Domácí NAVAR dali zpěvačce Barboře Filipi šanci umělecky se vyrovnat s brutální vraždou otce a následnou nemilosrdnou medializací případu. Vznikl duet s Georgem Rainem, „Proti hadům“. Ten si ode dneška můžete poslechnout i na Spotify. Ke skladbě i videoklipu jsme s Barborou udělali nečekaně otevřený rozhovor.
Bylo pro tebe těžké rozhodnout se jít s tak osobním příběhem na veřejnost? To rozhodnutí o veřejnosti celý tý události vlastně nebylo vůbec na mně. Těžký to sice bylo, ale nebyla to moje volba, tím že byla celá ta událost sama o sobě dost medializovaná.
Rozumím, že je to opravdu citlivá záležitost. Abychom uvedli čtenáře do děje, tvůj tatínek byl brutálně zavražděn a jeho byt i rodinná chata lehly popelem. Vražedkyně pak sama spáchala sebevraždu. Jaký je za tím vším příběh? Je to příběh o extrémní verzi domácího násilí, emocionálním vydírání a toho, jak člověk, který v tom žije, je sám vůči situaci slepý a tudíž i dost bezmocný. Zároveň o bezmoci všech, kteří ho maj rádi, vidí to, ale nemají jak pomoct, pokud on sám nechce.
Nikdy předtím tě nenapadlo psát písně. Co tě nakonec přimělo vzít do ruky pero a začít, co bylo tím impulsem, který ti řekl – udělej to, uleví se ti? Zpívání pro mě byla vždycky forma relaxu, úlevy, jednoduše expresí všeho, co se mi děje v hlavě. A to už od puberty, kdy jsem se sluchátkama v pokoji vyřvávala DIVOKÝHO BILLA. V takovýhle situaci prostě není recept na to co dělat a člověk sám má jenom dvě cesty: v tom, co prožívá, se utopit, nebo se tomu postavit. A to mi po určitý době došlo, tak jsem místo skleničky vzala tužku, papír a postavila se svým démonům formou, která mi zároveň dala nějaký nový cíl, ke kterému se můžu upnout.
Proč se skladba jmenuje „Proti hadům?“ Vždy, když si s námi taťka chtěl dát na chatě panáka, řekl: „Slyšíte to syčení? Já myslím, že bychom si měli dát jednu proti hadům!”
Byl nějaký moment při nahrávání, který pro tebe byl emočně velmi těžký? Nahrávání samo o sobě je práce, dřina, spousta starostí, člověk jako vždycky zapne a maká a často není na emoce velkej prostor. Nejtěžší bylo to uvědomění, když se mi na papír dostaly slova, sama od sebe, dřív než do hlavy. „Že ti, táto, slibuju, že to nikdy nevzdám,“ v mojí hlavě to bylo opravdu temný období a tyhle slova mě otočily tím správným směrem. Velký uvědomění, pár malých slov a toho, co skutečně znamenaj. To bylo fakt těžký.
Jaký pocit jsi měla, když jsi skladbu slyšela poprvé v hotové podobě? Ty jo, to je těžký vyjádřit slovama. Velký mrazení, smršť pocitů, ve kterých se nedá úplně vyznat. Od úlevy, štěstí, dojetí, vděčnosti přes sentiment i smutek. Ale taky těžko popsatelnej pocit nějakýho většího, hlubšího smyslu mých myšlenek, původně jenom odložených na papír. Pocit, kterej bude mít každej, kdo si to poslechne.
Tvůj způsob, jak se s životní tragédií vyrovnat je pomáhat lidem v podobné situaci. Jak se s tebou mohou podobně zasažení lidé spojit? Můj způsob vyrovnávání je, řekla bych, právě moje tvorba a já budu šťastná i kdyby pomohla jenom jednomu jedinému člověku. Určitě nejsem specialista a kdokoliv, komu se něco obdobného stalo, vám poví, že se to vlastně mezi sebou nedá srovnávat. Hlavní ale je, aby se o tom člověk nebál mluvit a nebál se přijmout pomoc. Jsou specialisté, kteří o tom ví mnohem víc. A pokud to komukoli pomůže, může se mnou jeho příběh sdílet, kdekoliv si mě najde.
Nová skladba „Proti hadům“, pokud člověk nezná její pozadí, zní, co se melodie týče, vlastně jako docela veselá píseň. Byl to záměr? To bych snad ani neřekla. Smutek často hraničí se vztekem a skrývá v sobě ohromnou energii. Tu jsem chtěla do písničky obtisknout.
Proč zrovna kapela NAVAR, znali jste se už z dřívějška? Vůbec ne, seznámil nás až můj švagr, Marek Balada. Ukazovala jsem mu svůj text a asi se mu líbil. Dost na to, aby ho ukázal i Georgovi. Buď dobrej text, nebo švagr, každopádně díky těmhle dvěma jsem se dostala až ke kapele a přijmula tuhle úžasnou příležitost. To mi nakonec otevřelo i další skvělý dveře do kapely KRIS, kterou mi dohodila kamarádka Romča, zpěvačka kapely CUBE.
Účastnila ses natáčení klipu, focení promo fotek a na mixu tvé skladby pracoval samotný Roland Grapow (MASTERPLAN). Jaký z toho máš pocit? Jsem z toho trochu jako Alenka v říši divů. Malá holka ve velkém světě, která často ani neví, s kým má tu čest a až s odstupem se dozvídám, jak velká jména to vlastně jsou. Za to cítím hlavně obrovský vděk. Celý to je hlavně Georgova zásluha, takže hlavně jemu jsem za to vděčná.
Jaké máš vlastně hudební zkušenosti? Z tvého hlasového projevu je zřejmé, že nezpíváš poprvé a hádám, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že ani před kamerou jsi nestála poprvé. Profesionální sprchová zpěvačka. To hlavně. Jako malá jsem zpívala ve sboru a největší koncert jsem měla na naší svatební party, kde jsem překvapivě odvážně a lehce posilněná zazpívala naši svatební písničku a to vlastně i někdo natáčel, počítá se to?
