Obliba militárních prvků se rockovou a metalovou hudbou táhne už od jejích raných začátků, kdy se například Lemmy pro svou image silně inspiroval armádními kousky oblečení a doplňků z druhé světové války. Moderní kapely vzaly tento trend mnohem dál, kdy netřeba velké nadsázky ke konstatování, že přímo zhudebňují učebnice dějepisu a světe, div se – v lavici jsme usínali, ale stačí přidat kytary, bicí a nějaký ten tančík na pódium a vyprodá se hala. Co by za takovou pozornost dali učitelé dějepisu. Druhý trend, který – z pro mě neznámých důvodů – hýbe nejen hudebním světem, jsou postavy se zahalenou tváří. Fascinuje nás naše vlastní fantazie, která v tu chvíli začíná pracovat bez hranic? Nebo nás přitahuje nějaký náznak nebezpečí, který tajemno skrývá? Nevím.
KANNONENFIEBER kombinují oba fungující prvky v dechberoucí vystoupení plné teatrálních výstupů, které člověka uhrane hned v několika rovinách. Kulisy ilustrující zákopy člověka mentálně přenášejí do tísnivé atmosféry, naléhavost projevu frontmana nutí k zamyšlení a prožitek se samozřejmě prohlubuje s vědomím blízkosti válečných konfliktů. Do temných masek interpretů se promítají tváře vojáků různých věků i občanské příslušnosti nucených jít do boje, které známe z médií a možná i osobně. Pokud se pro odlehčení chcete rozhlédnout po davu příchozích, nepomůžete si. Velká část diváků je oděna v uniformách. Do této všepohlcující atmosféry se line naprosto bezchybná metalová řežba, která člověka uvádí do jakéhosi podivného hořkosladkého transu – baví vás koncert, ale zároveň se cítíte provinile za to, že se tady bavíte a jiní – možná stejného věku, se stejnými koníčky i ambicemi jako my, jen o pár kilometrů dál prožívají nedobrovolná válečná muka.
Vzhledem k tomu, že má kapela na kontě zatím pouhá dvě alba „Menschenmühle“ (2021) a o tři roky starší „Die Urkatastrophe“, je schopna ve svém osmnáctipísňovém playlistu předvést téměř celý repertoár, což je velmi sympatické. Nutno ale podotknout, že mi vystoupení v loňském roce na festivalu Masters of Rock v denních hodinách za spalujícího žáru letního slunce přišlo poněkud autentičtější. I výkon kapely byl propracovanější a jaksi přesvědčivější. Nicméně to nic nemění na faktu, že vystoupení v Ostravě ukázalo, že o KANONENFIEBER ještě mnohokrát uslyšíme.
Co vystoupení trochu ubralo byla mírně neuspořádaná a stylově těžce uchopitelná předkapela MENTAL CRUELTY, která nejenže příliš neladila se stylem večera, ale sama o sobě působila hudebně rozházeně.
Autor: Sabina Jesenovská
Foto: Zdeněk Zelený
