IRON MAIDEN patří ke kapelám s jedním z nejvýraznějších zvuků v historii metalu. Přesto se v jejich diskografii najde několik skladeb, které zní, jako by je nahrál někdo úplně jiný. Které to jsou?
Jednou z největších kuriozit je „Strange World“ z debutu „Iron Maiden“ (1980). Místo typického heavymetalového tahu nabízí přes pět minut zasněné, psychedelické atmosféry a výrazně připomíná raný prog rock nebo třeba BLACK SABBATH v jejich kosmické poloze.
Podobným překvapením je „Prodigal Son“ z alba „Killers“ (1981). Akustické kytary, pomalé tempo a melancholický vokál Paula Di’Anna dělají ze skladby téměř unplugged moment uprostřed jinak pořádně našlapané desky.
Na B-straně singlu „Wasted Years“ z roku 1986 se objevila skladba „Reach Out“. Napsal ji Dave Colwell a v podání MAIDEN má mnohem blíž k melodickému hard rocku osmdesátých let. Zajímavostí je, že hlavního vokálu se ujal Adrian Smith, zatímco Bruce Dickinson pouze přispěl doprovodným zpěvem.
Nejexperimentálnější položkou výběru je „Satellite 15… The Final Frontier“ z roku 2010. První část titulní skladby „The Final Frontier“ se obejde bez typického maidenovského rukopisu: postupně buduje industriální, nervózní atmosféru pomocí zkreslené basy, úderné rytmiky a efektovaných kytar. Teprve po více než dvou minutách se přidává Dickinsonův hlas a skladba se postupně překlopí do klasického zvuku IRON MAIDEN.
