Projekt DEATH TO ALL navštívil v rámci svého evropského turné i Českou republiku, aby i zde bývalí muzikanti DEATH vzdali hold svému tehdejšímu spoluhráči a zakladateli této zásadní kapely – Chucku Schuldinerovi. Nedělní večer nebyl pouze sváteční z hlediska dějin naší země, ale svátek zažívali v Roxy všichni fanoušci technického death metalu.
A to už s první předkapelou DARKRISE. Švýcaři měli k dispozici pouhou půl hodinu, ale tu využili maximálně. Jejich pojetí bylo o něco brutálnější, ale hráčská laťka se držela vysoko, skladby byly propracované a umně a plynule zkonstruované, aby vynikla ekvilibristika všech členů. Zejména se zraky přítomných soustředily na kytaristu Pingua, který nepopřel, že se vedle domovské kapely věnuje intenzivně i jazzu.
Jestliže na DARKRISE byly prostory klubu zaplněny stále ještě decentně, na Němce OBSCURA dav pořádně zhoustl. A není divu. Tahle hráčsky nadupaná čtveřice může už dnes leckoho vyučovat, jak hrát technický death metal a přitom nezauzlovat nejen posluchače, ale i sebe. Jejich setu se dá vytknout pouze jedna věc a tou byl stále se zesilující zvuk, alespoň v prostoru pod pódiem se vše začalo trochu slévat do sebe. OBSCURA však potvrdila, že jde stále nahoru a protože představila i jednu novinkovou skladbu, můžeme se doufám těšit v roce 2014 na další porci špičkového precizního death metalu.
Pět minut před devátou nastoupila čtveřice skrývající se pod hlavičkou DEATH TO ALL. Paul Masvidal, Steve DiGiorgio a Sean Reinert zažili společně velké věci v období alba „Human“ společně se zpěvákem a kytaristou Maxem Phelpsem (koncertní člen CYNIC) vsadili v Praze především na toto album a ranou tvorbu DEATH vůbec. Odsýpalo jim to náramně a především na Stevovi a Paulovi bylo vidět, jak je současná šňůra baví. Do hry se později dostali i dva členové OBSCURA (zpěvák a kytarista Steffen Kummerer a bubeník Hannes Grossmann), aby i oni vzdali čest Chucku Schuldinerovi, bez jehož zásadního příspěvku by současná nejen deathmetalová scéna byla o dost chudší. Je velká škoda, že ho zákeřná nemoc nenechala na světě aspoň o pár roků déle. I právě proto je však jen dobře, že se takto naplno připomíná (i třeba i s troškou toho mlčenlivého vzpomínání a nostalgie) jeho život, ve kterém toho v rámci DEATH stvořil za krátkou dobu tolik, na co by ostatní potřebovali minimálně o dvacet let více.
Fotogalerie Zdenka Zeleného zde
