Osm let ticha nebylo v táboře norských velikánů DIMMU BORGIR jen prázdnou pauzou. Zatímco fanoušci odpočítávali dny, Silenoz a Shagrath se nořili hlouběji do studií alchymie, vnitřní disciplíny a probouzení hadí síly.
V rozhovoru s kytaristou Silenozem v srpnovém Sparku rozkrýváme, proč novinka „Grand Serpent Rising“ nepotřebuje digitální berličky, jak se „zabíjejí vlastní miláčci“ ve jménu dokonalé skladby a proč je pro kapelu po třiatřiceti letech na scéně stále důležitá řemeslná dokonalost.
„Máme určité motivy a témata, které se nám tu povalují celé věky a doteď nebyla správná chvíle je použít. Něco z nich se na nové album dostalo a je klidně možné, že se příště zase objeví nějaký kousek z počátku milénia. To je právě výhoda, když máš k dispozici tolik materiálu. Nám dobré nápady nikdy nedojdou a vím, že jde o luxus, který si nemůže dopřát každá kapela nebo tvůrce,“ říká Silenoz k dotazu na to, jak moc kapela vytěžuje archivní nápady…
