Když JUDAS PRIEST vydali v roce 2008 album „Nostradamus“, reakce nebyly zdaleka jednotné. Pro někoho představovalo ambiciózní koncepční dvojalbum JUDAS PRIEST jako kapelu, která posouvá vlastní hranice, pro druhé byl „Nostradamus“ podobným úletem jako „Turbo“. Kontroverze se ostatně kolem desky točí dodnes.
V rozhovoru s Chrisem Akinem z The Classic Metal Show byl bubeník Scott Travis dotázán, zda kapela na tento projekt vzpomíná s láskou. Scott odpověděl: „Záleží na tom, koho z kapely by ses na tohle zeptal. Já si nemyslím, že je ‚Nostradamus‘ naše nejsilnější album. Nejde tolik fanouškům naproti a ani nekráčí ve stopě staších desek. Ukousli jsme si sousto, které nás možná mohlo dostat do vyšších sfér, mimo hranice běžné pro klasickou rockovou kapelu, šlapající v rytmu album /turné. Jinými slovy, to celé mělo být cosi jako divadelní, bombastická show s velkou produkcí.“
Podle Scotta se vydání „Nostradama“ časově shoduje s počátkem zhoršení vztahů mezi Glennem Tiptonem a K.K. Downingem. „Samozřejmě jsem nevěděl, jak tahle situace nakonec dopadne, ale cítil jsem to, viselo to ve vzduchu. Ti dva spolu nevycházeli a celé to napětí na tebe prostě působí, ať chceš nebo ne.“
Tehdejší stav věcí je znát i na zastoupení skladeb z „Nostradama“ v koncertních setlistech. Baskytarista Ian Hill se k tomu vyjádřil takto: „Asi jsme se potřebovali vymanit z naší běžné rutiny. ‚Nostradamus‘ je poměrně komplikovaný a postavený pro poslech na jeden zátah. To je taky jeden z důvodů, proč z něj aktuálně nehrajeme žádnou skladbu. Myslím si, že je to v jádru skvělá heavymetalová deska, akorát není sranda z něj vybrat song, který by zapadal do konkrétního setlistu.“
Podobně jako „Turbo“ je „Nostradamus“ milován i zatracován. Pro spoustu fanoušků se album až příliš vzdálilo od klasického zvuku JUDAS PRIEST a posunulo se blíž muzikálovému nebo vypravěčskému stylu, ve kterém aby jeden pohledal klasický heavymetalový drive.
