Na počátku osmdesátých let patřili britští SAXON k výrazným představitelům tehdejší metalové scény. Společně s IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST spoluutvářeli Novou vlnu britského heavy metalu (NWOBHM). Jejich hudba vycházela z prostředí klubů a koncertních hal, motorkářské image a celkově prostředí ulice. Čtveřice alb „Wheels of Steel“, „Strong Arm of the Law“, „Denim and Leather“ a „Power and the Glory“ se stala zásadními nahrávkami tehdejší metalové komunity a heavy metalu jako takového.
V polovině osmdesátých let však kapela začala výrazněji reagovat na možnosti amerického trhu, očekávání vydavatelství EMI i rostoucí význam stanice MTV. Během několika let se zvuk a vizuální prezentace SAXON posunuly od přímočarého heavy metalu k uhlazenějšímu, melodickému rocku inspirovanému dobovou americkou scénou.
Nevinnost neomlouvá Výraznější obrat přineslo album „Innocence Is No Excuse“ (1985). Po podpisu smlouvy s labelem EMI se kapela pokusila oslovit širší publikum, včetně toho amerického, podobně jako v té době úspěšní DEF LEPPARD. Producent Simon Hanhart proto původně syrový zvuk skupiny posunul k čistší a vrstevnatější studiové produkci. Kytary Paula Quinna a Grahama Olivera, dříve výrazně ostřejší, dostaly více efektů a uhlazenější zvuk. Významnou roli sehrál dobově populární gated reverb, který bicím dodal mohutný, studiově kontrolovaný charakter. Skladby jako „Back on the Streets“ pracovaly s melodickými stadionovými refrény, jež mohly lépe vyhovovat rozhlasovému formátu. Proměna směřování se časově propojila také s odchodem zakládajícího baskytaristy Steva Dawsona, který byl výraznou součástí hudební i vizuální identity skupiny. Po turné odešel kvůli neshodám, což personální kontinuitu kapely citelně ovlivnilo.
Jednou nohou v kovárně Následující album „Rock the Nations“ (1986) zachycovalo kapelu mezi dvěma přístupy. SAXON reagovali na výhrady části evropských fanoušků a v některých skladbách se přiblížili tvrdším riffům, zároveň však řešili personální změny. Baskytarové party proto ve studiu dočasně nahrál zpěvák Biff Byford. Snaha rozšířit hudební záběr se projevila i v neobvyklé spolupráci: ve skladbě „Party 'Til You Puke“ hostoval na klavír Elton John. Pro část publika šlo o zajímavé zpestření, zatímco jiní fanoušci v něm viděli další důkaz odklonu od tradičního zvuku SAXON.
Lesk jako blesk Stylový posun vyvrcholil v roce 1988 albem „Destiny“. Nahrávka se výrazně přiblížila AOR a melodickému soft rocku, s větším podílem syntezátorů a dobově typických aranžérských postupů, což je zejména patrné na skladbě „I Can't Wait Anymore“. Jako pilotní singl kapela zvolila coververzi skladby „Ride Like the Wind“ od Christophera Crosse. Tato volba zdůraznila snahu oslovit publikum mimo tradiční heavymetalovou scénu a staří fanoušci, kteří vyrostli na klasických albech, nad kapelou lámali hůl. Hudební změnu doprovázela i výraznější vizuální stylizace odpovídající trendům konce osmdesátých let. Biff Byford nosil objemnější účes a Paul Quinn se v klipech pro MTV objevoval s kudrnatou čupřinou připomínající image tehdejších amerických glammetalových skupin. Pro část fanoušků tím kapela ztratila něco ze své původní civilnosti, jiní mohli tento krok vnímat jako přizpůsobení dobové estetice. „Trvalou“ tenkrát nosil, jak se říká „každý kotelník“ a nejednalo se o nic výjimečného. Album se v Evropě setkalo s rezervovaným přijetím části tradičního publika a na americkém trhu čelilo silné konkurenci domácích kapel, jako byly MÖTLEY CRÜE či POISON. Komerční výsledky zaostaly za očekáváním a spolupráce s labelem EMI následně skončila.
Zpátky na zem Živé album „Rock 'n' Roll Gypsies“ z roku 1989 znovu připomnělo, že energie a rockový základ SAXON naživo rozhodně nevyprchal a skladby z produkčně lehčího období nekulhají až tolik, jak se možná mohlo zdát. Melodičtější období pro kapelu znamenalo komerční i uměleckou zkoušku, ale zároveň představovalo zkušenost s jiným typem skládání a produkce. Na začátku devadesátých let se SAXON albem „Solid Ball of Rock“ (1990) znovu přiklonili k přímočařejšímu britskému heavy metalu, aniž by se jejich předchozí vývoj dal redukovat pouze na neúspěšný odklon od kořenů. Předchozí odlehčená produkce jako by prosákla do rukopisu kapely jako jeho integrální součást, která bezchybně koexistuje s původním, syrovým heavymetalovým výrazem SAXON. Na obzoru se pozvolna začala rýsovat novodobá éra kapely.
