Když SLIPKNOT v roce 1999 vydali své debutové album, okamžitě se stali globálním fenoménem. Jenže raketový vzestup doprovázený nekompromisním koncertním tempem si vybral krutou daň. Devět maskovaných muzikantů z Des Moines se ocitlo v psychické pasti.
Ross Robinson, který stál u zrodu jejich zvuku, v rozhovoru pro magazín Metal Hammer zavzpomínal na moment, kdy mu uprostřed noci zazvonil telefon. Na druhém konci linky byl buď baskytarista Paul Gray, nebo bubeník Joey Jordison. Zpráva byla stručná a zdrcující: „Prostě si nerozumíme. Rozejdeme se.“
Robinson na nic nečekal, okamžitě sedl na letadlo a spěchal do Iowy, aby rozpadající se kolos zachránil. Když dorazil na místo, čekalo ho další překvapení. Frontman Corey Taylor mu pouštěl demosnímky své druhé kapely STONE SOUR, která v té době ještě nebyla slavná. Robinson sice uznal, že materiál je skvělý, ale Taylorovi na rovinu řekl: *„Je to sice super... ale není to SLIPKNOT.“ *
Místo toho, aby se kapela definitivně rozešla, rozhodla se veškerou vzájemnou agresi, paranoiu a toxickou atmosféru přetavit do hudby. Robinson je zavřel do studia v Los Angeles a začal proces, který zúčastnění dodnes popisují jako čisté lidské peklo. Výsledkem tohoto sebedestruktivního koktejlu byla deska „Iowa“. Temný, těžký a nekompromisní manifest, který debutoval na prvním místě britské hitparády a dodnes je považován za jedno z nejlepších a nejtvrdších metalových alb všech dob.
Zatímco Robinsonovy vzpomínky odkrývají staré rány z roku 2001, v táboře SLIPKNOT to vře i v současnosti. Kapela, která v průběhu let ztratila zakládající členy Paula Graye (úmrtí) a Joeyho Jordisona (vyhazov a následné úmrtí), patrně čelí další krizi. Podle posledních zpráv byl z kapely kvůli dlouhodobým interním neshodám nečekaně vyhozen další pilíř původní sestavy – maskovaný DJ Sid Wilson. Zdá se, že ani po pětadvaceti letech na scéně se toxická dynamika a neustálé drama ze světa SLIPKNOT nikam nevytratily.
