Úvodníky Sparku mívají různé podoby a tenhle je speciální, stejně jako časopis, který držíte v ruce. Jedná se o rozhovor dvou tvůrců, Karla Balčiráka a Tomáše Vítka, který vám přiblíží příběh vzniku HELLOWEEN speciálu. HELLOWEEN SPECIÁL SI POŘÍDÍŠ ZDE Tom: Karle, jak vznikla myšlenka udělat HELLOWEEN speciál? Karel: Že budeme dělat ve Sparku speciály, jsem se rozhodl v roce 2012. HELLOWEEN byli můj první nápad, který bychom mohli udělat z vlastních zdrojů. S dlouholetým redaktorem Sparku a HELLOWEEN fanatikem Honzou Kozákem jsem tenkrát načrtl plán. Honza dorazil do Prahy, během jednoho dne jsme učinili rešerši našeho archivu a dali dohromady všechny dosavadní materiály, které Spark s kapelou dělal, včetně fotek. Vytvořil jsem si v počítači složku HELLOWEEN speciál a tam vše založil. Pak však celá věc usnula, protože jsem byl až příliš náročný na představu, jak by měl speciál vypadat. Uvědomil jsem si, že správný čas ještě nenastal.
T: Prvním skutečným speciálem, když nepočítáme krátký NIGHTWISH, byli KISS v roce 2019, že? K: Ano, a HELLOWEEN byli někde v pozadí. Nebylo v plánu se jim věnovat, protože jsme neměli všechny potřebné materiály. Některé věci musí uzrát. Poněvadž jakmile uděláte něco příliš hrr hrr nebo nadšení zvítězí nad velice důkladnou přípravou, nemusí projekt dopadnout vůbec dobře. Rozsáhlý speciál je něco opravdu mimořádného a já jakožto celoživotní fanoušek speciálových kapel mám vždycky od naší práce ta největší očekávání. Podle toho si pak vybírám spolupracovníky a tvořím koncept, jak by měl časopis přesně vypadat.
T: Takže HELLOWEEN byli tvůj úplně první nápad, ale dočkali se až po dlouhých čtrnácti letech. K: Celou dobu jsem čekal na správné načasování. První tedy přišli na řadu KISS, když ohlásili konec kariéry. Měli jsme privilegium s nimi v rámci speciálu vést dlouhé rozhovory, a tím pádem jsme mohli vytvořit exklusivní, původní časopis, který jsme jen doladili doplňujícími materiály. Posléze přišli na řadu JUDAS PRIEST, TRAKTOR a AC/DC. Každý ze speciálů jsme dělali v určitý okamžik, a byl pro to vždy konkrétní důvod.
T: HELLOWEEN speciál má více stran a vlastně dosti odlišný formát od ostatních speciálů. Jak jsi vymyslel jeho koncepci? K: Zjevila se mi magická sedmička, která se nese duchem časopisu. Sedm členů znamená sedm samostatných rozhovorů. A Keeper má ostatně také svých sedm klíčů. Časopis tedy musel vyjít 7. 7. v 7:07 hod. V ten moment jsem si uvědomil, že magazín se musí odlišovat zpracováním. V minulých případech naplňoval mou vizi do rockového nebe odešlý editor Zdeněk Pospíšil. Například u JUDAS PRIEST jsme kombinovali čerstvé exklusivní rozhovory s aktualizovanými texty z našeho archivu. Na recenzích odvedl významnou práci Blackmoon atd. HELLOWEEN speciál jsme ale vystavěli v podstatě od nuly. Rostl plynule.
T: Zeptám se trochu osobně, ale proč sis jako hlavního autora textu speciálu vybral zrovna mě? K: Když jsme dokončovali v loňském roce AC/DC speciál, věděl jsem, že příští rok přijdou na řadu Dýně z Německa. Oznámili nové album a oslavu čtyřiceti let kariéry. Jelikož jsem měl už hrubou představu o koncepci v hlavě, věděl jsem, že jediným člověkem, který se jej může ujmout, je Tomáš Vítek. Za prvé jsem věděl, jaký máš vztah k HELLOWEEN, a za druhé nikdy nezapomenu moment, když jsi mi kdysi s hrdostí přinesl ukázat kapelní tričko svého táty, které si koupil v roce 1987 v Düsseldorfu na turné „Keeper of the Seven Keys“. Drobný, ale nesmírně důležitý detail. Od momentu, kdy jsme si poprvé koncem léta 2025 společně sedli na toto téma, jsem věděl, že se věc povede, jak nejlépe je to možné.
T: Je nutné říct, že jsem dělal všech sedm rozhovorů, ale recenze jsou od tebe a od Honzy Kozáka. K: Ano, Honzova tehdejší práce nepřišla vniveč a ta se nyní využila. Proto pochází všechny recenze do alba „7 Sinners“ z jeho pera a zbytek jsem doplnil já.
T: Každopádně mimo recenze vznikl materiál na zelené louce. Proč ses rozhodl nejít cestou kompilace starých materiálů, když jich máme o HELLOWEEN ve Sparku za třicet čtyři let požehnaně? K: Je pravda, že aktualizovat archivní materiály je hrozně vzrušující záležitost. Ale čtenář nedostane přidanou hodnotu. Mohl by si je přečíst ve starých číslech, protože HELLOWEEN byli na titulní stránce opakovaně, a musel by vzít v potaz dobový kontext. Tomu jsme se chtěli v tomto případě od počátku vyhnout a nabídnout co nejvyšší exkluzivitu. Je třeba zdůraznit, že od tohoto momentu jsme už společně spolupracovali velice natěsno a ujasňovali si přesnou podobu čísla stránku po stránce. Vyšlo nám, že psát o legendě formátu HELLOWEEN znamená vytáhnout to nejzásadnější od jednotlivých osobností sestavy. Došlo nám, že máme neuvěřitelnou šanci zprostředkovat fanouškům kapelu z mnoha různých směrů tak, jak se to nikdy doposud nepodařilo. Neznám žádnou biografii nebo speciál o HELLOWEEN mimo fotoknihy Hellbook k třiceti letům výročí. Ta však vyšla v extrémně limitovaném nákladu a je nemožné ji sehnat. Mně daroval členy kapely podepsaný výtisk bývalý finanční ředitel Nuclear Blast a hodně nám ušetřila čas při rešerší fotek.
T: A vypadá to, že se zatím žádná další biografie nechystá. Však si, čtenáři, přečtete proč. Přijde mi, že na memoáry ještě nenastal čas. Jednak HELLOWEEN nejsou až tak staří a za druhé reunionem Pumpkins United vlastně získali druhou šanci udělat kariérní průlom. K: Je to neobvyklé a další důvod, proč je dramaturgie postavená tak, aby svůj příběh vyprávěli členové sami. V září 2025 začala samotná práce a pro nás bylo naprosto klíčové, že jsme na ni měli vnitřní klid, protože jsme věděli, že na straně managementu kapely stojí naše známá Ute Kromrey. Známe ji ještě z dob práce pro MOTÖRHEAD či festival Wacken Open Air a byli jsme dokonce u ní doma v Německu na večeři, když začala pracovat pro JUDAS PRIEST. Jak důležité je mít spolehlivého partnera na straně kapely?
T: Bez našeho dlouholetého vztahu, dobré chemie a vzájemné důvěry s Ute by speciál nikdy v této podobě nemohl vzniknout. Pamatuji, jak jsem ji poprvé potkal na Wackenu 2016, kde mě seznámila se svou kamarádkou Wendy Dio a mimo pracovní věci mi vyprávěla neuvěřitelné storky s Lemmym. U sebe doma nám ukazovala různé fotky s kapelami typu JUDAS PRIEST, DIO nebo SKID ROW, pro které pracovala, a povídat si s ní je jako dotýkat se světové metalové historie. Dokonce mi dala mikinu MOTÖRHEAD, kterou dodnes nosím v redakci, když je mi zima. Chci tím říct, že díky našemu dlouholetému profesionálnímu vztahu a jejím organizačním schopnostem se povedlo vyzpovídat všech sedm členů, které přesvědčila, že má cenu si se Sparkem povídat dlouhé hodiny, a v případě Kaie a Andiho i nadvakrát. Ona je vlastně organizátorka jejich času pro média a musí být i silně empatická osobnost s psychologickými vlohami, neboť pracuje s umělci, kteří umí být velmi specifičtí. Což v případě HELLOWEEN platí sedminásobně. Jak se dočtete, v kapele hraje sedm rozdílných osobností, které by se za normálních podmínek asi jen těžko daly dohromady. Ale díky společnému cíli, dlouholetým zkušenostem a usilovné práci tvoří naprosto unikátní jednotku. Jejich úspěch vychází ze silné vzájemné chemie, a ačkoli často mají na různá témata různé názory, jsou natolik profesionální, pokorní a mají se rádi, že spolu dokážou dlouhodobě fungovat a triumfovat. Třeba Sascha říká, že HELLOWEEN jsou pro něj druhá rodina, i když sám pochází z jiného prostředí než třeba Kai nebo Michaelové. Nicméně se HELLOWEEN speciál skládá nejen z textů, nezbytná je i jeho grafická podoba. Jak jsi uvažoval nad výběrem vhodného grafika?
K: AC/DC speciál vyráběl Pavel Helísek, což je vynikající grafik s pečlivým přístupem, se kterým se mi výborně pracuje a který pro nás dělal i biografie Scotta Iana, K. K. Downinga a Martyho Friedmana. Nicméně v rámci HELOWEEN speciálu jsem od začátku chtěl, aby se grafiky ujal kmenový grafik Sparku Ondra Šmilauer, který dělal speciály KISS a JUDAS PRIEST a odvedl na nich fantastickou práci. Od začátku jsme věděli, že tentokrát bude grafika postavená jinak a že musíme namixovat určitý minimalismus velkých fotek a ducha HELLOWEEN. A Ondra umí takto pracovat velmi kreativně a spolehlivě. A stejně jako jsme my dva zvlášť probírali dlouhé hodiny každý rozhovor a formulovali otázky, podobné debaty jsem vedl s Ondrou. Naprosto zásadní byl u něj časový harmonogram. Jakožto grafik Sparku má omezené časové možnosti, protože musí lámat klasický časopis, a navíc kreativní grafiku nelze dělat osmnáct hodin v kuse. Grafický design a samotný zlom je dost vyčerpávající věc mentálně i fyzicky. Z obrazovky po osmi hodinách bolí oči, a proto bylo důležité mu práci nafázovat tak, aby měl dostatek času. Jinak by výsledek nebyl atraktivní, a to je práce na nic. Proto musel začít tvořit v lednu a práce dokončil v půlce června.
T: Jaký byl proces výběru fotek? Většinu z nich jsem viděl poprvé v životě a vím, že se sháněly, kde se dalo. K: Tady nám zcela zásadně pomohl management kapely, firma Bottom Row, konkrétně tour manažer a bývalý bubeník PINK CREAM 69 Kosta Zafiriou sehnal a poskytl velkou část fotek, které jsme chtěli. Máme hodně fotek v našem archivu, ale byl maximální tlak na exkluzivitu takže dost zásadních fotek bylo nutné koupit od agentur. Obecně jsou dobové fotky z 80. a 90. let velmi drahé a průvodcem, jakého potřebujeme, byla už zmíněná kniha Hellbook. Do ní dali HELLOWEEN tenkrát všechny zásadní fotky a myslím, že i oni je museli kupovat od jejich autorů a držitelů práv. Ve fázi procházení fotek byl Ondra dost důsledný a vložil do práce velké nadšení. Když se pracuje radostně, člověk pak nepočítá dny a dny strávené nad speciálem, protože jej žene vnitřní oheň a je to krásně strávený čas. Naší absolutní prioritou bylo v České republice a na Slovensku nabídnout maximum nikdy nepublikovaných fotek. A myslím, že se nám úkol podařilo splnit. Proto má speciál sto šestnáct stran a je nejobsáhlejším speciálem z dílny Sparku. Bylo to však o fous a několik týdnů mě ze sna budily tři strany, u kterých hrozilo, že se nevejdou.
T: Naprosto souhlasím s tím uplynulým krásným časem. Mnohahodinové překlady sáhodlouhých rozhovorů se dělaly s myšlenkou na výsledek o mnoho lehčeji. A také budu navždy vděčný, že jsem mohl strávit se všemi členy hodiny a hodiny při videohovorech a poznal jsem je trochu více i jako lidi. Nikdy nezapomenu, jak si Kai Hansen zapnul kameru v bundě a čepici na venkovní terase kdesi v Košicích, kde muselo být jen pár stupňů a on si nalil borovičku a zapálil cigáro. Anebo na dlouhé rozmluvy na lince Praha – studio Mi Sueno Tenerife s Andim Derisem, kdy mi s humorem a doutníkem sobě vlastními popisoval svůj životní hudební příběh. Nebo když se pohodový řeznický učeň/baskytarový génius Markus Grosskopf celou dobu usmíval, protože on je tak nastavený. A co teprve Michael Weikath, který stejně jako na stagi pálí jednu od druhé a má skutečně šibalský a atypický humor. Sascha se zase velmi pečlivě vyjadřoval a ve svém domácím studiu vypadal vedle nástrojů jako skutečný umělec. A pohodový bubeník Dani zase u jednoho rozhovoru obědval a pak letěl k doktorovi na kontrolu. Prostě běžné denní události, jak je zná každý. Samostatnou kapitolou byl pak rozhovor s Michaelem Kiskem. Michaela jsem chytil u něj doma na venkově a on je prostě naprosto jedinečný. S ním nikdy nevíš, kam se rozhovor stočí, jaký duchovně hluboký poznatek z něj vypadne či jak upřímně popře všechny stereotypy o frontmanovi metalové kapely. Kromě toho, že má naprosto unikátní hlas, má i unikátní charakter. Ostatně, v upřímnosti a nefalšovanosti jednotlivých osobností podle mě tkví jeden z kořenů úspěchu kapely. K: Naprosto souhlasím. Na závěr je ještě potřeba osvětlit dvě témata. Za prvé, kapelou za její kariéru prošlo více zásadních členů, než je současná sestava. Formulovali jsme tedy otázky tak, aby současní členové o významu členů minulých sami promluvili. Pokud se čtenář ptá, proč není rozhovor s Rolandem Grapowem nebo Ulim Kuschem, naše odpověď zní, že to už by speciál musel mít sto padesát nebo i více stran. A hlavně by se narušil hlavní koncept sedmiček.
T: A za druhé? K: Musím vysvětlit, proč jsou na dvou sběratelských titulkách zrovna tyto dvě fotky. U obálky Pumpkins bylo jasno už v roce 2012, protože období „Keeper of the Seven Keys“ patří do výkladní skříně metalové historie. Naštěstí se ji povedlo sehnat v potřebné kvalitě a zdobí tak přední stranu. Jako velký oříšek se ukázala být fotka titulky United. Musela obsahovat celou aktuální sestavu, ale najít optimální fotku jako v prvním případě bylo poněkud složité. Grafik Ondra vytvořil postupně osm návrhů, a jestli jsme vybrali ten správný, nám řeknete už jenom vy, čtenáři. T, K: Ve speciálu se dočtete příběhy, které jste nikdy nečetli ani neslyšeli, a dozvíte se mnoho upřesňujících informací ke známým událostem. Ani my jsme netušili, kolik nečekaného a překvapivého z kapely může vylézt. Mnohokráte jsme byli překvapeni či udiveni a doufáme, že budete nadšeni stejně jako my. Přejeme vám příjemné chvíle strávené se speciálem a věříme, že se k němu budete opakovaně vracet. Kompletní příběh kapely začíná…
HELLOWEEN FOREVER! Tomáš Vítek, Karel Balčirák
