Bruce Dickinson na pódiu, ale myšlenkami už jinde. Tak si Nicko McBrain vybavuje poslední společné turné před zpěvákovým odchodem z IRON MAIDEN v roce 1993. V rozhovoru pro Classic Album Review připustil, že kapela mohla tehdejší rozchod zvládnout lépe. A zavzpomínal také na usmíření, k němuž po letech stačila návštěva hospody a několik upřímných vět.
Dickinsonův odchod byl oznámen v únoru 1993, zpěvák ale s IRON MAIDEN zůstal až do srpna, kdy dokončil své závazky v rámci Real Live Tour. Mezi rozhodnutím odejít a skutečným rozloučením tak leželo několik měsíců společného koncertování. Právě to podle McBraina vztahům uvnitř kapely příliš neprospělo.
Bubeník připustil, že patřil k těm, kteří tehdejší situaci komentovali nejostřeji. Vadilo mu především vystupovat večer co večer po boku člověka, o němž věděl, že už chce být jinde. Dickinsonovu nechuť podle něj bylo na pódiu poznat a McBrain si celý rozchod bral velmi osobně. „Proč se mám každý večer dívat na ten jeho otrávený ksicht, když vím, že tam nechce být?“ vzpomíná McBrain. Postupně se k tomu přidala také starost o publikum. Fanoušci přicházeli na IRON MAIDEN a zasloužili si plné nasazení všech členů bez ohledu na dění v zákulisí. McBrain proto zpětně zpochybňuje především načasování oznámení: dlouhé loučení podle něj zbytečně prodlužovalo napjatou situaci.
Když se Dickinson v roce 1999 vrátil, bylo potřeba staré křivdy uzavřít. McBrain na to šel přímo. Se zpěvákem vyrazil do hospody v londýnském Chiswicku, kam chodívali Dickinson a kytarista Janick Gers, a otevřeně mu řekl, že svá tehdejší slova ani pocity nemůže vzít zpět. Zároveň ho ale ujistil, že ho má rád a těší ho jeho návrat.
Dickinson odpověděl stejně přátelsky a oba tím záležitost považovali za uzavřenou. Podle McBraina se k ní už nikdy nevraceli. Návrat zpěváka i kytaristy Adriana Smithe následně stvrdilo album „Brave New World“ z roku 2000. Z bolestivého rozchodu se tak nakonec stala uzavřená kapitola a IRON MAIDEN vstoupili do dalšího úspěšného období.
