Michal Pavlíček
28.1.202 - Praha, O2 universum
95 %
Již netradičně vypadající pódium s pěti obrovitánskými gongy slibovalo nevšední zážitek. Ten, zdá se, ne všichni návštěvníci dokázali plně docenit a přišli si na své až tak ve druhé půlce koncertu. Avšak věřím, že bylo i nemalé procento fanoušků, kteří byli vděční za to, že se vystoupení neneslo jen v duchu očekávaných hitů.
První večer oslav Pavlíčkových sedmdesátin přinesl vyvážený průřez jeho hudebně velmi pestrou kariérou, dotýkající se jazzu, vážné, scénické hudby, popu, rocku až k monumentálnímu metalu. Po šamanském intru se přihlásila ke slovu jeho nádherná mluvící kytara a povšechná atmosféra získala lehce floydovský nádech. Lehkost a cit Pavlíčkovy hry mě nevyhnutelně nutily přemýšlet, jaký by byl jeho osud, kdyby byl na ještě lepším místě a v ještě lepším čase, které by mu umožnily se v povědomí světového publika zařadit vedle kytaristů jako jsou Steve Vai, Joe Satriani a, troufnu si říct, i David Gilmour. Nakonec i podobně jako u posledně zmíněného, při úvodním proslovu bylo znát, že muzikant raději promlouvá kytarou nežli ústy.
Část narozeninového koncertu se zaměřila na představení nového alba „Na obzoru“, což určilo i pořadí prvních hostů, kteří se osobně podíleli na jeho vzniku. Po duetu Phila Schönfelta a Radka Škarohlída z HENTAI CORPORATION publikum vřele uvítalo Davida Kollera. Načež nastal první vrchol večera. Pavlíček zahrál skladbu „Honička“ z alba „Face“, jejíž účinek byl umocněn orchestrálními barvami, které vneslo uskupení UNIQUE ORCHESTRA s fantastickým dirigentem Alexeyem Aslamasem. Jisté zklidnění a něha vstoupily skrze skladby „Obrovské slunce“ a „U anděla“. Propojení Pavlíčkovy kytary s hlasem Moniky Načevy opět dokázalo nadčasovost jejich společného počínání. Nadějnou soul-jazzovou zpěvačku Milly Honsovou, kterou objevil pro rockový svět, si muzikant pozval k písni „Jen ten, kdo zbloudí, najde cestu“.
Menší oddech (na jemu nezbytné barové stoličce) si oslavenec dopřál jen při představování symfonických melodií, které napsal pro britský seriál „Merlin“. Pak již přišla dvojice Baláž-Střihavka a na pódiu ožilo seskupení BSP se svižnou skladbou „Holka čapni draka“. Po těžce rockovém kousku půda již byla připravena pro zvolnění a zavzpomínání na, jak sám Pavlíček říkal, osudové setkání s jeho divou, Bárou Basikovou. Zvláště pak skladby „Carmen“ a „Košilela“ zajistily ještě jeden vrchol večera – a nutno poznamenat, že za doprovodu UNIQUE ORCHESTRA dostaly nový, velkolepější rozměr.
Jisté sympatické klaunství přinesl na pódium Vilém Čok, který si také v další skladbě z legendárního dvojalba STROMBOLI, „Ó hory, ó hory“, vzal na sebe nesnadný úkol rozezpívat sedící publikum. Před písní „Proč jen já“ se objevil i autor jejího textu Michal Kocáb a místo gratulace oslavenci si jako obvykle neodpustil jistý politický projev. Naštěstí ten byl tvrdě ukončen prvními tóny legendární skladby. Z ikonického alba „Straka v hrsti“ zazněly ještě „Na václavskym Václaváku“ a „Zubatá“, to již za přítomnosti Jiřího Hrubeše a Artura Ropotama. Nezbytně se přitom vkrádala myšlenka o trochu černém pavličkovském humoru touto skladbou koncert ukončit. Po dlouhotrvajícím potlesku si hala vyžádala přídavek, kterým se muzikant v duetu s Milly Honsovou vrátil k chystané desce skladbou „Země je věčná“.
Ačkoliv nejsem příznivcem narozeninových party s mnoha gratulanty, přičemž se obvykle značně tříští gradace, musím uznat, že tento večer mě nadchnul. Rocker verze 7.0 byl po této stránce výjimkou. Vyznačoval se vším, co rockový fanoušek požaduje od úchvatného úvodu až po vypjatý závěr – a hlavně minimem slov a maximem not. Michal Pavlíček dokázal celý večer hudebně sjednotit a nabídnout to nejlepší ze současné české rockové scény. Dokonalý zvuk trochu kazilo jen upozadění vokálů. Střídmé světelné a vkusné vizuální efekty neodváděly pozornost a posluchač se mohl plně ponořit do krásných tónů Pavlíčkových skladeb. Někteří ctitelé muzikantova jedinečného hudebního rukopisu si zajisté dnes oslavu zopakují, a to s pozměněnými hosty, a jak lze předpokládat, i pozměněným setem.
Autor: Zlatina Novák Jeřábková
Fotky: Bestsport/Jan Nožička
