Představte si, že vydáte desku s názvem „God Hates Us All“ (Bůh nás všechny nenávidí), jejíž hned první verše burácejí o teroristech a totálním chaosu. A teď si představte, že toto album spatří světlo světa přesně v úterý 11. září 2001. Tohle není scénář pro morbidní hollywoodský thriller. Jde o skutečný příběh v pořadí devátého studiového alba thrashmetalových titánů SLAYER. Shoda okolností, ze které dodnes mrazí, tehdy propojila agresivní hudební manifest s největší národní tragédií v moderních dějinách USA.
SLAYER rozhodně neplánovali parazitovat na lidském neštěstí. Všechno byla souhra nešťastných náhod a logistických zádrhelů. Původně měla deska vyjít už 10. července 2001, jenže kapela se zdržela ve studiu při finálním mixu zvuku. Svou roli sehrály také průtahy s distribucí u tehdejšího vydavatelství American Recordings a nekonečné debaty o kontroverzním vizuálním zpracování. Po sérii posunů padlo finální rozhodnutí na 11. září. Když se onoho rána členové kapely probudili v hotelu v Hollywoodu, kde měli večer oslavit vydání desky, sledovali v televizi šokující záběry, jak do věží Světového obchodního centra narážejí letadla.
Jakmile se album dostalo k fanouškům, kteří v šoku prožívali pád newyorských dvojčat, texty kytaristy Kerryho Kinga dostaly okamžitě děsivý, prorocký rozměr. Největším šokem byla úvodní skladba „Disciple“, která kapele později vynesla nominaci na Grammy. Tom Araya v ní do těžkých riffů řve slova: „Pessimist, terrorist, targeting the next mark...“ (Pesimista, terorista, mířící na další cíl...). V zemi prožívající bezprostřední teroristický útok působila tato slova jako rozbuška. Celé album bylo prosycené hněvem, odporem k organizovanému náboženství a nihilismu, což v atmosféře paralyzované Ameriky vyvolalo okamžitý tlak médií i veřejnosti.
Už tak napjatou situaci vyostřil původní obal desky. Ten zobrazoval Bibli zatlučenou hřebíky, politou krví a s vyřezaným nápisem SLAYER. Velké americké obchodní řetězce jako Kmart nebo Walmart okamžitě odmítly album s tímto vizuálem v den národní katastrofy zařadit do prodeje. Vydavatelství proto muselo bleskově reagovat a do obchodů poslat alternativní verzi – jednoduchý, čistě bílý přebal se čtyřmi vloženými kříži, který provokativní artwork schoval dovnitř bookletu.
Následky 11. září zasáhly kapelu i logisticky. Hned 12. září měli SLAYER odletět do Evropy na masivní a fanoušky netrpělivě očekávané turné Tattoo the Planet, kde měli vystupovat po boku PANTERY a STATIC-X. Vzhledem k okamžitému a totálnímu uzavření vzdušného prostoru nad USA však kapela zůstala uvězněná v Kalifornii. Celé turné se Vv podstatě sesypalo jako domeček z karet. Do Evropy se tehdy zkrátka nebylo jak dopravit. Šňůra byla nakonec drasticky osekána a v úplně jiné sestavě se odehrála až o několik měsíců později.
Navzdory tomu, že se „God Hates Us All“ zrodilo do toho nejhoršího možného dne, hudebně šlo o triumf. SLAYER se na něm vrátili k extrémně tvrdému, surovému zvuku a kritika desku opěvovala za její nekompromisní energii. V americkém žebříčku Billboard 200 album debutovalo na skvělém 28. místě. Jak později v rozhovorech vzpomínal kytarista Kerry King, název alba nebyl myšlen jako útok na oběti, ale jako reflexe světa, ve kterém žijeme. A 11. září 2001 bohužel ukázalo, jak temný tento svět dokáže být.
