z jejich interakce je cítit čistá radost z hraní a letití parťáci si na maximum užívají svou muziku spolu s publikem. Geddyho hlas sice zcela logicky prošel přirozeným vývojem a léta nikomu neubývají, ale v se skvěle šlapající kapelou zády podává jistý a emotivní výkon.
Koncerty jsou koncipovány jako velkolepý průřez celou padesátiletou kariérou RUSH a setlist se postupně lehce proměňuje, nicméně mezi zásadní momenty show zajisté patří epický monument „2112“. Do setlistu se navíc dostaly skladby, které naživo nezazněly celé dekády, například „By-Tor & The Snow Dog“.
Celá show je prostoupena hlubokým respektem a úctou k památce Neila Pearta, ovšem bez známek patosu a depresivních tónů, doplněná projekcí archivních záběrů. RUSH aktuálně křižují Severní Ameriku, Evropa přijde na řadu příští rok. Našim končinám se turné asi bohužel vyhne a nejblíž, kde můžeme RUSH vidět na vlastní kukadla, bude pravděpodobně zastávka v německém Mnichově.
