Bruce Dickinson zveřejnil videoklip ke své sólové skladbě „Change of Heart“. Emotivní film, který vznikl v brazilském São Paulu, navazuje na oceňovaný videoklip k písni „Tears of the Dragon“ a přináší výrazné poselství o současném světě, lidské lhostejnosti i schopnosti znovu se zrodit.
Klip vznikl v září 2025, kdy se Dickinson v São Paulu spojil s režiséry Leem Libertim a Antoinem de Montremym. Zatímco zpěvák vystupuje v opuštěném prostoru v centru města společně s kytaristou Philipem Naslundem, v pozadí se odehrává příběh symbolizující lidský úděl. Chaos, úpadek a utrpení se v něm střetávají s neustálou snahou života najít cestu k novému začátku.
Videoklip zachycuje různé situace ze současného života a lidi nejrůznějšího etnického a kulturního původu. Společným motivem je společnost, která je podle tvůrců často rozptýlená, odpojená od reality a neschopná vnímat bolest, která se odehrává přímo před jejíma očima.
Výrazným symbolem je malý chlapec, který celým videem prochází s obrazem Willama Blakea Dobří a zlí andělé. Nemluví, nikoho neobviňuje ani nenabízí jednoduchá řešení. Pouze pozoruje. Jeho přítomnost má diváka přimět zamyslet se nad vlastními rozhodnutími a nad směrem, kterým se lidstvo vydalo. „Když jsme loni v Brazílii natáčeli video k ‚Tears of the Dragon‘, napadlo mě, že by to byla skvělá příležitost upozornit také na skladbu ‚Change of Heart‘,“ vysvětluje Dickinson.
Skladba má pro něj osobní význam. Nová aranžmá na albu „More Balls to Picasso“ podle jeho slov ještě více zdůraznilo její poselství a sílu. Právě Blakeův obraz pak do konceptu zapadl velmi přirozeně.
„William Blake věnoval velkou část své tvorby věčnému napětí mezi nevinností a zkušeností, svobodou a duchovním zotročením, vědomím a odcizením. Uvědomuji si, že moje vlastní tvorba se často zabývá stejnými tématy,“ říká zpěvák. A vysvětluje také význam dětského protagonisty: „Dítě ztělesňuje prvotní vědomí, které stále dokáže vidět to, co se dospělí naučili ignorovat.“
Výsledkem je vizuálně působivý a zároveň znepokojivě aktuální film, který nesází na prvoplánový šok. Místo toho nechává diváka přemýšlet, co všechno ve světě kolem sebe přehlížíme – a jestli je ještě možné něco změnit.
