Mýtus o BLACK SABBATH jako o kapele satanistů si žije dál svým životem, ačkoliv byl mnohokrát postaven na hlavu. Za vzestup temné aury kolem kapely nemůže jen kapela samotná, významný podíl na tom nese i management, který maximálně využil osobitý zvuk a těžké riffy Tonyho Iommiho a démonický vzhled BLACK SABBATH.
Pokud bychom se vrátili nazpět v čase do Birminghamu šedesátých let, bude nám jasno, proč BLACK SABBATH zněli, jak zněli. Členové kapely pocházeli z dělnického prostředí, kde bylo obecně „vysoko do žlabu“. K tomu přidejme depresivní prostředí průmyslového města a výchozí kombinace pro vznik jedné z nejzásadnějších a nejstylotvornějších kapel je na světě.
Okultní a hororová tematika textů (rozhodně ne všech) ještě nutně neznamená, že jste satanista. Ale vysvětlujte to senzacechtivému publiku, čtenářům bulvárních tiskovin, a především náboženským fanatikům všeho druhu. BLACK SABBATH prostě dostali nálepku a ta se s nimi táhne od prvopočátku, kdy opustili název EARTH, protože jedna kapela se už takhle jmenovala.
Vyčerpávají a ucelenou analýzu, jakými „satatanisty“ BLACK SABBATH ve skutečnosti byli, vám předkládá Michal Puchovský ve svém podcastu „15 Grams of Religion“:
