BEHEMOTH, DIMMU BORGIR, DARK FUNERAL
24. 10. 2026, Brno, hala Vodova
Večer v brněnské hale Vodova, během kterého vystoupily tři veličiny extrémního metalu, měl parametry hned několika pekelných kruhů. Kdo ví, jestli se v jednom z nich právě nesmaží zvukař. Po koncertě si lidé stěžovali na špatné odvětrávání a vydýchaný vzduch na ploše, nepříjemné výpary z pódiové mlhy a taky na celkově nezvládnutou organizaci, kdy dokonce i pánové museli stát dlouhé fronty na záchod (a pak na pivo). Já zažila jediné – špatný zvuk, který se postupně lepšil, ale nikdy nebyl úplně čistý a příjemný na poslech. Inu, poradit si s takovým nářezem je asi tvrdší oříšek než nazvučit Mansona nebo EPICU.
Nástup DARK FUNERAL, pravověrných strážců švédského black metalu, byl co do výpravy a celé show skromnější, přece jen měli na hraní pouze slabou půlhodinku. Narvali do publika pětiskladbový průřez svými koncertními stálicemi, čímž nás vrhli do prvního pekelného kruhu a naznačili, že si ten večer projdeme infernem celým.
BEHEMOTH jsem poprvé viděla v roce 2010 na Masters of Rock, kdy hráli za světla bez větších efektů. Tenkrát jsem prostě v první řadě mlátila hlavou, o šestnáct let později mi jejich show pohltila duši. Když plachta, na kterou se promítaly atmosférické záběry kapely, spadla, peklo se otevřelo dokořán. BEHEMOTH se vyšvihli tak vysoko, protože vědí, že nejde pouze o dobré skladby, ale že je posluchač musí umět prožít i vizuálně. Nergal není jen pekelný vládce, je to showman, který dokáže lidi vyhecovat stejně jako lídři stadionového heavy metalu. Polský buřič opanoval pódium jako rock’n’rollová hvězda z pekla: svíral plamenomety, nechával se ukřižovat světelnými paprsky a na zvedající se plošině stoupal nad své věrné, aby v papežském rouchu a mitře sloužil satanskou mši. Okolo měl své souvěrce, kteří ho s precizností doprovázeli v mlžných oparech a plápolajících ohních. Setlist nabídl osvědčené hymny, novinky z loňského alba „The Shit ov God“ i titulní skladbu čerstvé nahrávky „I, Scvlptor“, ale vypisovat sem písničky by jen zastínilo atmosféru celé té do puntíku propracované podívané. Zamrzel opět jen zvuk, protože Nergal byl dobře slyšet snad jen v jediném okamžiku – když řval „I am the shit ov God!“
Nástup DIMMU BORGIR ve mně vyvolal otázku: „Je lepší do lidí napálit skladby, které milují a nechat hlavní slovo hudbě, nebo koncert proměnit v promyšlené pekelné divadlo?“ Ani jeden přístup mi nevadí a večer se tak stal naprosto kompletním. Norové ubrali na ohních, ale zase přidali na světlech a samozřejmě symfonických prvcích. Shagrath byl nejlépe slyšet ze všech lídrů večera a předvedl nekompromisní vokální výkon. Sílu známých skladeb „Mourning Palace“ či „The Serpentine Offering“ fanoušci oceňovali, přece jen se mi ale ohlas zdál menší než při BEHEMOTH. Diváky dokázal znovu pořádně rozproudit až Nergal, který se k DIMMU BORGIR připojil při skladbě „In League with Satan“.
Večer propojil tři podoby extrémního metalu – DARK FUNERAL ukázali syrový a pravověrný přístup, BEHEMOTH ho spojili s vizuálně strhující show a koncepčním divadlem, zatímco DIMMU BORGIR stavěli na temnotě a epičnosti. Všichni jsou zkrátka spolčeni se Satanem po svém.
Autor: Šárka Urešová
Foto: Jirka Platzer
