Hitlerův papež, státní suverenita naší země a tři nezvěstní hrdinové, to je nový film scenáristy, režiséra a filmového renegáta, Marka Dobeše. Ďáblova sbírka je zcela nezávislý snímek na téma vlastenectví, českého národního zájmu a dopadu smlouvy Hitlera s Vatikánem, tzv. konkordátu na naši zemi. Na projektu pracoval deset let. V těchto dnech se jeho práce ukazuje být vysoce aktuální. Česká republika podepsala konkordát jako tajnou smlouvu. Jednání o jejím schválení odhalují netušené souvislosti. Dejme mu tedy prostor, aby se k tak zásadnímu tématu, jakým konkordát pro naši zemi bezpochyby je a ještě dlouho bude, osobně vyjádřil.
Díl XIV.
V předchozím díle byl zmíněn senátor Jiří Čunek. Na jeho příkladu si můžeme dokonale demonstrovat, jak se v politice distribuuje loajalita. Také bude pochopitelnější má teze, že konkordát je případovou studií situace, kdy země nemá ujasněn národní zájem a je díky tomu vydána všanc nadnárodním predátorům. Historicky 13. předseda KDU-ČSL, ve funkci 9. prosince 2006 – 30. května 2009. Je prostředním ze tří bratří, starší Josef a mladší Václav. Jeho starší bratr Josef je katolický kněz, jezuita a administrátor římskokatolické farnosti Velehrad. Bratr Václav je salesiánský kněz v Teplicích. Senátorem je za Vsetín, místo podrobené tuhé rekatolizaci, která historicky vytváří hard core bašty katolicismu. Z osudu nejstaršího člena rodiny Čunků, je jasné, že rekatolizaci plně podlehli a se zahraničními utiskovateli se jednou provždy spojili.
Heslo Wikipedie:
Rekatolizace a třicetiletá válka
Roku 1609 vyženil vsetínské panství Albrecht z Valdštejna, pozdější císařský vojevůdce. Na Vsetínsko povolal jezuity, za účelem rekatolizace místního obyvatelstva. Náboženský a s ním spojený hospodářský útlak vedly až k několika vlnám odporu obyvatelstva, tzv. Valašského povstání, na pozadí třicetileté války. Vzpoury vyvrcholily pro Valachy prohranou bitvou u Vsetína před branami města 26. ledna 1644 a následnou popravou asi dvou set vzbouřenců na zdejším vrchu Šibeník, což byla jedna z nejmasovějších poprav v národní historii.
Asi tedy nepřekvapí, že se pan senátor s podobným zázemím plně postavil za vatikánskou smlouvu. A to s vědomím, že je zcela nevyvážená, České republice nepřináší nic a Vatikánu poskytuje vše. Vždyť přeci jeho katolický okruh tuto smlouvu podporuje. Proč by pan senátor měl dát přednost potřebám vlasti před okruhem svých podporovatelů, přátel a souvěrců, kteří po staletí diktují společenskému životu Vsetína. Svým hlasem i vlivem se tedy postará o zamezení možnosti, že by konkordát přezkoumal Ústavní soud, zda je kompatibilní s naším ústavním pořádkem. K čemu ústava České republiky, když se zodpovídáme chlápkovi s plnovousem na nebesích. A mezi naše podporovatele patří nejen bráškové žijící ze státního, ale také široká klerikální parta. Dokonce se jeden z jejích pohlavárů vydá do Senátu, aby vás osobně ve vašem hlasování podpořil.
ThDr. ICLic. Jiří Koníček – Reverendus Dominus, duchovní olomoucké diecéze, prezident Moravsko-slezské křesťanské akademie se usadil v jedné z prvních řad balustrády v Senátu. Shodou okolností nebo řízením Prozřetelnosti, která travestii propojení politiky s vírou hodlala mít mým prostřednictvím zaznamenánu pro budoucnost, jsem si sedl právě za něj, když jsem hodlal pana senátora Čunka natočit. Otylý muž v obleku mi trochu překážel ve výhledu, trochu mne fascinoval odpornou trudovitou vyrážkou zanícených vřídků na zátylku. Jaké bylo mé překvapení, když se na něj spokojený senátor Čunek otočil a zamával. Učinil mi tak prakticky do kamery. A jeho gesto by bylo symbolickou tečkou za odevzdáním další části národní suverenity nadnárodní korporaci, kdyby ovšem římskokatolický lobbista Koníček, kterému osedlal krk patrně samotný čert, netrumfnul jednoduchých pohybem ruky vše, co se přede mnou ten den odehrálo. Doktor teologie, Jiří Koníček, svému senátorovi požehnal.
Musí to být lahodný pocit, když odcházíte domů z práce se sladkým vědomím dobře odvedené zrady zájmů vlasti cizí velmoci. Vaše parta opět zvítězila. Občan nedostal šanci. Ústavní soud zkoumat nebude. Postarali jste se o to. Konkordát již brzy začne platit a jeho důsledky ovlivní Českou republiku na staletí dopředu. Neboť tak pracuje Vatikán. TGM konkordát odmítl a prosadil ve vztahu k Římu smlouvu známou jako modus videndi. Fungovala desítky let, římskokatolická církev ani stát si nestěžovali. Přesto chtěl Vatikán víc. Vnutil vládě ČR podpis konkordátu 2002. V roce 2003 ale odmítla konkordát Sněmovna s tím, že ČR nedává, jen by bral. A o pouhých dvaadvacet let později je konkordát zpět. Za doslovného požehnání doktora Koníčka, který jako jeden z mála v sále doopravdy ví, co přijetí smlouvy se Svatou stolicí pro tuto zemi znamená. Jak praví Wikipedie – V rámci Společnosti pro dialog církve a státu uskutečnil několik sympozií a kolokvií na téma dějin z oblasti církevně-právních vztahů od dob josefinismu až po nedávnou současnost. Zabýval se po historicko-právní stránce otázkou modus vivendi.
PS: předmětné jednání Senátu si v případě zájmu komplet přečtete zde https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&IS=7605&D=23.01.2025
Marek Dobeš – scenárista, režisér a kmenový přispěvatel Rockového časopisu Spark. Autor projektů Byl jsem mladistvým intelektuálem, Choking Hazard, Kajínek, původního scénáře Jan Žižka a aktuálně černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka. Zhlédnout můžete v podobě TV minisérie zde: https://www.stream.cz/dablova-sbirka
